Hlavní obsah

Pavel půjčil Lucii violu na konkurz. Když ji sám potřeboval, bál se říct si o ni

Foto: chatgpt.com

Na pouzdře zůstala Pavlova jmenovka, ale z tramvaje ho už několik měsíců vynášela Lucie. Když se objevila nabídka místa v kvartetu, Pavel nejdřív začal obvolávat známé. Svůj nástroj si od ní zatím vyžádat nedokázal.

Článek

Lucie zasunula pouzdro pod židli tak, aby o ně nikdo nezakopl. Pavel si všiml odřené nálepky u držadla. Nalepil ji tam kdysi kvůli cestám s orchestrem; teď se pod průhlednou fólií zvedal růžek. Napadlo ho přitlačit ho palcem, ale Lucie už vyndávala noty.

Scházeli se ve čtvrtek v učebně hudební školy, kde Pavel po večerech učil dospělé. Lucie přicházela po práci v zákaznickém centru, často ještě s visačkou na krku. Bylo jí osmadvacet a na vypsání konkurzu do komorního orchestru čekala skoro rok. Pavel jí při přípravě hrál druhý hlas a poslouchal obtížná místa.

Ten večer přinesla vytištěný čas konkurzu. Středa, deset čtyřicet. Položila list vedle něj a usmála se, jako by tím už něco společně dokončili. Pavel jí úsměv vrátil. Zpráva od prvního houslisty nového kvarteta mu přitom ležela v telefonu od pondělí.

Nabídka na listopad

Kvarteto hledalo violistu na několik koncertů a případně i na další sezonu. První společná zkouška měla být v neděli. Pavel si po odchodu z menšího orchestru nechával jen výuku a občasné záskoky. Nabídku četl třikrát; pak odpověděl, že přijde rád.

Lucii o ní řekl až při uklízení židlí. Nechtěl, aby jeho radost zněla jako oznámení, že její příprava končí. Zmínil jména hráčů, plánovaný koncert v knihovně i to, že zatím nic není jisté. Vynechal jedinou věc, kterou jí potřeboval sdělit: na zkoušku chce svou violu.

„To je skvělý,“ řekla Lucie. Potom zavřela pouzdro a zeptala se, jestli se v úterý ještě sejdou. Pavel přikývl. V šatně si oblékal kabát nezvykle pomalu, ale žádná vhodnější chvíle už nepřišla.

Bez data vrácení

Violu jí půjčil na jaře, když její nástroj potřeboval opravu. Nabídl ji sám. Kvalitní nástroj doma zahálel a Lucie na první společné zkoušce pořád kontrolovala zprávy z dílny. Když oprava skončila, už se připravovala na konkurz. „Nech si ji zatím, já teď stejně moc nehraju,“ řekl jí tehdy.

O datu vrácení se nedomluvili. Lucie dál nosila jeho violu a on každý týden poslouchal její pokroky. Těšilo ho, že může pomoci něčím lepším než poznámkami tužkou. Sám cvičil méně a o nástroj se nehlásil, přestože ho nikdy nepovažoval za odložený.

V pátek Lucii zavolal. Sotva vyslovil, že by violu potřeboval na neděli, připomněla mu středeční konkurz. „Vždyť jsme na tom spolu dělali od léta. Na mojí jsem teď skoro nehrála.“ Pavel začal vysvětlovat, že nabídka kvarteta přišla nečekaně. Na její přípravu se ptát nemusel; znal ji do posledního taktu.

Druhé telefonáty

Slíbil, že zkusí něco sehnat. Lucie mu poděkovala tak rychle, až měl pocit, že právě potvrdil její představu o zápůjčce. Po hovoru otevřel seznam kontaktů a hledal lidi, kterým se dlouho neozval. U každého jména si nejdřív připravil důvod, proč volá až teď.

Jedna známá měla nástroj u houslaře, druhá hrála o víkendu sama. Nakonec mu kolega ze školy nabídl náhradní violu uloženou v kabinetě. Pavel pro ni přijel v sobotu dopoledne. Kolega ho nechal chvíli hrát a zeptal se, jestli bude stačit. Pavel odpověděl, že určitě.

Doma ji vybalil na stejném stole, kde dřív odkládal svou. Chvíli zkoušel úryvek z not, které kvarteto poslalo. Ozval se mu jiný zvuk, než čekal, a levá ruka hledala známá místa trochu vedle. Přičetl to dlouhé přestávce a pokračoval, dokud ho nezačalo bolet rameno.

Uprostřed ostatních

V neděli zkoušeli v bytě druhé houslistky na pražském sídlišti. Z předsíně museli odsunout sušák, aby se vešla čtyři pouzdra. Pavel při ladění sledoval ostatní. Všichni už měli ve svých partech poznámky; on si večer předtím hlavně ověřoval, zda zahraje všechno bez chyby.

Při prvním společném nástupu zabral příliš silně. Podruhé se hlídal a ztratil začátek fráze. Nástroj nebyl špatný, jen na něj nereagoval tak, jak Pavel čekal. Místo ostatních poslouchal sebe, upravoval tlak smyčce a každým dalším pokusem byl méně přítomný.

„Zkusíme to ještě odtud?“ navrhl první houslista a ukázal do not. Nikdo mu nic nevyčetl. To bylo skoro horší. Pavel zahrál místo znovu, tentokrát správně, ale bez toho, co na něm při čtení doma slyšel. V přestávce nechal violu na klíně a nepřidal se k hovoru o termínech.

Co říct Lucii

Cestou domů myslel na sobotu strávenou přizpůsobováním cizí viole. Mohl na ní vydržet ještě jednu zkoušku. Nebo si svou vzít jen v úterý večer a potom ji Lucii dovézt. Představil si předání někde před jejím domem a vlastní návrat k prázdnému pouzdru.

Nechtěl už počítat hodiny, kdy smí na svém nástroji cvičit. Potřeboval se k němu vracet každý den, zkoušet si nové party i místa, která společně nedotáhli. Dva dny navíc by ho o kvarteto nepřipravily. Přesto je nechtěl znovu přenechat Lucii a počkat, až na něj zbude řada.

U kuchyňského stolu otevřel zprávu od houslistky a potvrdil úterní zkoušku. Potom zavolal Lucii. „Potřebuju si zítra vzít violu zpátky,“ řekl. Zeptala se, jestli se něco stalo té vypůjčené. Vysvětloval jí nedělní hraní, ale po několika větách se zastavil. Žádná závada, kterou by mu pomohla odstranit, na ní nebyla.

Pondělní předání

Lucie přišla do školy před jeho poslední hodinou. Pouzdro položila na lavici v chodbě a zůstala stát. Pavel měl připravený návrh, že jí pomůže zvyknout si znovu na její violu, třeba hned večer. Když však uviděl její sevřená ústa, ta nabídka mu připadala menší než doma.

„Myslela jsem, že po konkurzu,“ řekla. „To jsou dva dny, Pavle.“ Odpověděl, že ví. Připomněla mu jejich čtvrteční večery a nahrávky, které mu posílala. Mohl jí říct, že termín nikdy neslíbil. Jenže tehdy přece viděl, na co se připravuje, a sám jí nabídl, aby si nástroj nechala.

„Měl jsem ti rovnou říct, že ji budu chtít, jakmile začnu zase hrát,“ řekl. „Neřekl jsem to. Chápu, žes počítala s konkurzem.“ Lucie stáhla rukávy kabátu přes dlaně. „Tak mi ji po tý úterní zkoušce přivez. Ráno si pro ni klidně přijdu sama.“

Pavel zavrtěl hlavou. „Chci na ní teď cvičit každý den. I ve středu.“ Když to vyslovil, znělo to vedle jejího ranního konkurzu tvrdě. Lucie chvíli čekala. Pak ustoupila od lavice, aby mohl pouzdro zvednout.

Otevřel ho a hned zase zavřel. Lucie ten pohyb sledovala. „Je v pořádku,“ řekla. Pavel přikývl a zkusil se vrátit k nabídce společného hraní na jejím nástroji. Odmítla. Potřebuje prý cvičit sama, dokud zbývá čas.

Středeční zpráva

Školní violu vrátil kolegovi v úterý před vyučováním a večer jel se svou na zkoušku kvarteta. Nehrálo se mu zázračně; dvakrát se ztratili v místě, které špatně spočítal, a jednu pasáž museli zpomalit. Dokázal už ale poslouchat, co se děje vedle něj.

Ve středu odpoledne přišla od Lucie zpráva: Nevzali mě. Chvíli čekal, zda dopíše něco dalšího. Potom se zeptal, jestli si chce zavolat. Odpověděla až večer. Nechtěla rozebírat komisi ani nástroj. Čtvrteční hraní teď na nějakou dobu vynechá.

Pavel napsal, že ho výsledek mrzí. Dopsal i nabídku, že se může ozvat, kdyby cokoli potřebovala, ale smazal ji. Zněla snadno, dokud nešlo o konkrétní věc. Odeslal jen první větu a zůstal sedět s telefonem položeným mezi notami.

Prázdná hodina

Ve čtvrtek po posledním žákovi automaticky přistavil druhou židli. Teprve když pro ni hledal místo u stojanu, vzpomněl si, že Lucie nepřijde. Nevěděl, jak konkurz probíhal ani jak velkou část svého neúspěchu přičítá jemu. Zpráva na displeji mu to neřekla.

Představoval si, že se časem znovu sejdou, ale nechtěl jí psát jen proto, aby mu tu možnost potvrdila. Vzal židli zpátky ke stěně. Na stole měl připravený part pro kvarteto a volnou hodinu, kterou ještě minulý týden slíbil Lucii.

Z pouzdra se odchlípla stará nálepka a zachytila mu rukáv. Pavel ji tentokrát přitlačil. Potom vyndal violu, nastavil stojan a začal od místa, které v úterý spletli. Po několika taktech přestal, zkontroloval si nástup a zahrál ho znovu.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz