Článek
Toxické vztahy se mohou objevit v různých oblastech života – v partnerství, mezi přáteli, na pracovišti nebo i v rodině. Na pracovišti může jít o bossing, dlouhodobě neřešené konflikty nebo nerespektující chování ze strany kolegů či nadřízených. Člověk se postupně začíná cítit vyčerpaný, nepochopený a bezmocný. V takových případech často nezbývá než odejít, i když to nebývá jednoduché rozhodnutí.
Podobně se mohou vyčerpat i přátelské vztahy. Pokud si někdo všimne, že ho druhý kontaktuje jen tehdy, když něco potřebuje, ale jinak o něj nejeví zájem, začne přicházet pocit jednostrannosti. Přátelství, ve kterém jen dáváme a nic nedostáváme zpět, člověka dlouhodobě oslabuje. A někdy je nezbytné ho ukončit, aby bylo možné znovu dýchat.
Toxické vztahy v rodině však bývají ty nejbolestivější. Rodinné prostředí, do kterého se člověk narodí, ovlivňuje život hluboce a dlouhodobě. Pokud je toxické, může zanechat stopy, které se táhnou napříč celým životem. Často bývá zdrojem úzkostí a depresí.
Právo rodiče na respekt
Vztahy s cizími lidmi se často řeší jednodušeji. Když nám někdo tzv. nesedne, nezůstáváme s ním v kontaktu, vztah se zkrátka dále nerozvine. U rodičů je to ale jiné. Společnost často předpokládá automatický respekt vůči rodičům, bez ohledu na jejich chování. Jenže co když z dětí vyrostou dospělí lidé, kteří už nechtějí slepě přijímat autoritu někoho, kdo jejich hranice opakovaně nerespektoval a nerespektuje?
Pojďme se vrátit na chvíli do dětství.
Dětství je klíčové období. Dítě nemá s čím srovnávat, a to, co doma zažívá, vnímá jako normální. Právě v rodině si osvojuje první vzorce chování, hodnoty i způsoby komunikace. Vytváří si základy pro vlastní vnímání vztahů, důvěry i sebe sama. Rodinné prostředí tak zásadně formuje budoucí život.
Šance na sociální vzestup z prostředí chudoby nebo toxického zázemí jsou v reálném světě nižší. A naopak – jedinci, kteří vyrůstali v láskyplném a stabilním prostředí, jen zřídkakdy klesnou na úplné dno. Samozřejmě existují výjimky, ale ty jen potvrzují pravidlo.
Rodič, který se raději věnoval milostným pletkám, alkoholu či hazardu než svým dětem by neměl později očekávat zájem svých již dospělých potomků. Stal se jen jejich zploditelem.
Nabízí se otázka: Zaslouží si každý rodič automaticky úctu jen proto, že zplodil dítě? Pokud v dětství neposkytl potřebnou péči, bezpečí nebo lásku, lze očekávat, že mu dítě v dospělosti projeví loajalitu bez ohledu na minulost?
Neustálé překračování hranic
Vztah mezi rodičem a dítětem je vztah jako každý jiný – je potřeba ho budovat, ne jen stále očekávat. Nestačí biologické pouto. Dobře to ilustruje jednoduchý příklad z jiného soudku: hostka na svatbě, která si bez ohledu na etiketu oblékne bílé šaty, přehluší nevěstu nebo svým chováním naruší průběh dne. Nejde jen o šaty, ale o postoj a nerespekt. A pokud někdo nerespektuje ani chvíli, která by měla patřit jiným, jak bude přistupovat k běžným situacím, kde není tak silné společenské očekávání?
Stejně tak v rodině. Pokud rodič opakovaně nerespektuje hranice svého dospělého dítěte, neumí se omluvit, popřít chybu nebo reflektovat vlastní chování, je přirozené, že si dítě začne klást otázku, zda je povinností takový vztah nadále udržovat.
Jak se do lesa volá
Toxické vztahy nemusí být viditelné nebo extrémní. Někdy se projevují tichým nerespektem, ignorací, nezájmem nebo popíráním emocí druhého člověka. Je povzbudivé, že mladší generace má odvahu tyto projevy pojmenovávat a odmítá je přijímat jako normu.
Nejde o přecitlivělost. Jde o odvahu pojmenovat věci pravým jménem.
Každý vztah je dvousměrný. Ať už se týká partnera, přítele nebo rodiče – platí pro něj totéž: úcta a respekt. Nikdo by neměl jen brát, aniž by byl ochoten dávat. Dnešním fenoménem doby je - já na prvním místě. Je tenká hranice mezi narcismem a zdravou sebeláskou. Co jste ale svým dětem nedali, to od nich nečekejte zpátky jen tak.
Je čas tvořit vztahy, které stojí na zdravých základech – na úctě, lásce a zodpovědnosti. A to bez ohledu na to, kdo stojí na druhé straně. Protože skutečně blízký vztah není o automatickém závazku, ale o vědomé volbě. Bez ohledu na to, kdo stojí na druhé straně.
