Článek
První čtení: Ozeáš 2, 4-22: „Veďte spor proti své matce, veďte spor, vždyť ona není mou ženou a já nejsem jejím mužem. Ať odstraní ze své tváře znamení smilství, zprostřed svých ňader znak cizoložství! Jinak ji svléknu do naha, vystavím ji, jak byla v den svého zrození. Učiním z ní poušť, obrátím ji v suchopár, umořím ji žízní. Ani nad jejími syny se neslituji, jsou to synové smilstva. Smilstva se dopouští jejich matka, hanebnosti jejich rodička; říká: „Půjdu za svými milenci, kteří mi dávají vodu a chléb, vlnu a len, olej a nápoje.“ Proto zahradím tvou cestu hložím. Postavím před ni zeď, aby nenašla své stezky. Bude se honit za svými milenci, ale nedostihne je, bude je hledat, ale nenajde je. Pak si řekne: „Půjdu a vrátím se ke svému prvnímu muži, tehdy mi bývalo lépe než teď.“ Nechce pochopit, že já jsem jí dával obilí, mošt i čerstvý olej, že jsem ji zahrnoval stříbrem a zlatem - a oni to dávali Baalovi. Proto vezmu své obilí zpět v jeho době, i mošt v příhodný čas; strhnu z ní svou vlnu i svůj len, jež měly přikrývat její nahotu. Tehdy odkryji její hanbu před zraky jejích milenců. Žádný ji nevytrhne z mé ruky. Všemu jejímu veselí učiním přítrž, jejím svátkům, novoluním i dnům odpočinku, všem jejím slavnostem. Zpustoším její révu i fíkovník, o nichž říká: „To je má odměna, kterou mi dali moji milenci.“ Proměním je v divočinu, bude je požírat polní zvěř. Ztrestám ji za dny baalů, že jim pálí kadidlo a zdobí se kroužkem a náhrdelníkem, že chodí za svými milenci a na mne zapomněla, je výrok Hospodinův. Proto ji přemluvím, uvedu ji na poušť, budu jí promlouvat k srdci. Zas jí dám její vinice, dolinu Akór jako bránu k naději. Tam mi opět odpoví jako za dnů mládí, jako v den, kdy vystoupila z egyptské země. V onen den, je výrok Hospodinův, budeš ke mně volat: „Můj muži“, a nenazveš mě už: „Můj Baale“. Odstraním z jejích úst jména baalů; jejich jména nebude už nikdo připomínat. V onen den pro ně uzavřu smlouvu s polní zvěří a s nebeským ptactvem i se zeměplazy. Vymýtím ze země luk, meč i válku a dám jim uléhat v bezpečí. Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním, zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina.“
Druhé čtení: Matouš 24,6: „Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec.“
Čtení ke kázání: Micheáš 4,3: „On bude soudit mnohé národy, ztrestá mocné pronárody, i ty nejvzdálenější. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.“
Kázání:
Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,
v mnoha zemích světa, nejblíže nám na Ukrajině, probíhají války. Proč jsou na zemi války? Jaký užitek jedněm a jaké utrpení druhým způsobují? A dočkáme se vůbec doby bez válek? Nad tím vším bych se ráda zamyslela v tomto dnešním kázání.
V ráji, před hříchem, války nebyly. Byl tam mír a hojnost všeho, co lidé potřebovali. Války jsou produktem hříchu. Proč se vedou války? Z touhy po majetku, po území, z lidské nenávisti… Už v Bibli je psáno o mnoha válkách, přičemž některé z nich začaly pohanské národy, ale některé z nich žel i Izrael. Některé války v našem letopočtu žel začali křesťané, například křižácké války, dobývání kolonií či v tomto století válka USA proti Iráku. V některých válkách zas proti sobě bojovali křesťané s křesťany – například v třicetileté válce nebo dnes ve válce na Ukrajině. A nyní – kdo má z válek zisk? Tak jednak jsou to zbrojařské koncerny, jež vydělávají na vývoji a výrobě zbraní a jednak jsou to mocní tohoto světa, kteří získávají z války nerostné bohatství ze znepřátelené země, zabírají nová území a hýčkají si svá ega. Naproti tomu většina obyčejných lidí – a to jak civilistů, tak i vojáků na obou stranách, má z války jen utrpení – strach, traumata, chudnutí, neboť válčící země dají většinu peněz na zbrojení a na obyčejné lidi jich moc nezbyde, dále jsou to nucené vysídlení, ekologické problémy, zranění, a smrt… V současné době ve světě probíhá nejvíce válek od druhé světové války a dvě miliardy lidí, tedy čtvrtina světové populace, žijí na místech, která jsou těmito válkami zasažená…
Co se dá dělat, aby přestaly války a zavládl mír? V tomto světě jsou možnosti omezené. Existují však. Jednou z možností je ekonomický rozvoj. Jeho cílem je zlepšit kvalitu života. Díky tomu se mohou odstranit nebo alespoň zmírnit ekonomické rozdíly mezi lidmi, kvůli nimž některé války vznikají. Problém ovšem je, že vlády by musely přehodnotit, do čeho investují peníze. Odhaduje se, že v roce 2022 se do mírových snah na celém světě investovalo asi 795 miliard (přepočteno na koruny). Bylo to ale jenom 0,4 procenta z celkové částky, která v tom roce padla na vojenské účely. Další z možností, jak ukončit války, je diplomacie. Cílem je pomocí dialogu a vyjednávání urovnat spory pokojným způsobem, aby byly obě strany spokojené. Problém je, že jedna nebo druhá strana, případně obě, nemusí být ochotny vyjednávat, udělat ústupky nebo se dohodnout. A mírové dohody se dají navíc snadno porušit. Další možností je kolektivní bezpečnost. V případě útoku na něj další státy společně zakročí. Teoreticky by to mělo válce předejít, protože by agresor musel bojovat se spojenými silami mnoha národů. Problém však je, že hrozba odvety nezaručí mír. V Encyklopedii Britannice čteme: „I když kolektivní bezpečnost… hrála důležitou roli v Paktu Společnosti národů a je součástí i Charty Organizace spojených národů, v obou případech naprosto selhala.“ A poslední možností je odzbrojení. Snížit počet zbraní nebo je zcela zlikvidovat, a to zejména ty jaderné, chemické a biologické. Problém je, že státy často nejsou ochotné odzbrojovat, protože se bojí, že přijdou o moc nebo budou zranitelné.
Ukončit války tedy není v lidské moci. Přeci však máme naději na svět bez válek, na svět v trvalém míru. Čteme o tom v dnešním textu ke kázání. On bude soudit mnohé národy, ztrestá mocné pronárody, i ty nejvzdálenější. Nejdříve musí přijít Boží soud. Bůh ztrestá mnohé národy, nejspíš zejména ty, které vedly války. Což bude asi většina. A teprve pak se polepší. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji. A zavládne trvalý mír… A ještě jeden text – proroctví o Pánu Ježíši, Vládci pokoje neboli míru (hebrejsky šalom), vám přečtu: „Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.“ (Iz 9, 4-6)
Bratři a sestro, a co my můžeme pro ukončení válek dělat? Můžeme se za to modlit. Modlitba je mocná a pokud je ve shodě s Boží vůlí, Bůh ji slyší a dříve nebo později ji vyslyší. Také můžeme volat: „Přijď Pane Ježíši, Vládce pokoje!“ Můžeme podepisovat různé petice za mír. A můžeme s pomocí Ducha Svatého v sobě umrtvovat všechnu nenávist, zášť, vztek, co vůči někomu máme, neboť toto je začátek sporů a spory vedou k válkám – v malém i velkém měřítku, k válkám osobním i k válkám mezi národy. A tak se smiřme s Bohem i se svými bližními a alespoň v malém tak pomáhejme budovat civilizaci lásky a míru. Amen.
