Článek
V šesti letech děti jdou do školy, kde i osm a více hodin denně tráví mezi svými vrstevníky. Tím vznikají první sociální skupiny. „A to by bylo, aby si ta sociální skupina nevytvořila nějaké vlastní komunikační normy a svůj kódový jazyk,“ říká lingvistka z Ústavu Českého národního korpusu Jana Šindlerová.
Po střední škole, kdy pak část dětí odchází do pracovního prostředí, se ale tato skupina promísí se skupinou dospělých a kódový jazyk se přizpůsobí nové sociální skupině. „Jazyk, který používáme, je součástí naší identity. Ve věku zhruba 13 až 20 let si identitu ale teprve budujeme, a to i jazykově. Osamostatňujeme se od rodiny, nastává bouřlivé období, kdy hledáme výrazové prostředky. Ale i to se nakonec ustálí, některé výrazy vymizí a některé si zachováme,“ doplňuje Jana Šindlerová. Podle ní je to také přirozený důsledek toho, jak je naše společnost postavená, jak vychováváme děti.
Abyste porozuměli…
Abyste porozuměli…
A tím se celkově ovlivňuje i vývoj obecné češtiny jako takové. „K tomu není potřeba žádného složitého vědeckého pozorování, stačí, když se podíváme sami na sebe,“ říká Jana Šindlerová: „Když nám bylo čtrnáct patnáct, tak jsme taky mluvili jiným způsobem, než mluvíme teď. Ale některé výrazy, specifické a na které jsme zvyklí, jsme si ponechali do dospělosti.“ Na mysli má například výrazy jako to je hustý nebo to je boží, za které se nám dnešní mladí lidé často i smějí, naši rodiče se nad nimi ale pozastavovali pravděpodobně stejně, jako my dnes nad výrazy jako killnout nebo vyhejtit.
Cringe, toxik, fejk
Jaký ale tedy je zmíněný kódový jazyk dnešních mladých lidí? Podle lexikoložky a lexikografky Jany Georgievové z Ústavu pro jazyk český mají na jazyk mládeže standardně vliv rodina, škola, média, sociální sítě, mobilní aplikace, zájmové skupiny, vrstevníci. „Do hry čím dál častěji vstupuje anglický jazyk. Kromě výrazů souvisejících s novými technologiemi a sociálními sítěmi, pro která zatím nemáme česká pojmenování – lajkovat, swajpovat, selfie – přibývají také abstrakta, která pomáhají pojmenovat určité sociální nebo emocionální fenomény,“ říká Jana Georgievová. Objevují se proto nové výrazy jako boomer, challenge, cringe, cute, hejtovat, vyprankovat, vyghostovat.
Ačkoli se to možná někdy špatně poslouchá, jev, kdy mladá generace přechází mezi češtinou a angličtinou, je úplně běžný a má několik příčin. Žijeme ve světě, kde se zkrátily komunikační vzdálenosti a mladí si mohou ve vteřině s kýmkoli popovídat v angličtině. A zároveň mnohdy slova v cizím jazyce vyjadřují mnohem přesněji to, co chceme sdělit. V daném jazyce mají ta konkrétní slova jiný rozsah nebo jiné konotace.
„Mladí lidé se tak vlastně chovají ekonomicky. Než aby výraz, který v jazyce třeba nenalézají, opisovali pěti různými slovy, tak si půjčí jeden z jiného jazyka,“ říká lingvistka Jana Šindlerová. „A je to i móda a způsob, jak svou komunikaci zašifrovat před dospělými. Ale myslím si, že až se budou potřebovat vyjadřovat jenom česky, tak budou vědět, jak na to. Nebála bych se, že ztratí slovní zásobu. A pokud ano, pokud se do českého jazyka přidají výrazy z angličtiny nebo jiného jazyka, tak je to zase jenom vývoj, kterým se ten jazyk bude sám přirozeně ubírat. Nedá se to zvnějšku dost dobře ovlivnit nebo zakázat. Bude to pouze znamení toho, že ten konkrétní výraz v tom jazyce chyběl a v jiném jazyce byl funkčnější,“ zakončuje Jana Šindlerová.
Ty pí*o, kam se dropnem?
Rodiče a pedagogové si často postesknou, že „nám ta mládež zase nějak zhrubla“. „Expresivnost a projevování emocí nebo hravost není módní trend, ale lidská přirozenost, která u mladých lidí dosud není tolik regulovaná, protože se obecně – vzhledem ke svému věku – méně pohybují v prostředí, kde by oficiálnost a složitost byla vyžadována. Ty nejfrapantnější výrazy a jazykové prostředky navíc zachycujeme právě v neformální komunikaci, která u mladých tvoří větší část jejich komunikace vůbec. Neutrální vyjadřování nás obvykle nezaujme natolik, abychom mu věnovali pozornost,“ říká lexikoložka Jana Georgievová.
Pocitový růst vulgarity ale podle ní může být způsoben častějším zařazování sprostých slov u žen a dívek, což ale otevírá otázku emancipace a stereotypizace projevovaných emocí, nebo ztrátou vulgárního náboje slov jako blbý, blbec a dalších. „Není to neznámý proces, například slovo ségra bylo dříve kvalifikováno jako vulgární, dnes ho už tak nevnímáme. Oproti tomu ale pozoruji mnohem větší empatii mladých k citlivým sociálním otázkám, ať už ve smyslu formální politické korektnosti, nebo odvracení od slušně vyhlížející, ale přesto zraňující pasivní agrese,“ říká Jana Georgievová.
Za pozornost také stojí postupné nahrazování a patrně už i převaha slůvka kámo místo dřívějšího vole. „Vývoj se tedy zdá být symetrický oběma směry, jak k větší vulgaritě, tak i k většímu vzájemnému respektu,“ říká lexikoložka. A lingvistka Jana Šindlerová s ní souhlasí: „Když je vám sedmnáct, tak máte v popisu práce bořit veškeré normy, které můžete, včetně těch jazykových. Budete mluvit sprostě, protože kromě toho, že tím porušujete nějaké dospělácké normy, tak si tím také upevňujete nějakou pozici v sociální skupině. To, jestli dnes mluví sprostě i děvčata, může být ale způsobeno tím, že dívky dnes už opouštějí pozici něžné květinky v pozadí, drápou se po stejném společenském žebříčku a upevňují si pozici, jako kluci. A dělají to, kromě jiného, i skrze jazyk.“
Text vyšel v online magazínu EDUzín.
Autor/ka: Tereza Knížková
