Článek
Evangelijní text: Jan 7, 1 – 9: „Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože mu Židé ukládali o život. Byly blízko židovské svátky stánků, a jeho bratři mu řekli: „Jdi odtud do Judska, aby tvoji učedníci viděli skutky, které činíš. Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!“ Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili. Ježíš jim řekl: „Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas. Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků. Vy na svátky jděte, já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil.“ To jim řekl a zůstal v Galileji.“
Text ke kázání: Efezským 5, 15-16: „Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé.“
„Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří, Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou.“ - překlad Bible Kralické
Kázání:
Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,
dnes, jak již asi tušíte z vybraných textů, dnes se chci zamýšlet nad časem a nad tím, jak ho vykupovat. Nejdříve si pojďme říct, co to vlastně čas je. V hebrejštině, tedy ve Starém Zákoně, existují dva výrazy pro čas. Jsou to Et a Moed. Těmto výrazům pak odpovídají v řečtině, tedy v Novém Zákoně, výrazy Chronos a Kairos. Hned vysvětlím. Et a Chronos znamenají ten běžný čas, tak, jak plyne a jak jej můžeme odpočítávat na hodinkách. Moed a Kairos pak znamená čas vhodný, příhodný, konkrétní čas, kdy se něco stane.
Jak čteme v Bibli v 1. J 5,19: „Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svět je pod mocí Zlého.“ Toho Zlého s velkým Z. Tedy pod mocí Satana. A stejně tak je to i s časem. „Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří, Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou.“ Dnové zlí jsou znamená, že i čas je pod mocí toho Zlého… A zpod moci toho Zlého máme ten čas vykupovat. Měnit ten běžný, unavený a marnosti vydaný čas, Et či Chronos, na čas Boží, Moed či Kairos, doslova na schůzku s Bohem. A nyní – co to znamená vykupovat. Vykupovat, hebrejsky gáal, řecky exagorázō, znamená doslova Vykoupit z tržiště ven. Gō'ēl (vykupitel) byl v Izraeli příbuzný, který měl povinnost pomoci členu rodiny, který se dostal do úzkých – třeba když musel prodat pole nebo se dostal do otroctví. Vykupitel je ten, kdo obnovuje právo a vrací věci tam, kam patří. A přesně to my máme dělat s časem. Čas je jako otrok pod mocí Satana. A my ho máme vykupovat pro Boha.
Jakým způsobem můžeme vykupovat čas? Těch způsobů je vícero. Například modlitbou. Když se modlíme, tak ten běžný, ve zlém ležící čas vykupujeme a odevzdáváme ho Bohu. V tomto proměněném čase – z Chronos na Kairos, si dáváme schůzku s Bohem. Nebo můžeme vykupovat čas tím, že ho věnujeme svým bližním. Třeba je přijdeme navštívit domů nebo do nemocnice nebo do vězení… Nebo uvaříme bezdomovcům večeři. Ale čas vykupujeme i tím, že ho strávíme smysluplně sami se sebou – u hodnotné knihy, u hodnotného filmu, nebo jen tak při odpočinku…
Opakem vykupování času je promarňování času. Čas můžete promarnit sledováním hloupých filmů v televizi, příliš častým používáním internetu, posloucháním sprostých vtipů… Ale čas můžete nejen vykupovat nebo promarňovat. Čas můžete také přímo věnovat či zasvětit tomu zlému. To se děje vždy, když hřešíme…
V žalmu 90. prosí žalmista Hospodina: Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce. To je důležité, prosit o rozpoznání Boží vůle pro tu či onu chvíli. Abychom ten čas správně využili. Protože ho nemáme zas až tak moc. Jakub ve 4. kapitole svého listu píše: „Vždyť ani nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí.“ Máme tedy moudře využívat čas nám svěřený, jak čteme v listu Koloským ve 4. kapitole.
A ještě bychom si měli uvědomit jednu věc: čas u Boha probíhá jinak než u lidí. Zvláště pokud se nám zdá, že Bůh otálí vyslyšet naše prosby, pak vězme, „že jeden den je u Pána jako tisíc let a 'tisíc let jako jeden den.“ (2 Pt 3,8) Pán zajisté naše prosby vyslyší, ale v pravý čas a pravým způsobem.
A ještě bych chtěla zmínit jeden text o čase. Je to text z knihy Kazatel, 3. kapitoly: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.“ Čas rození je šťastný, čas umírání a loučení smutný. Čas zabíjet, čas války, je smutný, čas léčit je radostný… Ano, to vše patří k časnému životu. Truchlení i jásot. Ale až Pán Ježíš Kristus přijde ve slávě pro svůj lid, pro své vyvolené, a změní čas ve věčnost, pak už nebude žádný hřích, žádné loučení, žádné slzy, žádná smrt. Bude jen věčná radost v Božím království. Na to se těšme a tím se povzbuzujme v tomto čase utrpení. Amen.
