Článek
18:25: Vánoční let vyráží přes Atlantik
Večer 21. prosince 1988 byl londýnský Heathrow plný lidí mířících na svátky domů. Let Pan Am 103 měl za sebou první úsek z Frankfurtu a z Londýna pokračoval do New Yorku, odkud měl zamířit ještě do Detroitu. Atlantik měl přeletět Boeing 747-121 registrace N739PA, pojmenovaný Clipper Maid of the Seas.
Na palubě bylo 243 cestujících a 16 členů posádky. Mezi nimi rodiny, diplomaté i 35 studentů Syracuse University vracejících se z evropského pobytu. V kokpitu seděli kapitán James MacQuarrie, první důstojník Raymond Wagner a palubní inženýr Jerry Avritt.
Jumbo opustilo stojánku krátce po šesté hodině a v 18:25 odstartovalo. Stoupání probíhalo normálně. Posádka navázala spojení se střediskem v Prestwicku a dostala povolení vystoupat do letové hladiny 310, tedy přibližně 9,4 kilometru. Nebyla hlášena závada, kouř ani neobvyklé chování letadla. Letěl klidně a přesně podle plánu.
19:03: Krátký zvuk a Boeing mizí z radaru
Ve 19:02:50 zachytil hlasový zapisovač v kokpitu krátký prudký zvuk. O zlomek sekundy později záznam skončil. Řídící viděl, jak se jediný radarový symbol rozpadl do několika stop. Pokusil se let PA103 zavolat, nikdo už se neozval. Piloti nestačili vyslat nouzové volání.
V předním nákladovém prostoru explodovala bomba ukrytá v zavazadle. Vyšetřovatelé později dospěli k závěru, že plastická trhavina byla schována v radiomagnetofonu Toshiba, uloženém v hnědém kufru Samsonite. Ten ležel v zavazadlovém kontejneru označeném AVE4041PA.
Výbuch prorazil otvor do boku trupu. Nešlo však jen o samotnou explozi. Přetlak v kabině a obrovské aerodynamické síly začaly poškozenou konstrukci trhat dál. Během několika sekund se oddělila přední část s kokpitem a zbytek letounu se ve výšce kolem 31 000 stop rozpadal. Boeing byl po výbuchu prakticky nezachranitelný; posádka nedostala čas problém pochopit, natož jej řešit.
Noc v Lockerbie: Hořící palivo dopadá mezi domy
Části letadla dopadaly na rozsáhlé území jižního Skotska. Nejtěžší zásah utrpělo městečko Lockerbie. Střední část trupu s křídly a velkým množstvím paliva narazila do Sherwood Crescent. Následovala ohnivá exploze, která vyhloubila kráter a zničila několik domů. Zahynulo v nich 11 obyvatel. Přední část letounu dopadla poblíž kostela v Tundergarthu několik kilometrů daleko.
Na palubě nepřežil nikdo. Spolu s lidmi na zemi si útok vyžádal 270 životů, mezi nimi 190 Američanů a 43 britských občanů. Do Lockerbie začali přijíždět hasiči, policisté, vojáci i zdravotníci. Místní obyvatelé otevřeli školy a veřejné budovy, připravovali jídlo a pomáhali lidem, kteří během několika okamžiků přišli o domovy.
Zároveň vzniklo jedno z nejrozsáhlejších míst činu v historii. Trosky byly rozptýleny na ploše přibližně 845 čtverečních mil, tedy asi 2 200 kilometrů čtverečních. Každý úlomek mohl rozhodnout o tom, zda svět zjistí, co Boeing zničilo.
1989–2001: Odpověď se skrývá v drobných úlomcích
Do pátrání se zapojilo přes pět tisíc lidí. Vyšetřovatelé shromáždili stovky tun trosek a velkou část trupu sestavili v hangáru. Deformace plechu, stopy sazí a důlky po výbuchu je dovedly ke konkrétnímu zavazadlovému kontejneru. Mezi tisíci předmětů hledali zbytky kufru, radiomagnetofonu, oděvů a časovače – stopy mnohdy menší než nehet.
Oblečení z kufru bylo spojeno s obchodem na Maltě a úlomek elektronického časovače s typem dodaným Libyi. Podle obžaloby a závěrů pozdějšího soudu byl kufr s bombou odbaven na Maltě, přes Frankfurt se dostal na Heathrow a tam do letu PA103. Právě cesta zavazadla i hodnocení některých stop však zůstaly předmětem sporů.
V roce 1991 obvinily Spojené státy a Británie dva příslušníky libyjských zpravodajských služeb, Abdala Basata Alího Muhammada Midžrahího a Al Amína Chalífu Fhimáha. Libye je dlouho odmítala vydat a čelila sankcím OSN. Až roku 1999 byli předáni soudu podle skotského práva, který zasedal na bývalé americké základně Camp Zeist v Nizozemsku.
V lednu 2001 soud Fhimáha osvobodil. Midžrahího uznal vinným z vraždy a poslal jej na doživotí do vězení. Odsouzený až do smrti trval na své nevině. V roce 2009 byl kvůli rakovině propuštěn ze soucitných důvodů do Libye a o tři roky později zemřel. Jeho rozsudek zůstal v platnosti, pochybnosti části pozůstalých a spory o důkazy ale nezmizely.
2003-2026: Rozsudek padl, případ přesto nekončí
Libye v roce 2003 formálně přijala odpovědnost za jednání svých představitelů a souhlasila s odškodněním rodin. Nešlo však o konec všech otázek. Vedle libyjské stopy se po léta prověřovaly i jiné možné scénáře, včetně odvety Íránu prostřednictvím palestinské skupiny. Žádný z nich dosud nenahradil závěr platného rozsudku.
Další kapitola se otevřela v roce 2020, kdy americké úřady obvinily Libyjce Abú Agílu Muhammada Masúda, údajného výrobce bomby. V roce 2022 se dostal do americké vazby. Vinu odmítá a do rozhodnutí soudu musí být považován za nevinného. Proces plánovaný na srpen 2026 americký soudce několik dní před výběrem poroty odložil kvůli nově nalezeným důkazům. Podle posledních zveřejněných informací zatím nebyl oznámen nový termín.
Lockerbie změnilo také letectví. Následovaly přísnější kontroly zavazadel, tlak na spolehlivější odhalování výbušnin a lepší spolupráci bezpečnostních služeb. Spojené státy přijaly v roce 1990 zákon zlepšující ochranu civilní dopravy. Katastrofa navíc těžce zasáhla už oslabenou společnost Pan Am, která v prosinci 1991 ukončila provoz.
Od útoku letos uplyne 38 let. Technickou příčinu katastrofy se podařilo určit s mimořádnou přesností, úplnou a všeobecně přijímanou odpověď na otázku, kdo všechno útok naplánoval, však dějiny dosud nenabídly. V Lockerbie proto 21. prosince nepřipomínají jen pád jednoho letadla. Připomínají 270 konkrétních životů a noc, kdy se obyčejný kufr stal zbraní proti lidem v letadle i hluboko pod ním.
Zdroje:
