Článek
19:03: Poutníci opouštějí indonéskou Surabaju
Ve středu 4. prosince 1974 se z letiště v Surabaji vznesl čtyřmotorový Douglas DC-8-55CF nizozemské společnosti Martinair. Letoun s registrací PH-MBH byl pronajat indonéské Garudě, která během poutní sezony potřebovala další kapacitu. Cílem byla saúdskoarabská Džidda, odkud měli cestující pokračovat do Mekky. Mezipřistání v Kolombu sloužilo k doplnění paliva.
V kabině sedělo 182 indonéských poutníků a devět členů posádky. Kapitán Hendrik Lamme patřil k nejzkušenějším pilotům: za svou kariéru nalétal přes 26 tisíc hodin, přibližně čtyři tisíce na DC-8. První důstojník Robert Blomsma měl podstatně méně zkušeností a na typu strávil jen několik desítek hodin.
Samotný letoun nebyl žádným nováčkem, měl však platné osvědčení letové způsobilosti a jeho čtyři motory Pratt & Whitney pracovaly normálně. Svědci později nepotvrdili požár ani technické selhání, které by posádku nutilo ztrácet výšku. Stroj zůstal až do nárazu ovladatelný. Tragédie se rodila tiše, v číslech ukazujících polohu.
Ani jeden z pilotů předtím neletěl úsek ze Surabaji do Kolomba. Kapitán se v oblasti jihovýchodní Asie naposledy pohyboval před několika měsíci a pro prvního důstojníka šlo dokonce o první let v tomto regionu. Původně naplánovaná posádka onemocněla a náhradní piloti nedostali obvyklý seznamovací let po trase.
21:52: Posádka věří, že je 130 mil od letiště
Po přeletu Bengkulu a dlouhé cestě nad Indickým oceánem se let 138 přiblížil ke Srí Lance. V 16:22 světového času, tedy ve 21:52 místního, oznámil první důstojník řízení letového provozu, že se letoun nachází 130 námořních mil od letiště a stále letí ve výšce 35 tisíc stop.
Problém byl v tom, že posádka svou vzdálenost neurčovala podle přesného signálu z letiště. Spoléhala především na dopplerovský navigační systém, který vypočítával pohyb letadla vůči zemskému povrchu a na displeji ukazoval zbývající vzdálenost. Nad dlouhým úsekem oceánu ale nebylo možné jeho údaj snadno porovnat s výraznými body na zemi.
Na rozdíl od dnešních dopravních letadel neměla posádka satelitní navigaci ani barevnou digitální mapu s terénem. Kolombo navíc nedisponovalo přibližovacím radarem, na němž by řídící okamžitě viděl, že hlášená poloha nesouhlasí se skutečností. Kontroloři proto pracovali s údaji, které jim předávali piloti.
DC-8 zahájil sestup. Z pohledu posádky všechno odpovídalo příletu k letišti na rovinatém západním pobřeží. Ve skutečnosti byl letoun stále mnohem dále na východ a jeho trasa vedla přes hornaté vnitrozemí ostrova.
22:08: „Jsme čtrnáct mil od letiště“
Ve 22:08 místního času se Martinair 138 ozval znovu. První důstojník uvedl, že letadlo klesá ze sedmi na šest tisíc stop a od letiště jej dělí čtrnáct námořních mil. Hlášení působilo přesně a sebejistě. Bylo však zásadně chybné.
Řízení přiblížení nemělo prostředek, jak omyl odhalit. Letoun dostal povolení pokračovat do výšky 2 000 stop, tedy asi 610 metrů, a měl oznámit průlet nad radiomajákem Katunayake nebo letiště v dohledu. Taková výška byla v pořádku u pobřeží před dráhou, nikoli uprostřed hor vysokých přes 1 400 metrů.
Posádka povolení potvrdila a dál klesala. Kabina byla v noci obklopená tmou, pod letadlem ležely čajové plantáže, údolí a svahy horského pásma Saptha Kanya, známého také jako Sedm panen. Piloti však podle svých přístrojů očekávali světla letiště, nikoli skalní stěnu.
Z dnešního pohledu šlo o typický řízený let do terénu: letadlo funguje, piloti jej ovládají, ale nevědí, že se jejich plánovaná dráha protíná se zemí. Moderní systém varování před terénem by začal naléhavě požadovat stoupání. V roce 1974 tato ochrana v kokpitu PH-MBH nebyla.
Krátce po 22:10: Hora se objeví příliš pozdě
DC-8 narazil do pátého vrcholu masivu v oblasti Theberton Estate poblíž Maskeliye. Ke střetu došlo ve výšce přibližně 4 355 stop, asi 1 327 metrů nad mořem. Letiště leželo ještě zhruba 74 kilometrů daleko. Posádka tedy sestupovala na přistávací výšku v místě, kde měla stále bezpečně přeletět horský terén.
Letoun se po nárazu rozpadl a začal hořet. Všech 182 cestujících a devět členů posádky zahynulo. Nehoda se stala nejtragičtější leteckou katastrofou v dějinách Srí Lanky a v té době druhou nejhorší leteckou nehodou na světě.
Záchranáři se k troskám dostávali v obtížném horském terénu. Vyšetřovací tým vystoupal k místu nárazu následující ráno. Zapisovač letových údajů byl poškozen tak vážně, že z něj nebylo možné získat záznam osudného letu. Rozhodující stopou se proto staly nahrávky komunikace s řízením letového provozu a technická historie navigačního vybavení.
Vyšetřování: Číslo na displeji ubývalo příliš rychle
Oficiální závěrečná zpráva srílanského ministerstva dopravy označila za příčinu střet se stoupajícím terénem poté, co posádka kvůli nesprávnému určení své polohy sestoupila pod bezpečnou výšku. Vyšetřovatelé spojili omyl s přílišnou závislostí na palubním dopplerovském systému a meteorologickém radaru, jejichž údaje umožňovaly chybný výklad.
Technický vyšetřovatel Donald Rosa po letech popsal pro srílanský Sunday Times ještě závažnější okolnosti. Ukazatel „Distance To Go“ v tomto konkrétním letadle odpočítával zbývající vzdálenost příliš rychle. Provozní příručka měla posádky upozorňovat, aby dopplerovský údaj kvůli této vadě nepoužívaly k navigaci.
Možnou kontrolu nabízel meteorologický radar, ani ten však nebyl standardně uspořádán jako u ostatních letadel udržovaných KLM. Piloti přidělení na poslední chvíli neznali trasu ani zvláštnosti konkrétního stroje. Zda před startem varování skutečně viděli, nebylo možné prokázat; příslušné dokumenty se v troskách nenašly a jejich kopie nebyly vyšetřovatelům předloženy.
Katastrofu tedy nevysvětluje jediná nerozvážná povelová věta kapitána. Sešly se chybný údaj, obtížná možnost jeho kontroly, nezkušenost posádky na trase, chybějící radarové ověření ze země a předčasné povolení klesat založené na nesprávně nahlášené poloze. Každá další hodnota na výškoměru vypadala logicky, pouze místo pod letadlem bylo jiné.
Piloti letu 138 neklesali nad horami proto, že by je chtěli riskantně přeletět nízko. Klesali, protože byli přesvědčeni, že hory už mají za sebou a před nimi leží letiště. Když se omyl stal viditelným pouhým okem, nezbyl těžkému DC-8 čas ani prostor vystoupat.
Další zdroje:
