Článek
První čtení: Marek 2, 3-12: „Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali: „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete? Je snadnější říci ochrnutému: ‚Odpouštějí se ti hříchy,‘ anebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lože a choď?‘ Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ - řekne ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.““
Druhé čtení: Koloským 1,2: „Proto se raduji, že nyní trpím za vás a to, co zbývá do míry utrpení Kristových, doplňuji svým utrpením za jeho tělo, to jest církev.“
Čtení ke kázání: Nehemiáš 1, 5-7. „Říkal jsem: „Ach, Hospodine, Bože nebes, Bože veliký a hrozný, který zachováváš smlouvu a jsi milosrdný k těm, kdo tě milují a zachovávají tvá přikázání. Kéž je tvé ucho ochotné slyšet a oči tvé pohotové vidět, abys vyslyšel modlitbu svého služebníka, kterou se před tebou modlím ustavičně dnem i nocí za syny Izraele, tvoje služebníky. Vyznávám hříchy synů izraelských, kterých jsme se proti tobě dopustili; hřešili jsme i já a dům mého otce. Počínali jsme si vůči tobě hanebně, nezachovávali jsme přikázání, řády a práva, které jsi vydal svému služebníku Mojžíšovi.“
Kázání:
Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,
dnes, jak jste možná poznali z přečtených biblických textů, chci mluvit o zástupnosti. V Bibli se setkáváme se zástupnými kajícími modlitbami, se zástupnou obětí za hřích, a to ve Starém Zákoně v předobrazech, v Novém Zákoně pak vrcholící zástupnou obětí Ježíše Krista, dále se zástupnou vírou, zástupným utrpením a zástupnou svatostí.
Nejprve k dnešnímu textu z Nehemiáše. Předkové Nehemiáše přišli do Babylóna s vlnou izraelských zajatců po dobytí Jeruzaléma Babyloňany. Mezitím Babylonskou říši dobyla Perská říše. Tam se narodil Nehemiáš a v průběhu let se dostal až na královský dvůr a stal se královským číšníkem. To nebyl obyčejný pingl, nýbrž důležitá funkce. Musel ochutnávat všechny nápoje, aby náhodou někdo nechtěl krále otrávit. Jednoho dne za Nehemiášem přišli bratři z Judska a vyprávěli mu, že Jeruzalém je v troskách, hradby jsou pobořené a brány vypálené. Nehemiáše to úplně zlomilo. Několik dní truchlil, postil se a modlil. Z těchto modliteb je i dnešní text ke kázání. Jde o zástupnou kající modlitbu. Přestože Nehemiáš za dobytí Jeruzaléma Babyloňany nemůže, modlí se těmito slovy: „Vyznávám hříchy synů izraelských, kterých jsme se proti tobě dopustili; hřešili jsme i já a dům mého otce. Počínali jsme si vůči tobě hanebně, nezachovávali jsme přikázání, řády a práva, které jsi vydal svému služebníku Mojžíšovi.“ Vyznává tedy zástupně hříchy svých předků a jako viníka označuje i sám sebe. Takovéto zástupné kající modlitby najdeme ve Starém Zákoně na více místech, především pak u proroků.
Ve Starém Zákoně najdeme i zástupný trest za hříchy izraelského lidu: „Áron vloží obě ruce na hlavu živého kozla. Vyzná nad ním všechny nepravosti Izraelců a všechna jejich přestoupení se všemi jejich hříchy a vloží je na hlavu kozla; pak ho dá připraveným mužem vyhnat do pouště.“ (Leviticus 16,21). Prorok Izaiáš pak předpovídá zástupnou oběť Pána Ježíše Krista ve svých slovech o trpícím Služebníku: „Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.“ (Izaiáš 53, 3-6).
V Novém Zákoně pak prožíváme zástupnou oběť Pána Ježíše Krista. Asi nejlépe to vystihuje 2. Korintským 5,21: “ Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.“ Ano, místo toho, abychom byli za své hříchy potrestáni my, vzal náš trest na sebe nevinný Beránek, Pán Ježíš Kristus…
Dále čteme v Novém Zákoně o zástupné víře. Jak jsme slyšeli v dnešním evangelijním čtení – Pán Ježíš uzdravil ochrnutého pro víru jeho přátel… Podobně když se křtí nemluvně, které samo nemůže vyznat svou víru, křtí se na základě víry svých rodičů. A dále čteme v 1. Korintským 7, 14 o zástupném posvěcení nevěřícího partnera a dětí skrze věřícího partnera a rodiče: „Nevěřící muž je totiž posvěcen věřící ženou a nevěřící žena posvěcena věřícím mužem. Jinak by vaše děti byly nečisté, jsou však svaté.“ To je velká naděje pro nevěřící členy rodiny, a to jak manžele, tak i děti! Dále čteme v Koloským 1,2 o zástupném utrpení za církev: „Proto se raduji, že nyní trpím za vás a to, co zbývá do míry utrpení Kristových, doplňuji svým utrpením za jeho tělo, to jest církev.“ Tak když trpíme, můžeme své utrpení obětovat třeba za někoho blízkého, který potřebuje v nějaké oblasti života pomoci. Také můžeme svými zástupnými kajícími modlitbami vyznávat hříchy svého rodu, hříchy nekajících hříšníků, hříchy bohatých vůči chudým či hříchy svého národa.
Bratři a sestry, nejsme tu jen sami za sebe. Můžeme se po vzoru proroků a po vzoru Pána Ježíše Krista postavit zástupně za nekající, trpící, za svoji rodinu, za své přátele… a vyznávat jejich hříchy, posvěcovat je a obětovat za ně své utrpení. I tady platí onen biblický verš: Jedni druhých břemena neste a tak naplňujte Zákon Kristův. Amen.
