Článek
První čtení: Genesis 26,12-22: „Izák začal v té zemi sít a sklidil toho roku stonásobně; tak mu Hospodin požehnal. Tak se ten muž vzmohl a vzmáhal se stále víc, až se stal velice zámožným. Měl stáda bravu a stáda skotu i četnou čeládku. Pelištejci mu proto záviděli. Pelištejci zasypali všechny studně, které vykopali Abrahamovi služebníci za Izákova otce Abrahama, a naplnili je prachem. Abímelek řekl Izákovi: „Odejdi od nás, neboť jsi mnohem mocnější než my.“ Izák tedy odtud odešel, utábořil se v Gerarském úvalu a usadil se tam. Znovu kopal studně, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Pelištejci zasypali. Pojmenoval je stejně jako jeho otec. Izákovi služebníci kopali v tom úvalu a přišli na studni pramenité vody. Ale gerarští pastýři se s pastýři Izákovými přeli: „Ta voda patří nám!“ Proto tu studni pojmenoval Esek (to je Váda), že se s ním vadili. Vykopali tedy jinou studni. O tu se také přeli, proto ji pojmenoval Sitná (to je Sočení). Pak postoupil dál a vykopal další studni; o tu se již nepřeli. Pojmenoval ji Rechobót (to je Prostorná) a řekl: „Teď už nám Hospodin poskytl prostor, abychom se mohli na zemi rozplodit.“
Druhé čtení: Matouš 24,13: „Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“
Čtení ke kázání: Galatským 5, 22-23: „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.“
Kázání:
Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,
ovoce Ducha Svatého, nad nímž se dnes budeme zamýšlet, je trpělivost. Nejprve pojďme do originálu. V hebrejštině se trpělivost řekne „érech apájim“. To znamená doslova „dlouhý v hněvu“ nebo doslovněji „dlouhý v nosních dírkách“ (podle toho, jak se člověku v hněvu rozšiřují chřípí nebo jak hluboce a pomalu dýchá). V hebrejském myšlení je trpělivost spojena se schopností „být pomalý k hněvu“ a odložit reakci. Nejčastěji se v Bibli používá jako vlastnost samotného Boha (např. „Hospodin je lítostivý a milostivý, shovívavý…“) Znamená to vytrvalou shovívavost, schopnost snášet druhé, nenechat se hned vytočit a dát člověku prostor ke změně. V Novém Zákoně se setkáváme se dvěma hlavními slovy, přičemž to hlavní (které najdeme i v dnešním textu ke kázání) je: „makrothymia“–složené ze slov makros (dlouhý, velký) a thymos (vášeň, hněv, vzedmutí emocí). Označuje „dlouhé duševní nadechnutí“ nebo vytrvalost pod tlakem. Je to schopnost vydržet v obtížných situacích, pod křížem, v utrpení nebo snášet obtížné lidi, aniž by člověk explodoval nebo se mstil. Zajímavé je, že makrothymia se v antice používala pro člověka, který má sílu se pomstít nebo reagovat na urážku, ale zastaví se a vědomě to vydrží. Je to síla k vytrvalosti, kterou dává Duch Svatý. Druhý novozákonní pojem pro trpělivost je „hypomoné“–to znamená spíše vytrvalost, stálost, schopnost nést břemeno trpělivě (doslova „zůstat stát pod tím, co na mě doléhá“)-třeba chronické nemoci nebo různé zkoušky.
Je-li trpělivost ovocem Ducha Svatého, znamená to, že Bůh je trpělivý. A to On je. Bůh má s námi úžasnou trpělivost! Asi ne nekonečnou, neboť čas milosti jednou skončí a přijde Boží soud, ale přesto je Jeho trpělivost s námi obrovská! Přečtu k tomu několik biblických veršů. „Měl jsi s nimi trpělivost po mnohá léta. Skrze své proroky jsi jim dával výstrahu svým duchem, ale neposlouchali. Proto jsi je vydal do rukou národů cizích zemí.“ (Nehemiáš 9,30) „Celých čtyřicet let trpělivě snášel jejich chování na poušti,“ (Skutky 13,18) A do třetice: „Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.“ (Římanům 3,25) A ještě jeden, pro mne nejkrásnější verš o Boží trpělivosti: „Hospodin se mi ukázal zdaleka: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.“ (Jeremiáš 31,3)
Ovšem my lidé často Hospodinovu trpělivost pokoušíme, což je od nás špatné. Poslyšme alespoň dva verše, které o tom hovoří: „I řekl Izajáš: „Slyšte, dome Davidův! Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha?“ (Izajáš 7,13). „Vy, kteří se nazýváte domem Jákobovým, což nepokoušíte Hospodinovu trpělivost?“ (Micheáš 2,7) Pane, nedej, abychom tě pokoušeli…
A tak jako má s námi trpělivost Bůh, máme mít i my trpělivost s druhými. Trpělivost je důležitá vlastnost pro mezilidské vztahy. Rodiče mají mít trpělivost se svými dětmi. Jen tak se děti mohou odnaučit vzteku, naučit se chodit, mluvit, naučit se lásce a posléze se naučit i té trpělivosti. Dále děti potřebují trpělivé učitele, kteří je postupně naučí číst, psát, počítat… Netrpělivost rodičů či učitelů může napáchat na dětských srdcích mnoho zla a způsobit mnohá traumata… Rodiče i učitelé si mohou vzít ponaučení z tohoto verše: „Služebník Kristův se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem, schopný učit a být trpělivý.“ (2. Timoteovi 2,24) A pak jsou vztahy partnerské. Každý člověk má své hříchy, zlozvyky, nedokonalosti… A když spolu žijí takoví dva, je potřeba mnoho trpělivosti, aby spolu vydrželi… Ale nejen v rodině je třeba trpělivosti, nýbrž i v zaměstnání, mezi sousedy, ale také ve sboru – vždyť i křesťané jsou jen lidé… Jak čteme v 1 K 13,4-„Láska je trpělivá…“.
Stejně jako trpělivost s druhými lidmi, máme prokazovat trpělivost v těžkých situacích. Například v nemocích. Asi nejtěžší je to v nemocích chronických. Když nás něco bolí už dlouho. Když nemůžeme pro bolesti nebo únavu vstát z postele… Příkladem trpělivosti v nemoci nám může být Jób. Poslyšme slova
z listu Jakubova, 5. kapitoly, 10.-11. verš: „Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně. Hle, ‚blahoslavíme ty, kteří vytrvali‘. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť 'Pán je plný soucitu a slitování.“ Ale i v dalších zkouškách, jako například v pronásledování, je třeba projevit trpělivost. Příkladem nám může být třeba Izák v dnešním prvním čtení, jak trpělivě hloubil vždy novou a novou studnu, když se s ním o každou nepřátelé přeli. Až se konečně dočkal studny, o kterou už se nikdo nepřel… Jak se říká, trpělivost růže přináší… Ale nejen nemoc či pronásledování jsou situace, v nichž je třeba projevit trpělivost. Stačí obyčejné čekání. Na cokoliv. Čekání v čekárně u lékaře, čekání ve frontě v samoobsluze, čekání na autobus… Pamatuji si, jak mi v dětství vadilo, že táta v restauraci nervózně ťukal prstem do stolu, když číšník dlouho nenesl jídlo. A dnes, v takovýchto a podobných případech, nejsem o nic lepší…
Trpělivost však člověk potřebuje mít i sám se sebou. Tak pomalu dorůstáme do svatosti… Tolik hříchů a nedokonalosti nás od ní dělí… A ty hříchy se stále opakují… Ale když nad námi neláme hůl Hospodin a má s námi trpělivost, i my bychom nad sebou neměli lámat hůl, neměli bychom si nad sebou zoufat a měli bychom mít se sebou trpělivost…
A nakonec potřebujeme mít trpělivost i se samotným Bohem… Když nás stále neuzdravuje… Když stále nevyslýchá naše modlitby… Když Ježíš stále nepřichází… Ono je to totiž takhle: „Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petr 3,9)… A ještě takhle:
„Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko.“ (Jakub 5,7-8) Amen.
Pramen: Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost, 10. vydání. 1995, ISBN 80-85810-07-7.
