Článek
Dílna byla v přízemí bývalého obchodu na kraji Pardubic. Měla výlohu do dvora, malý dřez a dost místa pro dva pracovní stoly. Když jsme si ji v září pronajaly, postavila jsem k oknu květinu. Lenka přinesla regál a krabici balicího papíru. Znaly jsme se šest let z keramického kurzu a společnou pec jsme dlouho probíraly cestou na autobus. Teď jsme na ni každá poslala polovinu peněz. Připadalo mi, že máme vyřešené to nejtěžší. Nájem i ostatní výdaje jsme si také dělily rovným dílem.
Já jsem pracovala v účtárně a do dílny chodila hlavně večer. Chtěla jsem dělat široké mísy s nepravidelným okrajem a zkoušet, co ještě dokážu rukama vytáhnout. Lenka si po zkrácení úvazku ve školní jídelně začala keramikou přivydělávat. Vyráběla hrnky a malé misky, většinou ve stejných barvách. Objednávky měla v telefonu, termíny napsané na nástěnce. Ze začátku jsem její řady stejných oušek obdivovala. Později mi připadaly jako práce, před kterou jsem do dílny sama utíkala.
Moje mísa musela počkat
První týdny jsme se střídaly bez větších sporů. Potom jsem začala své věci předělávat. Jednu mísu jsem rozebrala skoro hotovou, jinou odložila, protože se mi nelíbil okraj. Lenka mezitím plnila police. Když plánovala další výpal, prosila jsem ji o den navíc. Dvakrát mi vyhověla. Potřetí už měla na pátek slíbenou sadu misek a upozornila mě, že pec zapne ve středu, jak jsme se dohodly. Přikývla jsem, ale v duchu jsem počítala s tím, že se nějak domluvíme. Vždyť jsme přece nebyly továrna. Tak jsem to aspoň říkala já, když mi něco nevyšlo.
V úterý večer mi velká mísa pod rukama poklesla. Seděla jsem nad ní, kolem loktů mokré hadry, a zkoušela zachránit tvar, který už vypadal jinak než na začátku. Nakonec jsem jí seřízla okraj a začala znovu. Bylo jasné, že do středy připravená nebude. Napsala jsem Lence, jestli by výpal neposunula na víkend. Odpověděla, že tentokrát ne. Druhý den jsem přišla právě ve chvíli, kdy chystala svoje věci k peci. Na mém stole stála jediná nepovedená mísa, na jejím dvanáct stejných misek. Připadala jsem si odstrčená ve vlastní dílně.
Vyčetla jsem jí, že si koupila celou pec za polovinu ceny. Lenka položila misku zpátky na stůl a chvíli si otírala ruce do zástěry. Potom mi připomněla oba předchozí odklady. Zákaznici už jednou posouvala předání a znovu to dělat nechtěla. Řekla také, že moje věci ráda přidá, když budou připravené, ale nemůže podle nich pokaždé měnit svoji práci. Slyšela jsem v tom hlavně výčitku, že jsem pomalá. Odešla jsem dřív a cestou domů uvažovala, jestli jsem si vůbec měla pořizovat něco společného. Na sobotní listopadový jarmark jsme však měly zaplacený jeden stůl. Slíbila jsem, že přijdu, a nechtěla jsem ji v tom nechat samotnou.
U jednoho stolu
Ráno jsme vedle sebe vyložily zboží. Já měla několik různých misek, dvě vázy a malou cedulku s cenami. Lenka přivezla tři bedny. Myslela jsem, že jen naskládá hrnky na ubrus, ale skoro u každého měla poznámku. Jeden byl objednaný s širším uchem, další dva patřily k sadě, kterou si měla vyzvednout zákaznice. Lenka balila, dohledávala zprávy, počítala kusy a odpovídala lidem. Když odešla na chvíli pro čaj, spletla jsem dvě podobné objednávky a musela ji zavolat zpátky. Měla je označené. Já si značek nevšimla, protože mi všechny hrnky připadaly stejné.
Odpoledne si jedna paní vybrala mou křivou zelenou misku. Otáčela ji v rukou a zajímalo ji, proč má z jedné strany vyšší okraj. Poprvé za celý den jsem se rozpovídala. Když chtěla objednat ještě tři podobné, málem jsem souhlasila. Potom jsem si představila, jak se večer snažím opakovat tvar, který vznikl náhodou. Poděkovala jsem jí, ale objednávku nepřijala. Odešla s jedinou miskou a já měla radost i rozpaky. Cestou zpátky do dílny jsem se Lence omluvila za tu poznámku o peci. Teprve u stánku jsem viděla, kolik práce pokračuje i potom, co je hrnek hotový. Zároveň jsem věděla, že ji dělat nechci. Lenka přiznala, že ji unavuje pokaždé hádat, jestli náš plán platí. Nechtěla rozhodovat za mě, ale potřebovala vědět, na který den může slíbit zakázku.
Během dalšího týdne jsme si sedly nad vypořádáním pece. Lenka mě chtěla vyplatit, ale celou částku najednou neměla. Navrhla splátky do jara. Chtěla jsem mít odchod rychle za sebou a další čekání mě mrzelo. Zeptala jsem se, jestli by zvládla skončit dřív. Prošla si výdaje v telefonu a zavrtěla hlavou. Nakonec jsme sepsaly částky i termíny do března. Nájem dílny si od prosince vezme na sebe. Já jsem si domluvila návrat do otevřeného ateliéru, kde můžu platit za jednotlivé návštěvy a s hotovými věcmi nikam nespěchat.
Poslední společný večer jsme už nevytáhly hlínu. Umyly jsme police, oddělily moje nástroje a smetly zpod stolů zaschlé drobky. Lenka mi první splátku poslala včera. S tou nepovedenou mísou ještě nevím co dál. Když jsem si ji odnášela, musela jsem požádat Lenku, aby mi podržela dveře. Na příští týden máme domluvenou kávu mimo dílnu. Než jsem odešla, chtěla jsem se ještě zeptat, jestli se na mě pořád zlobí. Místo toho jsem jí řekla, v kolik končím v práci.





