Článek
Hotový kompost měl letos vystačit na všechny čtyři záhony. Karel to odhadl v sobotu ráno, když odklopil plachtu a nabral první lopatu. Na prkno u branky napsal čas rozdělování, potom přistavil kolečko. Za plotem sousedské zahrady projížděla auta po mokré ulici. Do poledne chtěl mít hotovo; odpoledne slíbili se ženou návštěvu u dcery.
Kbelíky u branky
První dorazila Ivana z protějšího domu. Nesla dvě nádoby od malířské barvy, důkladně vymyté. Postavila je vedle kompostéru a řekla, že na balkoně potřebuje doplnit velké truhlíky. Karel jí ukázal na kolečko. Nejdřív se rozveze na záhony, potom se uvidí, kolik zbude. Ivana se pro lopatku, kterou si zastrčila do kbelíku, zatím neshýbla.
„Já myslela, že dneska rozdělujeme mezi lidi,“ řekla. „Celý rok sem nosím slupky.“ Karel odpověděl, že on je celý rok přehazuje. Znělo to ostřeji, než zamýšlel. Ivana se podívala na ceduli u branky, jako by si potřebovala ověřit, zda něco nepřehlédla. Bylo na ní jen datum, hodina a pod tím jeho úhledné slovo Kompost.
Během čtvrt hodiny stálo podél plotu dalších pět sousedů. Někdo chtěl hlínu k pokojovým rostlinám, jiný na malý dvorek. Karel jim vysvětloval, co všechno půda na zahradě potřebuje, a přitom zatlačoval lopatu stále do stejného místa. Čekal, že někdo vezme kolečko za rukojeti. Místo toho si Radek přinesl z auta ještě pytel.
„Na zahradě se přece taky sklízelo,“ namítl Karel. V létě nechával cukety u vchodu do domu a do sousedské skupiny dával fotografie rajčat. Ivana přikývla. Jednu cuketu si vzala. Na záhonech ale nic pěstovat nechtěla; přihlásila se k odkládání kuchyňských zbytků, protože jí bylo líto vyhazovat je do směsného odpadu.
Co se počítalo jako vklad
Karel chtěl připomenout zalévání během dovolených, vybírání sáčků a samolepek i večery s vidlemi. Vyndal telefon a otevřel skupinu, aby našel jarní domluvu. Jeho první zpráva zněla: Kdo bude nosit zbytky, může si na podzim vzít kompost. Pod ní měl od sousedů sedm zdvižených palců. O přednostním přidělení na záhony tam nebylo nic.
Chvíli posouval zprávy dál. Viděl vlastní fotografie narovnaných řádků, oznámení, že přidal další záhon, a krátké odpovědi ostatních. Nikdo ho o rozšíření nepožádal. Tehdy měl radost, že se zanedbaný kout mezi domy mění podle jeho představ. Souhlas s fotografií považoval za souhlas s plánem a zahradu začal ostatním ukazovat spíš jako hotovou věc.
„Já jsem počítal s tím, že to hlavně vrátíme sem,“ řekl nakonec. Radek se zeptal, kdy se na tom domluvili. Karel telefon schoval. Mohl mu vytknout, že přišel poprvé od června, ale na otázku by tím neodpověděl. Podal mu místo toho prázdný kbelík a požádal ho, aby pomohl zásobu přeměřit.
Pracovali spolu skoro hodinu. Karel přidržoval nádoby, Radek nabíral a Ivana zapisovala počet porcí pro domácnosti, které se na sběru podílely. Stejný díl dostali i ti, kdo se nemohli dostavit; jejich kbelíky zůstaly pod plachtou. Karlova porce stačila sotva k části jednoho záhonu. Když ji odvážel, pořád ho to mrzelo.
U branky zastavil Ivanu. „Takhle velké už to ale sám dělat nebudu.“ Začala mu děkovat za všechnu dosavadní práci. Počkal, až domluví, a vysvětlil, že nepotřebuje poděkování místo pomoci. Do skupiny pošle zvlášť služby u kompostu a zvlášť práci na záhonech. Podle přihlášených rozhodnou, kolik toho na jaře otevřou. Tentokrát nechtěl odpověď hned mezi dveřmi.
Menší zahrada
Do středy se kromě Karla zapsali jen Ivana a Radek. Ostatní měli směny, malé děti nebo nechtěli slíbit pravidelnou práci. Karel několikrát otevřel skupinu s úmyslem připomenout, kolik kbelíků si odnesli. Pak rozepsanou zprávu smazal.
Ivana si vybrala kontrolu toho, co lidé do kompostéru přinášejí, a pomoc při přehazování. Připsala, že chce zbytky nosit dál, ale o záhon nestojí. Karel jí odepsal, že s přehazováním nemůže zůstat sama, a domluvili si společné termíny. Radek se přihlásil k zalévání. Na zbytek zahrady však v rozpisu pořád chyběly ruce.
Další sobotu se sešli ve třech. Dohodli se na dvou záhonech a menším sběru zbytků. Radek slíbil srovnat uvolněnou plochu a na místě si s Karlem zapsali termín. Potom se zadíval k plotu. „Ten třetí by se ještě vešel, ne?“ Karel už sahal pro metr. Zastavil se a zeptal se, kdo ho bude obstarávat. Radek chvíli mlčel, pak zavrtěl hlavou. Dvě odpoledne týdně slíbit nemohl.
Při rozebírání rámů zůstaly v mokré zemi světlé obdélníky. Zahrada vypadala chudší a Karel neměl chuť předstírat, že se mu tak líbí víc. Radek se zeptal, kam složí prkna. Karel mu ukázal místo vedle kůlny a vzal druhý konec toho, které držel. Do poledne všechny odnesli; zbytek plochy zatím nechali být.





