Článek
První čtení: Job 19, 25-27: „Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru.“
Druhé čtení: Skutky 1, 13-14: „Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.“
Čtení ke kázání: Jan 20, 11-18: „Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘. Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“ Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.““
Kázání:
Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,
Vzkříšení je nejkrásnější a nejradostnější událost celé Bible. Přesto zde vidíme Marii Magdalskou stát před hrobem a plakat. Jak je to možné? Ona totiž dosud ve Vzkříšení Pána Ježíše nevěřila. Domnívala se, že Ho z hrobu někdo odnesl. Kdo se se Vzkříšeným Pánem Ježíšem dosud nesetkal, pro toho znamená Ježíšova smrt na kříži tragédii. Konec. Totální fiasko.
Tedy Marie Magdalská stojí u hrobu, do kterého byl pohřben Pán Ježíš a který je nyní prázdný, a pláče. Přitom se nakloní do hrobu a spatří dva anděly v bílém rouchu. Otázali se Marie: Proč pláčeš? Zbytečná otázka. Jednak andělé věděli, proč Marie pláče, a jednak jí tou otázkou vůbec nepomohli. Neříkáme také někdy zbytečná, ničemu a nikomu nepomáhající slova? Když chceme potěšit zarmouceného člověka a nevíme, co říci, je lepší mlčet nežli říct něco, co mu nepomůže a naopak mu může ublížit. Marie andělům odpověděla: Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili. Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ Dvě otázky, první stejná, jakou dali Marii už andělé, a přitom od Ježíše zní úplně jinak. Andělé: řečnická otázka, navíc z pozice převahy. Oni věděli, že byl Ježíš vzkříšen, a domnívali se, že by to měla vědět i Marie, vždyť o tom přeci Ježíš ještě za života mluvil! Tak nemá co plakat! Ježíš se oproti tomu neptá jen na emocí, a nemyslí si, že je neopodstatněná, nýbrž jde Mu především o Mariinu potřebu. Koho hledá, kdo jí schází, jaká láska jí tu chybí, po kom prahne její srdce? Otázka: Proč pláčeš? je otázka kladená z upřímného zájmu. Otázka: Koho hledáš? je otázka hluboce osobní a plná pochopení a podpory.
Marie se obrátila a v domnění, že je to zahradník, Mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“ Jak to, že Marie Ježíše nepoznala? Jednak se domnívala, že je to zahradník a že mrtvého Ježíše odnesl, a jednak Ježíš už mě oslavené tělo a tak vypadal asi trochu jinak On ji však neodsoudil, že Ho nepoznala. Naopak, měl pro ni plné pochopení. A dal se jí poznat. Oslovil ji – tak, jako by to udělal kdokoliv jiný, a zároveň tak, jak to uměl jen On: Marie! A teď je znovu psáno, že se Marie obrátila. Ovšem ona už byla obrácená čelem k Ježíši, a kdybychom vzali slova o jejím druhém obrácení doslova, znamenalo by to, že se nyní obrátila k Ježíši zády. Což je naprostá blbost. Tedy musí to být myšleno duchovně. Obrátila se od smutku k radosti, od nevíry k poznání. A zvolala: Rabbuni! Většina překladatelů Bible toto slovo překládá jako: Mistře! Nebo: Učiteli! Ale pojďme nahlédnout do originálu, tedy do hebrejštiny. V hebrejštině Rab znamená Mistr. Tedy: Mistře! Rabbi pak znamená: Můj Mistře! A Rabbuni znamená: Můj veliký, nebo také: Můj milovaný, Mistře! Není to teologický pojem, nýbrž hluboký, osobní vztah. Maria už nehledá mrtvé tělo, nýbrž nachází Živého Pána… A co ty, bratře, sestro, je pro tebe Ježíš jen učitel z knížky, nebo je pro tebe Živý Pán, se kterým jsi se setkal, setkala?
Ježíš řekl Marii: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“ Marie se určitě vrhla Ježíši k nohám a objala je, jak to dělávala za Jeho pozemského života. Bylo v tom něco jako: Teď jsem tě našla a už tě nepustím, už se mi znovu neztratíš… A Ježíš na to reaguje. Nedotýkej se mne. Ovšem ten překlad Nedotýkej se mne není přesný. Přesnější překlad řeckého „Mē mou haptou“ je „Nezadržuj mne!“ Není to odmítnutí doteku jako takového. Spíš je to naznačení několika skutečností. Za prvé: Marie, nemusíš se Mě držet ze strachu, že zase zmizím. Za druhé: Nezadržuj mne, ještě se musím setkat s dalšími bratry a sestrami. A za další: Náš vztah se trochu mění. Už nejsem s tebou jen jako pozemský Mistr, kterého můžeš objímat a mít fyzicky při sobě. Vstal jsem z mrtvých a brzy vstoupím k Otci, kam vás všechny vezmu s sebou do nového, hlubšího společenství. A teď tě potřebuji, abys to vyřídila mým dalším bratřím a sestrám. Já s vámi zůstanu, i až mne neuvidíte…
Marie Magdalská splnila Ježíšovu vůli - šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“ Ano, ona byla pro svou velkou lásku a oddanost Ježíšem vybrána za první zvěstovatelku Vzkříšení… A co my, bratři a sestry, zvěstujeme druhým lidem Vzkříšeného Ježíše? Nebo si Ho necháváme jen pro sebe? I já v tom mám značné nedostatky, a budu se snažit to napravit.
Bratři a sestry, co říci závěrem? Berme sílu k životu z moci Ježíšova kříže a naději z Jeho Vzkříšení! Radujme se, že i naše těla budou jednou vzkříšena a připodobněna oslavenému tělu Pána Ježíše! Nechme se Ježíšem oslovovat naším jménem, činí to něžně, tak, jak to umí jen On, a nechme se povolávat do Jeho služby zvěstování i do praktické služby našim bližním, zvláště těm nejpotřebnějším, nechme se povolávat do služby smíření a Pokoje, nechme se povolávat k životu Lásky, který dojde naplnění v Božím království na nové zemi… Amen.
