Na palubě zahynuli čtyři slavní spisovatelé. Let Boeingu 747 v roce 1983 zabil celkem 181 lidí

V sobotu 26. listopadu 1983 večer odstartoval z pařížského letiště Charlese de Gaulla Boeing 747-283BM Combi kolumbijské společnosti Avianca. Let AV011 měl po zastávce v Madridu pokračovat přes Caracas do Bogoty.

Na palubě stroje registrace HK-2910X bylo 169 cestujících a 23 členů posádky, z nichž čtyři necestovali ve službě. Kapitán Tulio Hernández měl přes 23 tisíc letových hodin a Madrid znal z předchozích cest. Počasí nevypadalo nebezpečně: viditelnost u Barajasu dosahovala přibližně osmi kilometrů a provoz byl slabý.

Mezi cestujícími seděla skupina latinskoamerických intelektuálů mířících do Bogoty na Hispanoamerické kulturní setkání. Letěli spolu peruánský básník a romanopisec Manuel Scorza, mexický spisovatel Jorge Ibargüengoitia a manželé Ángel Rama a Marta Traba.

Krátce po půlnoci se jumbo nacházelo nad Biarritzem ve výšce 37 000 stop a navázalo spojení se španělským řízením. Následoval sestup přes navigační body směrem k Madridu. Přibližně ve 01:03 se letoun blížil k radiomajáku CPL, odkud měla posádka zahájit publikovaný postup na dráhu 33.

Řídící dovolil let zkrátit a zamířit přímo k radiomajáku MA poblíž vnějšího markeru. Posádka však stále musela přesně znát svou polohu a dodržet minimální výšky chránící Boeing před zvlněným terénem jihovýchodně od letiště.

Kapitán si polohu stroje vyložil chybně. Začal zatáčet k ose přistání ještě před dosažením správného bodu a pokusil se zachytit signál ILS z nevhodného směru. Na výškové výstraze bylo nastaveno 2 382 stop, ačkoli příslušná hodnota v přibližovací mapě činila 3 282 stop. Záměna dvou číslic ubrala bezpečnostní rezervě zhruba 274 metrů.

Na chybu neupozornila ani zem. Přibližovací řídící předal AV011 letištní věži bez potvrzení, že letadlo zachytilo některou přibližovací pomůcku nebo vidí letiště. Posádce jasně neoznámil ukončení radarové služby a obrazovku poté soustavně nesledoval. Věž Boeing v noci vizuálně neviděla.

Boeing dál klesal v domnění, že je na správné trase. Ve skutečnosti mířil nad pole a nízké kopce u obce Mejorada del Campo, přibližně 12 kilometrů jihovýchodně od Barajasu. Letadlo bylo technicky provozuschopné a piloti je ovládali, netušili však, že země před nimi stoupá do jejich letové dráhy.

Palubní systém GPWS nebezpečí rozpoznal. V kokpitu zazněla varování před terénem a pokyn k okamžitému stoupání. Z hlasového záznamu je patrné, že kapitán výstrahu slyšel, nepovažoval ji však za odpovídající skutečné situaci. Reagoval klidným „Bueno, bueno“ a pokračoval.

Posádka měla okamžitě přidat výkon, zvednout příď a stoupat. Místo toho dál věřila navigační představě, kterou si vytvořila. První důstojník krátce před nárazem dokonce oznámil, že vidí dráhu.

V 01:06 zasáhl Boeing podvozkem, pravým vnějším motorem a částí křídla první návrší. Letoun ještě pokračoval vpřed, narazil do druhého svahu a po ztrátě části pravého křídla se převrátil. Třetí náraz jej roztrhal v malé prohlubni, kde trosky zachvátil požár.

Na palubě bylo 192 lidí. Zahynulo všech 23 členů posádky a 158 cestujících, celkem 181 osob. Jedenáct cestujících – šest žen a pět mužů – přežilo s vážnými zraněními.

Devět z nich bylo při rozpadu konstrukce vymrštěno z letounu, někteří stále připoutaní v sedadlech. Dva další se podle vyšetřovací zprávy dokázali dostat ven vlastními silami z části trupu, která nebyla rozdrcena. O přežití rozhodly metry, způsob rozlomení kabiny i to, zda člověka zasáhl následný požár a toxický kouř.

Mezi zachráněnými byla mladá rodina – rodiče a dvě malé děti. Oba letové zapisovače vyšetřovatelé našli ještě v den nehody v použitelném stavu, a mohli tak porovnat pohyb letadla s rozhovorem v kokpitu.

Katastrofa se stala nejhorší nehodou v dějinách Aviancy. Dodnes je také nejtragičtější leteckou nehodou na pevninském území Španělska a druhou nejhorší v celé zemi po srážce dvou Boeingů 747 na Tenerife v roce 1977.

Španělská komise nenašla závadu motorů, navigačních zařízení ani komunikačního a radarového vybavení. Hlavní příčinu spatřovala v jednání kapitána. Bez přesné znalosti polohy se pokusil zachytit ILS z nesprávné trasy, nedodržel publikovaný přístrojový postup a sestoupil pod bezpečnou výšku.

K řetězci přispěla nepřesná navigace, slabá spolupráce v kokpitu a skutečnost, že posádka nereagovala předepsaným způsobem na GPWS. Řízení letového provozu poskytlo nepřesnou informaci o poloze stroje, nejasně ukončilo radarovou službu a nedostatečně sledovalo jeho další pohyb. Tehdejší radar navíc neměl automatické varování před porušením minimální bezpečné výšky.

AV011 tedy nezničila jediná porucha. Posádka věřila, že ví, kde je. Řídící předpokládal, že letadlo zachytilo správné navedení. Když se ozvalo varování před terénem, piloti je poměřovali s chybnou představou a uvěřili raději jí než palubnímu systému.

Katastrofa měla také mimořádný kulturní rozměr. Manuel Scorza proslul románem Redoble por Rancas, Jorge Ibargüengoitia satirickými romány a dramaty, Uruguayec Ángel Rama patřil k předním literárním kritikům kontinentu a argentinsko-kolumbijská autorka Marta Traba formovala pohled na moderní latinskoamerické umění. Zahynula také katalánská klavíristka Rosa Sabater a další umělci.

Označení „let spisovatelů“ tak není pouhou novinářskou nadsázkou. Čtyři autoři cestovali na setkání, které mělo spojovat kulturu Španělska a Latinské Ameriky. Do Bogoty nedorazili. Stejně jako dalších 177 obětí zůstali na poli několik minut letu od osvětlené madridské dráhy.

Zdroje: