Článek
Sepsaly knížku, u které se nemusíte červenat ani cítit trapně. Která mluví dospěle, odborně, a přesto velmi lidsky tak, abyste rovnou mohli jít a začít se svými dětmi mluvit o intimitě, vztahu k vlastnímu tělu, prvních láskách, ale i bodyshamingu nebo hledání vlastní gender identity. (A dost možná si ujasnili i spoustu „svých věcí“.)
Jak doma mluvili o sexu s vámi? Jak vám říkali, že se máte chovat k vlastnímu tělu? A co téma menstruace, antikoncepce nebo otázky sexuální orientace? Většinu informací jsme my, dnešní rodičovská generace, čerpali tak nějak mimovolně cestou životem, protože mluvit o tom bylo tabu.
Dneska už sex a intimita tabu nejsou, ale zase se často zlehčují nebo vulgarizují a uchopit je správně a předat potřebné informace vlastním dětem tak, aby se i sexualita, resp. intimita stala bezpečnou oblastí jejich života, může být pořád komplikované. Ale s touhle knížkou nebude.
Kontext intimity je v ní úžasně široký co do témat i věkové kategorie vašich dětí. Kniha totiž mluví k těm, kteří potřebují intimitu přiblížit mrňouskům třeba už ve věku kolem dvou tří let, ale i rodičům mnohem starších dětí. Dospívající si ji mohou přečíst klidně spolu s vámi a vy budete vědět, že tak dostanou skvěle vyvážené, jednoduše pochopitelné informace opravdu ke všemu, co s intimitou a jejím vývojem během života může souviset a souvisí.
První kapitola Začínáme připomíná, že intimita a vztah dětí k jejich vlastnímu tělu začíná hned po narození a my jako rodiče si toho všímáme někdy v batolecím a předškolním období. A hned máme spoustu otázek. Jak reagovat na první sebedotýkání? Jak odpovídat na zvědavé otázky kolem nového miminka v mámině bříšku? A proč je pro intimní život dítěte důležité nenutit ho ani do toho, aby dalo pusu babičce na přivítanou?
Kapitola O těle, jeho objevování a hranicích rozšíří obzory i spoustě dospělých a ukazuje, že mluvit se dá v rámci výchovy fakt o všem: o velikosti penisů, prsou nebo tvaru vulvy. O tom, proč je v pořádku, že každé tělo vypadá jinak. O tom, jak zvládat pochybnosti o sobě samém s příchodem dospívání, měnícího se těla, nálad, postojů ke světu i během prvních lásek a náznaků sexuální touhy, která mimochodem může přijít už kolem dvanáctého roku.
Potkáte-li se u čtení s vlastními stíny nebo úzkostí, i s tím si umí kniha poradit. Mluví k vám jako k těm, kteří mají být zdrojem informací, ale stejně tak nechává prostor, aby o stejných tématech mohli přemýšlet i dospělí sami u sebe. S laskavou otevřeností a respektem ke každému, kdo knížku vezme do ruky. To je na ní vlastně asi to nejdůležitější: respektuje každý typ čtenáře. Toho, který už ví a jen hledá nějaké nové informace, i toho, kdo v oblasti intimity vůbec jen začíná vnímat coby dospělý, a už se musí potýkat se zvědavostí dětí.
Návody jsou jednoduché, věcné a pokaždé vysvětlí, proč je důležité zvolit otevřený přístup: „Když dospělí „mlží“, zvědavost dětí stoupá, a když odpovědi na svoje otázky nezískají od rodičů, hledají je jinde – na internetu, u vrstevníků a vrstevnic, v pornu. Až 12 % dětí se setkalo s pornografickými stránkami před desátým rokem. Nejčastějšími zdroji informací o sexu a intimním životě jsou pro mladistvé internet a kamarádi. Rodiče jako zdroj figurují až na třetím místě,“ říkají autorky na rovinu, co by bylo fajn změnit.
Kapitola O vztazích a identitách je mimo jiné nesmírně důležitou mapou pro děti i dospělé, kteří se potřebují zorientovat v tom, co je vůbec „sexuální orientace“, co jsou to všechny ty LGBT+ komunity, co je to, když je někdo nebinární, nebo co znamená proces tranzice, kdy se dítě už od mala cítí patřit k opačnému pohlaví a směřuje ke změně pohlaví. Věděli jste mimochodem, že tohle děti samy u sebe vnímají třeba už kolem třetího roku věku? My podezření míváme až mnohem později. A co pak?
„Zkusme počítat s tím, že naše dítě nemusí být heterosexuální, a ptejme se spíš obecně: „Líbí se ti někdo?“ než konkrétně: „Líbí se ti nějaká holka / nějaký kluk?“, nebo hůř: „Už se ti líbí nějaká holka / nějaký kluk?“ Na podobné otázky je obecně těžké odpovídat a ještě obtížnější je se vůči nim vymezit a říct: „Ne, nelíbí se mi kluk, líbí se mi holka.“ Místo otázek můžeme dětem naznačit, že jsme vůči jejich potenciálním vztahům otevření: „Když začneš s někým chodit, potěší nás, když nám to řekneš.“ Ukážeme tím, že nepředjímáme sexuální orientaci dítěte,“ dočtete se například.
Doporučení na odborníky, help linky nebo organizace, které pomáhají dětem najít svou identitu, jsou pak další cennou součástí této kapitoly.
Až čtvrtá kapitola vypráví O sexu. A tady teprve vlastně začíná sexuální „výchova“, jak o ní mnozí dospělí přemýšlejí dneska, kdy si ji vykládáme pořád jako návod na to, aby děti neměly příliš brzy své vlastní děti. Ale „Děti to chtěj vědět taky“ vám, a tím pádem i jim, může sex ukázat z úplně jiné stránky. Jako část života plnou sebeobjevování, respektu k sobě, k tělu i pocitům druhého. Protože autorky otevřeně říkají třeba i to, že být dobrý v sexu neznamená zlomit rekord v počtu partnerů nebo orgasmů, ale umět respektovat partnera, být ochotný ho poznávat a dovolit to samé i jemu.
Když tohle pomůžeme pochopit dospívajícím dětem (prostřednictvím názorných tipů na vedení ohleduplných rozhovorů!), mají větší možnost chránit si své hranice, poznat, koho si k sobě vůbec (ne)pustit a žít bezpečný sex i v emocionální rovině. A skvělé je, že se tu dozvíte třeba i to, jak prolomit ledy, když se vaše dítě neptá, a vy máte pocit, že by potřebovalo mluvit. Nebo se vám stane, že si přivede nakonec domů někoho, kdo se vám fakt nelíbí.
Poslední kapitola, O sexuálním násilí, pak možná není příliš optimistická, ale nesmírně důležitá. Nejen proto, že můžete mít strach, že vaše dítě může být potenciální obětí, ale co když je to právě ono, kdo nerespektuje hranice svého partnera, stalkuje nebo…? Není to jednoduché přiznat, nicméně stejně jako jsou mezi námi rodiče dětí-obětí, jsou mezi námi rodiče dětí-agresorů, a je třeba mluvit i k nim. Kromě jiného se v této kapitole totiž dočtete, že 30 % mladých lidí ve věku 16–26 let zažívá nebo zažilo násilí v intimním vztahu. A vzdělávat děti včas o tom, co si k nim kdo smí dovolit a co si oni mohou dovolit k někomu dalšímu, je k nezaplacení.
K nezaplacení je koneckonců celá knížka „Děti to chtěj vědět taky“. Je precizní co do zpracování faktů, je lidská, skvěle se čte, protože těžké odstavce prolínají krásné grafiky, tipy na to, jak můžete v konkrétních větách projít úplně konkrétní věci, aniž byste byli těmi nejtrapnějšími rodiči na světě. Najdete tu odborné statistiky, rozhovory s odborníky i postřehy reálných rodičů nebo dospívajících k tomu, co ve sdílení témat kolem sexu a intimity funguje a co třeba v jejich konkrétním případě byl s odpuštěním průšvih (a ve vašem třeba být nemusí).
Text vyšel také na webu eduzin.cz.
Autor/ka: Jana Potužníková
