Článek
První čtení: Žalm 16,11: „Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.“
Druhé čtení: Lukáš 8,1: „Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků.“
Čtení ke kázání: Galatským 5, 22-24: „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“
Kázání:
Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,
jak už asi z přečtených biblických textů tušíte, ovoce Ducha Svatého, nad nímž se dnes budeme zamýšlet, je radost. Nejdříve jazykový koutek. Hebrejsky, tedy v jazyce Starého Zákona, se radost řekne simcha. Řecky, to jest v jazyce Nového Zákona, se radost řekne chara. Tato biblická radost není většinou závislá na vnějších okolnostech, nýbrž často vyrůstá právě uprostřed těžkostí jako hluboké vědomí Boží blízkosti. Tuto vlastnost radosti coby ovoce Ducha Svatého asi nejlépe ilustruje následující text z knihy proroka Abakuka: „I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása.“ (Abakuk 3, 17-18) Ano, radovat se a jásotem oslavovat Hospodina můžeme, i když se nám zrovna v životě nedaří… V tomto smyslu jsou zajímavá i slova apoštola Pavla z listu Filipským: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ (Fp 4,4). Čím jsou tato slova zajímavá? Tato slova a celý list Filipským píše apoštol Pavel ve vězení, kde mu hrozí poprava. A přesto se raduje a k radosti své posluchače vyzývá… Tato vězeňská radost nachází překvapivou ozvěnu napříč staletími, v úplně jiných celách. Připomíná mi slova, která napsal Julius Fučík těsně před popravou: „Žili jsme pro radost, pro radost šli jsme do boje a pro ni umíráme. Ať proto smutek nikdy není spojován s naším jménem.“ Jak Pavel, tak lidé v nejhlubších temnotách dějin objevili totéž: že pravá radost není produktem dobrých okolností, ale vnitřním rozhodnutím, které žádné mříže nedokážou uvěznit… A co my, nenecháváme se udolat špatnými životními okolnostmi a neztrácíme radost?
Když je radost ovocem Ducha Svatého, co myslíte, raduje se Bůh? Raduje! Přečtu teď zři oddílky z Bible, které nám to dokazují. Sofonjáš 3,17: “ Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá“. Nádherný verš! Další-Lukáš 15,4-7: „Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.‘ Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“ A ještě jeden text – Lukáš 10,21: „V té hodině zajásal v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zlíbilo.“
Když Bůh stvořil svět, viděl, že je to dobré-v případě člověka velmi dobré. Jistě z toho měl radost. I člověk měl v ráji radost – ze společenství s Bohem, se svým druhem, z krásné přírody… Ovšem pak přišel hřích a s ním i zármutek-rmoutí se Bůh a rmoutí se i člověk… Ovšem stále jsou v životě důvody k radosti. Největší důvod je stále Bůh a společenství s ním. Jak jsme slyšeli v dnešním prvním čtení: „Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.“ A ještě dva verše se stejným smyslem: Žalm 4,8: „Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní.“ A Žalm 43, 3-4: „Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, a k příbytku tvému, a já tam přistoupím k božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citeru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože!“ Dalším velkým důvodem k radosti je Boží slovo. Poslyšme, co o tom píše prorok Jeremiáš: „Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce. Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů.“ (Jer 15,16) A co takový Žalm 119! Celý je chválou Božího slova… Například verš 14: „Z cesty tvých svědectví se raduji víc než ze všeho mamonu.“ Nebo verš 162: „Raduji se ze tvé řeči jako ten, kdo našel velkou kořist.“ Radovat se můžeme i z Božích přikázání – jak čteme například v Žalmu 19, 9: „Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.“ Radujme se z nich, nebo jsou nám Boží přikázání spíš na obtíž? A podobně jako z Božího slova a z Božích přikázání, můžeme se těšit i z Božích skutků: „Hospodine, svými skutky působíš mi radost, plesám nad činy tvých rukou“ (Ž 92,5) Co to jsou ty Boží skutky? Je to vše, co Bůh činí pro lidi. Ve Starém Zákoně se raduje Izrael nejvíce z vykoupení z Egypta. Viz například Ex 18,9: „Jitro měl radost ze všeho dobrého, co Hospodin Izraeli prokázal, a že jej vysvobodil z moci Egypta.“ Nebo 2 Paralipomenon 30,21: „I slavili Izraelci, kteří se sešli do Jeruzaléma, slavnost nekvašených chlebů s velikou radostí po sedm dní a lévijci i kněží chválili Hospodina den co den, chválili na nástrojích Hospodinovu moc.“ V Novém Zákoně pak se můžeme radovat zejména z oběti a vzkříšení Pána Ježíše Krista…
Ale nemusíme se radovat jen z duchovních věci. Například v knize Přísloví v 5. kapitole 18. verši čteme: „Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí“ Ano, vztahy, ať již jde o manželství, rodičovství nebo přátelství, mohou být zdrojem velké radosti! Ale Bible nám ukazuje, že se můžeme radovat i z maličkostí–viz například Jonáš 4,6: „Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost.“ A můžeme se radovat nejen z přijímání, nýbrž i z dávání… Uvedu dva příklady. Nejprve že Starého Zákona – 2 Paralipomenon 24, 9-10: „V Judsku i v Jeruzalémě vyhlásili, aby byl Hospodinu přinesen poplatek uložený Izraeli na poušti Mojžíšem, služebníkem Božím. Všichni velitelé i všechen lid s radostí přinášeli poplatky a házeli je do truhly, až byla plná“ A novozákonní text – 2. Korintským 9, 7: „Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť ‚radostného dárce miluje Bůh‘.“ A nebo ještě jeden verš – že Skutků apoštolských: „Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem.“ (Sk 2,46) Tu radost z dělení se o jídlo, tu moc dobře znám… A víte, že se dokáže radovat i ještě nenarozené dìtě? „Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.“ (L 1, 43-44) Ovšem vrcholným výkonem radosti je radost zé zkoušek: „Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky.“ (Jk 1,2)…
Co mne dále zaujalo, radost z narození Spasitele Ježíše Krista je nejen pro Židy, nýbrž i pro pohany: „A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“ (L 2,8-11) A z čeho se ještě my křesťané můžeme radovat? Z víry, naděje a lásky. „Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší.“ (1 Pt 1, 8-9) „Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.“ (Ř 12,12) „Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“ (J 15, 9-11) Ovšem abychom se dokázali skutečně radovat, je třeba mít pokorné a přímé srdce: „Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli, okřejete v srdci.“ (Ž 69,33) „Pro spravedlivého je zaseto světlo, radost pro ty, kteří mají přímé srdce.“ (Ž 97,11)
A tak, bratři a sestry, radujme se! I přes slzy… Vždyť Pán je blízko! A toto je naše budoucnost: „Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí. Přijdou na Sijón s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek.“ (Iz 35,10) Amen.
