Článek
Stát se rodičem je nezvratné rozhodnutí. A dnešní mladí lidé hodně zvažují, jestli se mají rodiči stát. Pravděpodobně víc než předešlé generace. Možná i to je ten největší problém. Dřív nechtít mít dítě byla spíše výjimka, v současnosti je to skoro trendem. Ty děti se do současného životního stylu zkrátka nějak moc nehodí. Často patří mezi argumenty dlouhé studium, budování kariéry, sociální nejistoty nebo nenalezení vhodného partnera.
Na druhou stranu nikdy nešlo říct, že by neexistovaly překážky, proč to dítě zrovna teď nemít. Vždycky něco bylo. Nebo to snad bylo snadnější? Pak by ale nedávalo smysl žít v systému, ve kterém žijeme. Anebo naopak jsme v době, která je v mnoha ohledech lepší a možná, že až příliš. I to se může odrážet na nízké porodnosti. Protože lidé zkrátka zlenivěli a stát se rodiči vyžaduje minimálně v prvních letech upřednostnění potřeb dítěte před potřebami rodičů. To vyžaduje silné sebezapření a udělá to jen dobrá matka nebo otec.
Od mužského šovinismu k nenávistnému feminismu
Někteří muži považují ženu s dítětem za méněcennou. Tvrdí, že když se žena stane matkou ztrácí na trhu lásky svou cenu. Obzvláště, když se z ní stane samoživitelka. V jakémkoliv případě si vždycky za to může sama. Pravděpodobně se jedná o muže, kteří by při prvním problému od dítěte i jeho matky odešli. Asi někam jinam předávat svá moudra o tom, jak má vypadat tradiční žena (která má hlavně vařit a moc nemluvit) i rodina.
Zarážející ale také je, kolik dnešních mladých žen, nikdy nechce být matkou. Až se z toho stala hotová epidemie. Jejich nenávistné komentáře na protipolné názory ohledně mateřství hraničí až s fanatismem. Podle nich je muž příčinou všeho zla a když nemůže otěhotnět, rodit nebo kojit, nemůže také do ničeho kecat. Není zvláštní, že mladé roky tráví samy a bývají na to také patřičné hrdé. Takové ode zdi ke zdi a řešení v nedohlednu.
Rodičovství není atraktivní jako cestování první třídou
Když už se přece jen někdo rozhodne stát se rodičem. Nemá a nebude to mít vůbec jednoduché. Musí se vypořádat s tím, že současná společnost rodičovství nikterak neoceňuje. Spíše na to nahlíží tak nějak zvláštně až nenávistně. Ve smyslu, že ten, kdo se rozhodl mít dítě, ten ať nikoho neotravuje. Dítě ať není dítětem. Ať nikde nekřičí, nepláče. Jako kdyby existoval dospělý, který by dokázal regulovat vždy a všude své pocity i emoce.
Být rodičem je nejnáročnější práce, která existuje. Nemůžete si od rodičovství vzít volno, a to ani v době nemoci. Vždycky tam bude někdo, kdo vás potřebuje. Dříve se maminky mohly spoléhat třeba na prarodiče. Ale buď jsou teď hodně staré (logicky, když se posouvá věk prvorodiček) nebo ještě pracují a na vnoučata nemají čas. Také je nutné brát v potaz, že když nefungovali jako rodiče nebudou fungovat ani jako prarodiče. Čest výjimkám.
Rodičovství není ideální. Není to jako když ladíte obrázky z Pinterestu. Těhotenství nemusí být nejhezčí období ženy. Někdy je velmi stresující, protože je nečekané a to i někdy, když je očekávané. Je to změna. Je to nevolnost, oteklé nohy, bolestivý porod i kojení. Náročné šestinedělí, hormony, poporodní deprese, popraskané břicho i zničená kariéra. To s porovnáním se životem, který je prezentován na sociálních sítích nepůsobí atraktivně. Není to jako když cestujete na Bali první třídou, kde trávíte hodiny opalováním u bazénu s koktejlem v ruce. S problémy, které rodičovství zákonitě přináší se přece jen hůř chlubí. Navzdory tomu je ale stále rodičovství největší druh lásky, kterou jako člověk můžete zažít.
--------------------------------------------------------------------------
Pozn. aut.: Článek není generován a nebyl ani nikterak upraven umělou inteligencí. Jedná se čistě o kritický pohled, který má vést k zamyšlení a dlouhým debatám. Protože jen ten, kdo není nikým a ničím, není žádným způsobem kontroverzní.
