Článek
Dnes tady máme něco s pozitivním koncem oproti předchozím leteckým nehodám. Tato se totiž obešla bez ztrát na životech a skončila tak akorát u soudu.
01:14: Běžný let ze Soči do Omsku
V úterý 12. září 2023 odstartoval v 01:14 moskevského času ze Soči pravidelný let Ural Airlines U6-1383. Airbus A320-214 s registrací RA-73805 mířil do Omsku. Na palubě bylo podle pozdějších vyšetřovacích materiálů 161 cestujících a šest členů posádky. V kokpitu seděli kapitán Sergej Bělov a první důstojník Eduard Semjonov.
Letoun měl při odletu přibližně 14,2 tuny paliva. Zásoba počítala nejen s cestou do cíle, ale také s případným čekáním a letem na záložní letiště v Novosibirsku. Předletová kontrola neodhalila problém, počasí na trati ani na obou letištích nebránilo provozu a několikahodinový let probíhal bez komplikací.
Drama začalo až při přiblížení k Omsku. Podvozek byl vysunutý a Airbus se připravoval na přistání, když se v kabině rozsvítilo upozornění na nízký tlak v zeleném hydraulickém okruhu. A320 má tři oddělené hydraulické systémy. Výpadek jednoho z nich letadlo okamžitě nesrazí z oblohy, ovlivní však řadu důležitých zařízení.
Zelený systém ovládá mimo jiné podvozek, část spoilerů, běžné brzdy, řízení příďového kola a obraceč tahu jednoho motoru. Piloti proto věděli, že přistání může být delší a následné řízení letounu na zemi obtížnější. Požádali o přerušení přiblížení a odlet do vyčkávacího prostoru. Vyšetřovatelé později tento první krok označili za správný.
Nad Omskem: Rozhodnutí pro delší dráhu
Kapitán se obával délky omské ranveje i větru. Novosibirské letiště Tolmačovo nabízelo dráhu dlouhou 3,6 kilometru, zatímco v Omsku měla přibližně 2,5 kilometru. Delší beton představoval při omezeném brzdění pochopitelně lákavou rezervu. Pouhé čtyři minuty po odletu do vyčkávacího prostoru proto posádka oznámila, že zamíří na záložní letiště.
V nádržích v té chvíli zbývalo asi 4 440 kilogramů paliva. Právě zde se podle Rosaviacije změnil technický problém v nouzi vytvořenou chybným rozhodováním. Pozdější výpočet ukázal, že A320 s danou závadou potřeboval k zastavení asi 1 856 metrů. Omská dráha tedy měla poskytovat dostatečnou rezervu a vítr ani počasí přistání nevylučovaly.
Ještě závažnější byla konfigurace letadla. Kvůli ztrátě hydraulického tlaku se vysunutý podvozek nepodařilo zasunout. Piloti se ale podle záznamu komunikace v kokpitu neshodli, zda zůstaly venku celé podvozkové nohy, nebo pouze jejich kryty. Výpočet doletu proto vycházel z příliš příznivých údajů.
Palubní systém navíc při svém odhadu nezohledňoval mimořádný aerodynamický odpor. Vysunutá kola působila v proudu vzduchu jako obrovská brzda a spotřeba prudce vzrostla. Posádka se tak vydala na stovky kilometrů dlouhý přelet s konfigurací, která polykala palivo mnohem rychleji, než očekávala.
05:21: Čísla přestávají vycházet
Když se Airbus přiblížil k Novosibirské oblasti, skutečný stav paliva už neodpovídal předpokladům. Podle zprávy Rosaviacije chybělo pro bezpečné dokončení odklonu nejméně 1 300 kilogramů už v okamžiku, kdy se piloti rozhodli Omsk opustit. Posádka však rostoucímu rozdílu dlouho nevěnovala dostatečnou pozornost.
Kolem 05:21 moskevského času bylo jasné, že Tolmačova letoun nedosáhne. Motory stále běžely, ale jejich vysazení kvůli vyčerpání paliva se změnilo z teoretické možnosti v bezprostřední hrozbu. Kapitán vyhlásil nouzi a posádka začala z výšky hledat místo, kam by bylo možné téměř sedmdesátitunový Airbus položit.
Pod nimi se rozprostírala pole a řídké osídlení. Piloti vybrali rovnou plochu poblíž obce Kamenka v Ubinském okrese, zhruba 186 kilometrů před Novosibirskem. Nebyla to ranvej: povrch nikdo předem nezkontroloval, nebyla známá jeho únosnost a v cestě mohly být příkopy, kameny či elektrické vedení.
V kabině mezitím palubní průvodčí připravili cestující na náraz a evakuaci. Kapitán navedl A320 do posledního přiblížení s vysunutým podvozkem. V této chvíli už neexistovala lepší možnost. Jak později uvedl Forbes na základě závěrů Rosaviacije, výběr pole byl jediným správným rozhodnutím a další postup posádky byl profesionální.
05:47: Airbus dosedá s posledními kilogramy paliva
V 05:47 moskevského času se letoun dotkl pole, projel porostem a zastavil vzpřímený na všech kolech. Trup se nerozlomil a nevypukl požár. Posádka zahájila evakuaci všemi nouzovými východy; cestující pomáhali palubním průvodčím a během krátké doby se všech 167 lidí dostalo do bezpečí.
Pět cestujících vyhledalo lékařskou pomoc, nikdo však neutrpěl vážné zranění. V nádržích podle vyšetřovací zprávy zůstalo pouhých 184 kilogramů paliva – množství, které při tehdejší spotřebě představovalo jen nepatrnou časovou rezervu. Fotografie téměř nepoškozeného Airbusu uprostřed pole obletěly svět a piloti byli spontánně oslavováni jako hrdinové.
Samotné přistání si takové hodnocení zasloužilo. Posádka zvládla výběr místa, přiblížení, dosednutí i evakuaci bez ztráty života. Rosaviacija ale současně dospěla k závěru, že se do této krajní situace nemusela dostat. Příčinou původní závady byla opotřebená pružná hydraulická hadice, jejíž plánovaná životnost ještě nebyla vyčerpána. Příčinou přistání v poli se však stal nedostatek paliva po chybném odklonu.
Od oslav k soudu: Hrdina i viník v jednom příběhu
Závěry úřadu byly tvrdé: posádka nesprávně určila polohu podvozku, neprovedla odpovídající výpočet paliva, nedostatečně sledovala jeho spotřebu a nevhodně rozdělila práci v kokpitu. Současně úřad výslovně ocenil konečnou volbu pole i provedení přistání. Piloti tedy podle stejného vyšetřování nouzi částečně vytvořili a potom ji mimořádně dobře vyřešili.
Airbus už se do vzduchu nevrátil. Původní úvahy o jeho opravě a startu z pole vystřídalo rozhodnutí stroj rozebrat. Kapitán Bělov byl později obviněn z porušení pravidel bezpečnosti letecké dopravy a škoda byla vyčíslena na 118,9 milionu rublů.
Případ ale k 29. srpnu 2026 neskončil rozsudkem. Kasační soud jej 13. srpna 2026 znovu vrátil prokuratuře kvůli vadám, které bránily soudnímu projednání. Nešlo tedy o zproštění obžaloby. Někteří cestující se přitom postavili za kapitána a v soudním jednání mu veřejně děkovali za záchranu života.
Odpověď na otázku z titulku proto není pohodlná. Za rozhodnutí pokračovat z Omsku a za chybný výpočet paliva nesla posádka podle vyšetřovatelů odpovědnost. Ve chvíli, kdy už palivo docházelo, však kapitán a jeho kolegové prokázali chladnokrevnost a vysoké pilotní umění. Nebyli pouze viníky ani pouze hrdiny. Byli obojím – a právě proto se o přistání letu U6-1383 dodnes vede tak emotivní spor.
