Produktivita práce za sto let vzrostla. Pětidenní pracovní týden zůstal

Než se zavedl pětidenní pracovní týden tak, jak ho známe dnes, pracovalo se i o sobotách. Na první pohled by mohlo vypadat, že lidé dnes pracují méně než kdysi. Ve skutečnosti tomu ale tak být nemusí. Mnoho lidí pracuje přesčas, často má více pracovních závazků nebo delší směny. Je třeba se na to podívat v celém kontextu vývoje až do dnešních dnů.

Za jednu z prvních velkých firem, která zavedla pětidenní pracovní týden, se považuje automobilka Henryho Forda. Ta v roce 1926 přešla na pětidenní pracovní týden. Byl to kapitalista a jeho důvody byly spíše ekonomické. Ve firmě totiž docházelo k vysoké fluktuaci zaměstnanců. Lidé odcházeli a výroba tím trpěla. Ford proto přišel s revoluční myšlenkou, že když zaměstnanci nebudou pracovat šest dní v týdnu, ale jen pět, mohli by být produktivnější. A zároveň by měli více času utrácet své peníze. Třeba i za jeho auta.

Nemýlil se. Produktivita neklesla. Naopak.

Proto se model pětidenního pracovního týdne postupně začal šířit dál.
Do Československa dorazil ale až mnohem později. Pětidenní pracovní týden byl u nás oficiálně zaveden 29. září 1968. Často se také spojuje tehdejší zavedení dvoudenního víkendu s rozvojem chataření a chalupaření. Protože nejen práce člověka šlechtí.

Letos je zajímavé jedno číslo. Od chvíle, kdy Ford zavedl pětidenní pracovní týden, uplyne téměř sto let. Sto let, během kterých se svět změnil téměř k nepoznání. Ve dvacátých letech minulého století neexistoval internet, počítače nebyly v domácnostech, automobil byl pro většinu lidí luxusem a sociální sítě byly spíše ve sféře science fiction.

Přestože svět kolem nás změnil k nepoznání, tempo práce se dramaticky nezměnilo. Technologie dnes dokážou urychlit práci způsobem, který si tehdejší svět ani nedokázal představit. Grafiku, která dříve vznikala celé dny nebo týdny, je dnes možné vytvořit během několika minut. Video, jehož střih kdysi zabral hodiny práce, dnes zvládne software mnohem rychleji. I nástroje umělé inteligence dokážou práci výrazně urychlit.

I přes tuto technologickou revoluci zůstává lidský faktor nenahraditelný. Stále je potřeba lidského rozhodování, kreativity a kontroly. Jedno je jasné. Produktivita práce za posledních sto let výrazně vzrostla. A už před téměř sto lety britský ekonom John Maynard Keynes předpokládal, že technologický pokrok povede k dramatickému zkrácení pracovní doby. Ve své slavné úvaze z roku 1930 odhadoval, že lidem bude stačit pracovat přibližně patnáct hodin týdně. Realita ale byla jiná. I když technologie dokázaly výrazně urychlit práci, firmy pracovní týden nezkrátily.

Lidé nejenže stále pracují stejně dlouho, ale často i více. Dříve byla práce rozdělená jinak. Jeden člověk dělal jednu konkrétní činnost a opakoval ji znovu a znovu. Dnes je běžné, že jeden zaměstnanec zastává několik rolí najednou. To, co dříve zvládalo několik lidí, dnes často zvládá jeden. Firmy ušetří na mzdových nákladech.

Paradox moderní doby spočívá v tom, že technologie práci sice zrychlily, ale zároveň zvýšily nároky na člověka. Vyžaduje se více znalostí a větší schopnost adaptace.

I dnes platí, že pokud by firmy zkrátily pracovní týden na čtyři nebo dokonce tři dny, pravděpodobně by to bylo proto, že sledují vlastní cíle. Chtějí zvýšit produktivitu, zefektivnit procesy nebo posílit svou pozici na trhu. Historie ukazuje, že rozhodnutí, která se tváří jako pokroková, byla často motivována spíše zájmy firem než snahou o dobro lidí.

Zdroje: