Článek
Stále se diskutuje o rozdílech ve zdanění OSVČ a zaměstnanců v Česku.Podle některých by měla být míra zdanění vyrovnanější, ne-li stejná. Jenže realita je taková, že se jedná o dva naprosto odlišné světy, které nelze jednoduše srovnávat.
Svoboda, ale také nekonečná pracovní doba
Být osobou samostatně výdělečnou znamená jiný životní styl. Lidé, kteří se vydávají touto cestou, většinou touží po větší svobodě – chtějí být pány svého času, pracovat odkudkoliv a mít neomezený výdělečný potenciál. Ve skutečnosti však často pracují mnohem více než kterýkoliv zaměstnanec. Neexistuje pro ně osmihodinová pracovní doba, neexistuje víkend. A co si neodpracují, to jednoduše nemají.
Jedním z největších mýtů je, že OSVČ odvádějí méně na daních než zaměstnanci. Ano, na první pohled se může zdát, že odvody OSVČ jsou nižší. Jenže zapomíná se na to, že OSVČ nemají placenou dovolenou, nemocenskou a veškeré náklady spojené s jejich činností jdou z jejich vlastní kapsy. Pokud onemocní, nemají z čeho žít. Když si chtějí vzít volno, musí si na něj nejdříve vydělat – a během něj jim nepřijde ani koruna. Navíc si musí sami platit účetní, softwary, vybavení nebo pojištění. Vykonávají spoustu neplacené práce – od administrativy, přes marketing, až po shánění zakázek.
Jistota, ale také ztráta svobody
Oproti tomu být zaměstnancem znamená jistotu. Jistotu pravidelného příjmu, placené dovolené, nemocenské a dalších benefitů. Zaměstnanec se nemusí starat o účetnictví nebo daňové odvody – vše za něj řeší zaměstnavatel. Když je nemocný, dostane nemocenskou. Pokud se mu v práci nelíbí, může dát výpověď a hledat si jinou.
Na druhou stranu, zaměstnanec je závislý na dobré vůli svého zaměstnavatele. Může kdykoliv přijít o práci a ocitnout se bez příjmů. Může narazit na šéfa, který ho bude šikanovat, nebo na firmu, která mu nevyplatí mzdu. Je svázaný pracovní dobou a pravidly – nemůže si vzít volno, kdy se mu zachce, a jeho příjem je většinou pevně daný.
Drobným podnikatelům zvoní hrana
Současné zvýšení minimálních odvodů nejvíce zasáhlo nízkopříjmové OSVČ, které v poměru ke svým příjmům odvádějí výrazně více než živnostníci s vysokými zisky. Výsledkem je nerovné zatížení, kdy ti s vyššími příjmy odvádějí relativně méně, zatímco drobní podnikatelé sotva přežívají. Další zvyšování odvodů povede k úbytku OSVČ na trhu, což zdraží služby a zvýší inflaci.
Mnoho živnostníků ukončí svou činnost, přejde do zaměstnání nebo začne pracovat načerno. Pokud má dojít k narovnání odvodů, neměla by být zátěž kladena jen na drobné OSVČ. Vysokopříjmové skupiny, které mají minimální náklady a využívají výhodné paušály, zůstávají zatím nedotčeny. Exekutoři, notáři nebo vysoce placení IT specialisté dál profitují, zatímco malí podnikatelé nesou největší břemeno.
Menší živnostníci to totiž nemají lehké, ale rostoucí odvody a byrokracie je dusí víc než kdy dřív. Pokud tento trend bude pokračovat, brzy nebude, kdo by nám opravil vodu či vymaloval byt za přijatelnou cenu nebo se vše přesune do šedé ekonomiky.
Zdroje:
