Článek
První čtení: Jeremiáš 16, 1-2: „Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Neber si ženu. Nebudeš mít na tomto místě syny ani dcery.“
Druhé čtení: Matouš 19, 3-12: „Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“ Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku 'muže a ženu učinil je'? A řekl: 'Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo'; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Namítnou mu: „Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?“ Odpoví jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“ Učedníci mu řekli: „Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit.“ On jim odpověděl: „Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je dáno. Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“
Čtení ke kázání: 1 Korintským 7, 25-35: „Co se týká neprovdaných, nemám žádný rozkaz Páně, ale dávám jen radu jako ten, kdo je pro milosrdenství Páně hoden důvěry. Domnívám se, že vzhledem k tomu, co má přijít, je pro člověka nejlepší zůstat tak, jak je. Máš ženu? Nechtěj se s ní rozejít. Jsi bez ženy? Žádnou nehledej. Ale i když se oženíš, nezhřešíš. A vdá-li se dívka, nezhřeší. Dolehne však na ně tíseň tohoto času. Toho vás chci ušetřit. Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, a kdo pláčí, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí. Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu, ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě, a je rozpolcen. Žena bez manžela nebo svobodná dívka se stará o věci Páně, aby byla svatá tělem i duchem. Provdaná se stará o světské věci, jak by se zalíbila muži. To vám říkám, abych vám pomohl, ne abych vás uvedl do nesnází, ale abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu bez rozptylování.“
Kázání:
Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,
jak jste asi poznali z biblických textů, dnešní kázání bude o manželství a stavu svobodném. Manželství a stav svobodný, dvě Boží povolání, dvě cesty ke svatosti. Není svatější žít ve stavu svobodném, jak by se dalo – doufám že dnes již mylně, vytušit z učení a života katolické církve. Víte, nemám ráda, když se o katolických kněžích či řeholnících a řeholnicích, mluví jako o zasvěcených osobách. Bohu je zasvěcen každý pokřtěný člověk (teoreticky) a fakticky je Bohu zasvěcen každý křesťan, který bere Boha a svůj život s Ním vážně. Ovšem není ani svatější žít v manželství, jak by se dalo vytušit – opět doufám, že mylně, z učení a praxe evangelických církví, kde je naopak často pohlíženo na lidi, kteří žijí v celibátu, jako na podivíny. Manželství a stav svobodný jsou tedy před Bohem rovnocenné stavy.
Adam s Evou žili ve stavu manželském. Takové bylo původní poslání lidstva. Ploďte a množte se a naplňte zemi. Smutno je člověku samotnému. Posláním manželství je milovat se navzájem, pomáhat si, být otevření plození dětí a společně sloužit Bohu. Tak tomu bylo v ráji. Pak ovšem přišel hřích a ten poznamenal všechny oblasti života člověka, tedy i manželství. Již brzy se v Bibli objevuje mnohoženství. Už praotec Abraham měl kromě své ženy Sáry otrokyni – souložnici Hagar, s níž měl svého prvního syna Ismaela. Praotec Jákob už měl dvě manželky – Ráchel a Leu a k tomu ještě dvě otrokyně – souložnice. A se všemi měl děti… Takhle to být nemělo… Přesto žila nejspíš většina starozákonních manželství podle Boží vůle… Některá manželství byla i prorocká. Například proroku Ozeášovi Bůh přikázal oženit se s nevěrnou ženou, aby demonstroval Boží lásku k nevěrnému Izraeli…
Bůh kvůli hříšným poměrům v Jeho lidu i kvůli hříchům okolních národů začal povolávat proroky. Ti měli mluvit k jednotlivcům, k Izraeli i k jeho nepřátelům. Jedním z proroků byl i Jeremiáš. Bůh mu nakázal, aby zůstal bez ženy a nezakládal rodinu. Proč? Aby Mu mohl bez překážek sloužit. Věděl, že jeho služba bude těžká a jednak nechtěl, aby byl od ní někým rozptylován, a za druhé nechtěl, aby tíže jeho služby zasáhla jeho ženou a rodinu, pokud by ji založil. Kdo ještě ve Starém Zákoně zůstal svobodný? Uvedu několik příkladů, lidí, o nichž sice není přímo napsáno jako o Jeremiášovi, že mají zůstat sami, ale z jejichž životů to tak nějak vyplývá. Prorokyně Miriam, sestra Mojžíše a Árona. Na rozdíl od svých bratrů není spojována s žádným manželem ani dětmi. Její identita je plně definována její rolí při vyvedení Izraele z Egypta a jejím prorockým zpěvem. V židovské tradici je vnímána jako ta, která zasvětila svůj život službě národu. Na jejím životě vidíme, jak může být svobodná žena významným pilířem společenství. Prorok Elijáš je prototypem „osamělého bojovníka“. Bible nikde nezmiňuje jeho manželku ani děti. Celý jeho život je soustředěn na radikální službu Hospodinu v poušti a v konfrontaci s králem Achabem. Elijášova samota podtrhuje jeho naprostou oddělenost pro Boha. U Daniela a jeho tří přátel (Chananjáše, Míšaela a Azarjáše) se v knize Daniel o manželkách vůbec nemluví. Vzhledem k tomu, že byli odvlečeni do babylonského zajetí jako mladíci z královského rodu a sloužili u dvora, existuje historický předpoklad, že mohli být učiněni eunuchy (což byla u dvorských úředníků běžná praxe). Tím by se jejich svobodný stav stal nedobrovolným, ale v biblickém kontextu o to víc vyniká jejich věrnost Bohu v cizím prostředí.
Rovněž v novozákonní době žila většina lidí v manželství a měla rodinu. Zvláštním manželstvím bylo manželství Panny Marie a Josefa, kteří pak tvořili rodinu s Ježíšem. Bylo to manželství, byla to rodina, ale zároveň to byla klášterní komunita. Život bez sexu, ve vzájemné lásce a službě Bohu i sobě navzájem… A pojďme se podívat na bratry a sestry novozákonní doby, kteří žili pro Boha sami. Když to vezmeme popořádku, máme tu nejprve prorokyni Annu. Ta jako mladá ovdověla, a pak už se nevdala a žila v chrámu a dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami. A pak tu máme Jana Křtitele, předchůdce Páně. Celý jeho život byl jedním velkým Božím znamením. Jan žil na poušti, nosil šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. Ohlašoval příchod Mesiáše. Umíte si představit, že by s takovým životním stylem byl ženatý?… A nejdůležitější představitel života ve stavu svobodném – Pán Ježíš… Po dovršení 30. roku odešel z domova volat lidí k lásce a zvěstovat Boží království. Kázal, trávil dlouhé hodiny na modlitbách, uzdravoval, křísil z mrtvých, vymítal z lidí démony, rozmnožoval chleba a konal další zázraky… Často neměl kde hlavu složit… A život Mu byl ukončen krutou popravou na kříži… Bůh byl prozíravý, že Mu nedal ženu… Stačí, že s Ním trpěla Jeho matka… A další Ježíšův velký následovník – apoštol Pavel. Evangelizoval, cestoval, zakládal sbory, byl pro Evangelium pronásledován… Není divu, že zůstal svobodný… A tak bych mohla pokračovat… Například apoštol Jan, autor 4. Evangelia, listů a knihy Zjevení… Zemřel sám v požehnaném stáří… Nebo čtyři prorokyně – panny, o kterých čteme ve Skutcích Apoštolských… Hle, jak různorodá jsou Boží povolání…
Bratři a sestry, jak povolání k manželství, tak i povolání ke stavu svobodnému, je dar. Zdůrazňuje to Pán Ježíš i apoštol Pavel. Bůh nejlépe ví, v jakém stavu mu bude ten či onen lépe sloužit, v kterém stavu bude nejlépe sloužit svým bližním, ve kterém stavu nejlépe rozvine své hřivny a ve kterém stavu bude skutečně šťastný… Povolání se může měnit. Já třeba po svém obrácení sedm let prožívala povolání ke stavu svobodnému, a po sedmi letech se to změnilo a já začala hledat novou Boží vůli pro můj život, až jsem nakonec zakotvila v manželství… Nebo někdo může být povolán k manželství, ale po čase ovdoví nebo se rozvede – a pak je povolán ke stavu svobodnému… Ale může se stát, že někdo touží po manželství, ale z nějakého důvodu mu to nevyjde. Je pak stav svobodný pro něj povoláním, nebo ho musí snášet jako nutnost? Víte, když svůj život odevzdáme Pánu, pak i to, co prožíváme jakoby z nutnosti, můžeme pojmout jako dar a tedy povolání…
Bratři a sestry, jak jsme si již řekli, povolání k manželství i povolání ke stavu svobodnému je dar. Dar Ducha Svatého. A jako každý dar má sloužit Bohu, společenství církve i světu. Člověk je tvor společenský a až na výjimky, jimiž byli či ještě jsou poustevníci a poustevnice, potřebuje společenství. Potřebuje bratry a sestry. Potřebuje rodinu. Potřebuje děti. A to vše může obdržet jak v manželství, tak i ve stavu svobodném. Čtěme například z knihy proroka Izaiáše: „Plesej, neplodná, která jsi nerodila, zvučně plesej a výskej, která ses v bolestech nesvíjela, protože synů osamělé bude více než synů provdané, praví Hospodin.“ (Iz 54,1). Nebo opět Izaiáš: „Ať neříká nikdo z cizinců, kdo se připojil k Hospodinu: „Hospodin mě jistě odloučil od svého lidu.“ Ať neříká kleštěnec: „Hle, jsem strom suchý.“ Neboť toto praví Hospodin: „Kleštěncům, kteří, dbají na mé dny odpočinku a volí to, co si přeji, kteří se pevně drží mé smlouvy, dám ve svém domě a na svých hradbách památník s jménem lepším než synů a dcer: Dám jim jméno věčné, jež nebude vymýceno.“ (Iz 56, 3-5).
A tak, bratři a sestry, přátelé, hledejme každý své poslání v Kristově Těle, služme každý Bohu i lidem svými dary, buďme si navzájem oporou, a těšme se na Svatbu Beránkovu, kde společenství Boha a církve a všechna zaslíbení pro manžele i osamělé lidí dojdou svého naplnění… Amen.
Pramen:
Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost, 10. vydání. 1995, ISBN 80-85810-07-7.
