Článek
První čtení: Druhá Mojžíšova 23,5: „Uvidíš-li, že osel toho, kdo tě nenávidí, klesá pod břemenem, neopustíš ho. Spolu s ním ho vyprostíš.“
Druhé čtení: Matouš 11,28–30: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout… Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“
Čtení ke kázání: Galatským 6,2: „Jedni druhých břemena neste, a tak naplňte zákon Kristův.“
Kazání:
Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,
dnes chci mluvit o břemenech. Co to břemena jsou v doslovném a přeneseném významu, tedy tomu, že si s nimi máme vzájemně pomáhat. V doslovném významu znamená břemeno těžký náklad. V tomto smyslu se v Bibli, konkrétně ve Starém Zákoně, nejčastěji používá v napomínání, aby se lidé nenosili v sobotu těžkých nákladů. V přeneseném významu pak břemeno znamená utrpení či starosti běžných dní. U proroků tak bývá označováno proroctví, zvěstující závažný soud, který těžce postihne národ. V Novém zákoně někdy bývá břemenem označován Zákon, od jehož téže byla církev osvobozena vírou v Ježíše Krista.
Pojďme se nyní zamyslet nad jednotlivými významy slova břemeno. Co je těžký náklad je asi jasné. Nechápu muže, kteří nechají svou ženu tahat se s těžkými nákupy. To Standa, když nakupujeme, tak vždy vezmeš tu těžší tašku a když jsou hodně těžké obě a mě byla záda, tak vezme obě dvě. Jedni druhých břemena hnízdo…
A nyní břemeno proroctví. Většina proroků - snad kromě Jonáše, který měl z proroctví proti Ninive radost, nesou varovná proroctví vskutku jako břemena. Komu by se také líbilo muset prorokovat nějakému národu zlé věci… A ono to nemusí být jen o prorokování. Stačí obyčejné napomínání. Ne nadarmo se v Bibli píše: „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ‚ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď‘.“ (Mt 18,15-16). Domnívám se, že další bratry si máme přibrat k napomínání nejen proto, aby byla ústy dvou nebo tří svědků potvrzena každá výpověď, ale i proto, že ve dvou či třech se břemeno napomínání lépe nese.
V knize Job je psáno: „Zhřešil-li jsem, co mám podle tebe dělat, hlídat lidi? Proč sis mě vzal za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě?“ Stát se břemenem sám sobě je velmi smutné. Asi každý si někdy v životě řekl: Já se na sebe nemůžu ani podívat, nebo: Já nemůžu ani cítit… To když má člověk třeba nějakou těžkou nemoc… I v tomto případě potřebuje s tím břemenem pomoci. Ne nadarmo je psáno o posledním soudu: byl jsem nemocen a navštívili jste mě…
Ovšem podobné pocity ze sebe může mít i člověk, kterého trápí svědomí kvůli jeho provinění. Jak čteme například v Žalmu 38,5: „Nad hlavou mi přerostly mé nepravosti, jak těžké břemeno mě tíží.“ Toto břemeno můžeme pomoci nést tím, když zvolím toho člověka se svými věřit, vyznat se z nich… U bratří katolíků toto pomáhá nést především kněz u zpovědi, u nás evangeliíků to může být kdokoliv, kdo umí naslouchat, je empatický a umí zachovávat…
V Novém Zákoně se, jak již jsem řekla v úvodu, označuje pojmem břemeno také Zákon - to jest soubor příkazů a zákazů, zapsaných v Pěti knihách Mojžíšových. Těch bylo podle židovské tradice celkem 613 - 365 zákazů a 248 příkazů, které formovaly etický a rituální život každého Žida. Farizeové v době Ježíšově přísně dodržovali všechna tato pravidla a totéž požadovali i po dalších Židech. To bylo hodně náročné a téměř neproveditelné. A svazující. Pán Ježíš celé Desatero i všechny ostatní příkazy a zákazy shrnuje do jediného zákona - zákona Lásky. Jak čteme v listu Římanům, 13. kapitola, 9.-10. verši: “ Vždyť přikázání ‚nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš‘ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slově: ‚Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.‘ Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněným zákonem." A tento zákon Lásky, zákon Kristův, máme naplňovat právě tím, že pomáháme nést jeden druhý jejich břemena.
Jak jsem již řekla, tím břemenem mohu být životní utrpení i menší trampoty, které s sebou přináší život. Ale ta břemena, která neseme sami, i ta, která pomáháme nést druhým, nejsou zbytečná. Jak čteme v 2. epištole Korintským, 4. kapitola, 16.-18. verši: „A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, které nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.“ A o smrti píše apoštol Pavel v téže epištole, v 5. kapitole, 4. verši: „Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme pod těžkým břemenem, neboť nechceme, aby z nás bylo svlečeno naše pozemské tělo, nýbrž aby přes ně bylo oblečeno nebeské, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.“
A nezoufejme, neboť když svá břemena i břemena našich bližních oděvů Pánu Ježíši Kristu, a znovu je od něj s pokorou přijmeme, již nebudou tak těžká, neboť On sám je ponese s námi. Jak čteme v Matoušově evangeliu v 11. kapitole, 28.-30. verši: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Berte na sebe mého a učte se ode mne, neboť jsem tichý a svékorného srdce: a naleznete odpočinutí duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ A nemáme nést jen břemena těch, kteří jsou nám blízcí, nýbrž třeba i naši nepřátelé, jak jsme slyšeli v dnešním prvním čtení.
A co je také důležité, je to umět si o pomoc říct. Složit alespoň část svých břemen na druhé. Jako to udělal Mojžíš, jak čteme v 5. knize Mojžíšově, 1. kapitole , 12.-13. verši: „Jak bych mohl sám unést vaše těžkosti, břemena a spory! Přiveďte ze svých kmenů moudré, rozumné a zkušené muže a já je učiním svými náčelníky.“
A jak je to s námi, bratři a sestry, umíme nést břemena jedni druhých? A umíme si řict o pomoc, když už pod svými břemeny padáme? Solidarita je spolu s vírou jedním z pilířů sboru. Je to láska v praxi… Kéž by io nás mohl Kristus jednou říci: „'Pojďte, požehnaní mého Otce, u jste souhlasit s královstvím, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem vás nahý, a oblékli jste mě a byli jste mě, byl jsem.“ Amen.
