Článek
23. září 1983: Návrat z oslav skončil na palubě letu 771
Páteční let Gulf Air 771 vypadal jako jeden z mnoha spojů, které propojovaly jižní Asii s rychle rostoucími státy Perského zálivu. Boeing 737-2P6 registrace A4O-BK odstartoval z pákistánského Karáčí a jeho prvním cílem bylo Abú Zabí. Podle dobových zpráv měl poté pokračovat přes Dauhá do Bahrajnu.
Letadlo bylo vyrobeno v roce 1979, takže mu byly teprve přibližně čtyři roky. Na palubě bylo 112 lidí; nejčastěji uváděný rozpis hovoří o 105 cestujících a sedmi členech posádky. Mezi cestujícími převažovali Pákistánci. Devadesát šest z nich žilo a pracovalo v zemích Perského zálivu a vracelo se po návštěvě domova spojené s muslimským svátkem oběti Íd al-adhá.
Byla to cesta, v níž nebylo nic mimořádného. Muži se vraceli do zaměstnání, jiní cestující pokračovali za rodinami nebo obchodem. Také z kokpitu se dlouho neozývalo nic, co by svědčilo o technické krizi. Počasí při příletu bylo dobré a let probíhal normálně. Boeing zahájil sestup k Abú Zabí a lidé v kabině se mohli připravovat na přistání.
Kolem 15:30: Běžný rozhovor přerušila exploze
Právě v závěrečné fázi letu explodovalo výbušné zařízení uložené v zavazadlovém prostoru. Nešlo o filmovou scénu, při níž by se trup okamžitě rozlomil na dvě části. Výbuch však založil prudký požár, poškodil letadlo a během několika okamžiků změnil podmínky uvnitř stroje.
Později zveřejněný popis hlasového záznamu zachytil před explozí obyčejný rozhovor členů posádky. Bavili se dokonce o službě následujícího dne. Pak přišlo náhlé přerušení a zápas pilotů s poškozeným letounem. Právě tento ostrý přechod od klidného letu k nouzi se stal jedním z důkazů, že katastrofu nespustila pomalu se rozvíjející běžná porucha.
V prvních zprávách, které citovaly dubajské rádio, se objevila informace, že pilot oznámil problém s motorem. V chaosu bezprostředně po nehodě to znělo jako možné vysvětlení. Následné vyšetřování však obrátilo pozornost do podpalubí. Oheň a poškození mohly posádce vytvořit situaci, která se na přístrojích skutečně jevila jako souběh technických selhání, jejich původ byl ale jinde.
Poslední minuty: Hořící Boeing nedoletěl k dráze
Piloti neměli k dispozici výšku ani čas, které by jim umožnily rozsah poškození vyhodnotit. Letoun se nacházel v sestupu a letiště bylo blízko, jenže požár postupoval rychle. Boeing přestal být ovladatelný a zřítil se v pouštní oblasti desítky kilometrů od Abú Zabí, uváděné v dobových pramenech jako Sian al-Hilwah či okolí Džabal Alí.
Náraz a následný požár stroj zcela zničily. Záchranáři nenašli nikoho živého: zahynulo všech 112 lidí na palubě. Katastrofa se zařadila mezi dvě nejhorší letecká neštěstí na území Spojených arabských emirátů; stejný počet obětí měl také pád letu Sterling Airways 296 v roce 1972.
Rozsah tragédie byl jasný okamžitě, její příčina nikoli. Vrak ležel rozptýlený v poušti a první veřejné zprávy pracovaly s poruchou motoru i dalšími možnostmi. Vyšetřovatelé však v troskách, záznamech i zdravotních nálezech postupně skládali jiný obraz: stroj zničil úmyslný útok.
Vyšetřování: Zavazadlo odletělo, jeho majitel ne
Pro bombu v zavazadlovém prostoru hovořilo několik navzájem se doplňujících stop. Jeden cestující odbavil v Karáčí zavazadlo, ale do letadla nenastoupil. Charakter zranění lidí sedících nad prostorem se zavazadly odpovídal explozi pod podlahou kabiny. Přidaly se údaje z letového zapisovače a náhlý konec do té doby normálního letu.
Dnes zní pravidlo, podle něhož nemá zavazadlo cestovat bez svého majitele, samozřejmě. V osmdesátých letech však nebylo párování cestujících s jejich odbavenými kufry všude prováděno s dnešní důsledností. Let 771 patří k tragédiím, které ukázaly, proč může být jediný kufr bez cestujícího smrtelným bezpečnostním rizikem.
Veřejnost se přesto k podstatným závěrům nedostala hned. Informace z vyšetřovací zprávy pronikly ven až v září 1987, čtyři roky po katastrofě. Britský poslanec Sir Dudley Smith je zveřejnil po dlouhém tlaku rodičů britské letušky Lyn Farthingové, která při nehodě zahynula. Úplná závěrečná zpráva nebyla podle dostupných pramenů nikdy běžně zpřístupněna.
Tato uzavřenost ponechala prostor i alternativním tvrzením. Později se objevila výpověď tehdejšího řídícího, podle níž mohl být Boeing omylem zasažen raketou během vojenského cvičení. Veřejně známé důkazy a závěry připisované vyšetřovatelům však ukazují na výbuch bomby v zavazadlovém prostoru.
Roky poté: Stopa vedla k organizaci Abú Nidala
Útok bývá připisován Organizaci Abú Nidala, radikální palestinské skupině, která v sedmdesátých a osmdesátých letech podnikala atentáty v několika zemích. Pozdější svědectví a bezpečnostní literatura spojovaly zničení letu 771 s vydíráním bohatých států Perského zálivu: útok měl demonstrovat, co se může stát, pokud skupina nedostane peníze za údajnou „ochranu“.
Zde je však nutná opatrnost. Odpovědnost nebyla veřejnosti doložena průhledným soudním procesem a prameny se liší i v tom, na který stát měl nátlak mířit. Jméno Abú Nidala se opakuje nejčastěji, ale chybějící veřejná závěrečná zpráva nedovoluje prověřit všechny podrobnosti tak, jak je to možné u moderních leteckých nehod.
Jistá zůstává časová osa. Boeing přiletěl nad Emiráty bez známek potíží, v jeho zavazadlovém prostoru explodovala bomba a vznikl požár, s nímž posádka v malé výšce nemohla zvítězit. Za číslem 112 přitom byli především lidé vracející se po svátcích do práce. Jejich let neskončil kvůli počasí, stáří stroje ani běžné chybě pilotů, ale proto, že někdo poslal do vzduchu zavazadlo a sám zůstal na zemi.
Zdroje:
