Článek
První čtení: Jeremiáš 31, 2-3: „Toto praví Hospodin: „Milost na poušti nalezl lid, který vyvázl před mečem. Jdu, abych přinesl mír Izraeli.“ Hospodin se mi ukázal zdaleka: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.“
Druhé čtení: Jan 1, 16-17: „Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.“
Čtení ke kázání: Efezským 2, 1-9: „I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“
Kázání:
Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,
dnes budu kázat o Boží milosti, o spasení milostí. Nejprve si položme otázku: co to vlastně znamená, co to vlastně je, ta milost? Milost, hebrejsky Chén, znamenalo původně darovanou přízeň. Řecké Charis znamenalo původně něco, co působí radost, co je líbezné, laskavé nebo zářivé. V biblickém kontextu milost znamená darovaná nezasloužená přízeň. Bůh nám daruje své spasení, to znamená dává nám ho zdarma, nemusíme ba ani nemůžeme si ho ničím zasloužit. Ničím. Ani dobrými mravy, ani dobrými skutky, ani askezí, zkrátka vůbec ničím.
Dalo by se říci, že celá Bible je knihou milosti. Ano, celá Bible. Samozřejmě především Nový Zákon, ale již ve Starém Zákoně se objevují prvky Boží milosti. Nejlépe to vidíme v dnešním prvním čtení z knihy proroka Jeremiáše: „Toto praví Hospodin: „Milost na poušti nalezl lid, který vyvázl před mečem. Jdu, abych přinesl mír Izraeli.“ Hospodin se mi ukázal zdaleka: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.“ Ano, izraelský lid nalezl na poušti milost od Boha. Ne pro své dobré chování na poušti, to opravdu ne. Protože na poušti neustále reptali proti Bohu i proti Mojžíšovi. Nalezli milost z Hospodinovy odvěké lásky… A ještě jeden text ze Starého Zákona: Žalm 103, 8-13: „Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný; nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně. Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí. Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí; jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti. Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.“ Ano. Nenakládá s námi podle našich hříchů. V knize Hřeš silně srovnává autorka spravedlnost, milosrdenství a milost: „Spravedlnost znamená, že dostaneš, co zasloužíš. Milosrdenství znamená, že nedostaneš, co zasloužíš. A milost je, že dostaneš, co si rozhodně nezasloužíš.“
I starozákonní proroci věděli, že Boží přirozeností je odpouštět i těm, kteří si to vůbec nezasloužili. Věděli to, a většinou za to Boha chválili. Až na proroka Jonáše, který byl na Hospodina naštvaný, protože nezničil Ninive… Když dává Bůh svou milost nám, tak Ho za to chválíme – pokud tedy vůbec. Ale co když dá milost nějakému alkoholikovi či feťákovi, zloději či vrahovi, nejsme také trochu naštvaní jako Jonáš? Nemyslíme si náhodou, že my si Boží milost zasloužíme, kdežto oni ne? Ale v tom je ten vtip, že si Boží milost nezaslouží nikdo. A přesto ji dostává zdarma každý, kdo se pokoří, činí pokání a obrátí se k Bohu! Tedy zdarma – zdarma pro nás. Ale Pána Ježíše Krista to stálo Jeho svatou Krev… Je to tedy milost drahá, ale pro nás zdarma. Zároveň ji však nemáme přijímat nadarmo. „Jako Boží spolupracovníci vás napomínáme, abyste nepřijímali milost Boží nadarmo.“ (2. Korintským 6,1). Co to znamená, že nemáme přijímat Boží milost nadarmo? Asi nejznámější definice souvisí s tzv. lacinou milostí, což je pojem Dittricha Bonhoffera. Laciná milost je milost, kterou udělujeme sami sobě. Laciná milost znamená… odpuštění bez pokání… Laciná milost je milost bez následování… milost bez kříže. Laciná milost znamená myslet si, že můžeme hřešit jak chceme, vždyť Bůh nám stejně odpustí… Druhý možný výklad toho, co znamená přijímat Boží milost nadarmo, je ten, že sice věříme, že Boží milost potřebujeme, ale zároveň se domníváme, že si ji můžeme a musíme něčím zasloužit. Svatým životem, dobrými skutky, askezí, horlivou evangelizací… To si bytostně odporuje s tím nejhlubším principem milosti, a to, že je zadarmo…
V listu Židům čteme: Židům 4,16: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“ Ano, k Božímu trůnu milosti můžeme přistoupit směle. S úctou, ale s důvěrou. To znamená, že se nemusíme před Bohem plazit po kolenou. On chce, abychom se pokořili, ale nechce nás ponížit.
Bratři a sestry, Boží milost není pro samospravedlivé. Ti si myslí, že ji nepotřebují. Že si spásu sami zaslouží. Boží milost je pro zlomené. Pro ty, co už nemohou dál. Pro ty, kteří si uvědomují tíhu svého hříchu a nevědí, jak z něj ven. Pro ty, kteří jsou na dně. Pro zloděje, vrahy, bezdomovce, alkoholiky, feťáky… Do jaké z těch skupin patříme my? Jsme jako ten farizeus, který děkoval Bohu, že není jako tam ten celník vzadu a chlubil se před Bohem svými zásluhami, nebo jako ten celník, který stál vzadu u dveří, bil se v prsa a volal: „Bože, buď milostiv mně hříšnému?“ Kdo myslíte, že vyšel z chrámu ospravedlněn? A tak, bratři a sestry, pokud jsme to ještě neučinili, vyznejme Bohu své hříchy, čiňme pokání a přijměme Boží milost. Amen.
