Článek
Krysy klokaní nejsou krysy v pravém slova smyslu. Jde o drobné hlodavce z čeledi pytloušovitých, zařazené do rodu Dipodomys. Jméno získaly podle způsobu pohybu: místo běhání po čtyřech se odrážejí mohutnými zadními nohami podobně jako klokan.
Krátké přední packy používají hlavně k manipulaci s potravou. Zadní nohy jsou naopak jejich motorem, zbraní i prostředkem k útěku. Podle taxonomického pojetí existuje nejméně dvacet, někdy uváděných až pětadvacet druhů rodu Dipodomys.
Mnohé z nich mají nápadně dlouhý ocas, delší než samotné tělo, zakončený kontrastním střapcem. Slouží jako vyvažovadlo při skoku a náhlých změnách směru, podobně jako ocas gepardu při rychlém běhu.
Domov v nejsušších koutech Severní Ameriky
Krysy klokaní obývají pouště, polopouště a suché travnaté oblasti západu Severní Ameriky, od jihozápadu Spojených států až po severní Mexiko. Žijí v prostředí, kde přes den panují extrémní vedra a v noci naopak citelný chlad.
Přes den se proto ukrývají v norách pod povrchem. Ty jim neposkytují jen ochranu před predátory, ale také stabilnější teplotu a vyšší vlhkost než rozpálený povrch pouště. Některé druhy dokonce zahrnují vstupy do nor pískem, aby uvnitř udržely příznivější mikroklima.
Za potravou vyrážejí hlavně po setmění. Nejsou to lovci v pravém smyslu slova. Většinu noci tráví sběrem semen, hledáním zásob a opatrným pohybem v krajině, kde může za každým kamenem čekat sova, liška, kojot nebo had.
Nejznámější vlastností krysy klokaní je schopnost přežít bez pití volné vody. Zvlášť pouštní druhy, například krysa klokaní Merriamova (Dipodomys merriami), mohou ve volné přírodě fungovat, aniž by se musely chodit napít.
Živí se především suchými semeny. Část vody obsahují už samotná semena, další vzniká při metabolismu potravy. Tělo krysy klokaní je navíc mimořádně úsporné. Ledviny dokážou vytvářet velmi koncentrovanou moč, takže zvíře ztrácí jen minimum tekutin.
Šetří i při dýchání. Specializované nosní dutiny zachycují vlhkost z vydechovaného vzduchu dřív, než unikne ven. Díky této kombinaci adaptací dokáže krysa klokaní žít v krajině, kde by většina savců bez pravidelného zdroje vody dlouho nevydržela.
Sklady semínek a reflexy, díky kterým unikne chřestýšovi
Za potravou se krysa klokaní vydává v noci a sbírá hlavně semena rostlin. Neukládá je ale do tlamy jako člověk bonbony do kapsy. Má po stranách hlavy zevní, srstí vystlané lícní vaky, do nichž si semena nabírá.
Pak je odnese do zásobáren poblíž nory. Tyto skrýše jí umožňují přežít období, kdy potravy ubude. Zásoby semen však nejsou jen osobní spižírnou. Část z nich zůstane zapomenutá nebo se rozptýlí, a krysy tak nevědomky ovlivňují, kde budou v poušti růst nové rostliny.
Většina druhů žije samotářsky a hájí si vlastní teritorium. V krajině, kde je každé semeno cenné, není divu, že sousedé nebývají vítáni.
Nejpozoruhodnější schopností krysy klokaní je reakce na útok predátorů, především chřestýšů. Hadi na ni číhají ze zálohy, často v naprosté tmě, a jejich výpad trvá méně než desetinu vteřiny.
Vědecký tým z Kalifornské univerzity v Riverside, San Diego State University a Kalifornské univerzity v Davisu tuto schopnost zdokumentoval vysokorychlostními kamerami. Ukázalo se, že typická reakční doba krysy klokaní se pohybuje kolem sedmdesáti milisekund.
Někteří jedinci začali skákat už po osmatřiceti milisekundách od začátku hadího útoku. Lidské mrknutí může trvat přibližně sto padesát milisekund.
Když zareaguje dostatečně rychle, vyskočí z dosahu hadích tesáků a dokáže se vymrštit do výšky odpovídající sedmi až osmi délkám vlastního těla. Když to nestihne úplně, má ještě jednu poslední možnost.
Kopanec přímo do hlavy
Krysa klokaní při skoku upraví pomocí ocasu polohu těla ve vzduchu a mohutnými zadními nohami může útočícího hada odstrčit. Vědci zaznamenali případy, kdy krysa kopla chřestýše přímo do hlavy nebo do oblasti tlamy a zabránila tak uštknutí.
„Krysy klokaní, které nezareagovaly dostatečně rychle, aby se úderu úplně vyhnuly, měly ještě jeden trik: dokázaly se ve vzduchu přetočit a mohutnými zadními nohami hada odstrčit,“ shrnul výsledky biolog Rulon Clark ze San Diego State University.
Na pohled působí jako lehká kořist. Ve skutečnosti má reflexy a výbušnost, které z ní dělají jednoho z nejhůře ulovitelných drobných savců pouště.
Krysy klokaní navíc komunikují beze slov, respektive bez hlasu. Rychlým bubnováním zadníma nohama o zem dávají najevo obranu teritoria, varují jiné jedince a mohou také predátorovi signalizovat, že byl odhalen.
Takový signál má význam. Chřestýš, který ví, že ho kořist zaznamenala, přichází o zásadní výhodu překvapení. Útok na ostražité zvíře s reflexy v řádu desítek milisekund je pro něj mnohem riskantnější.
Přestože je krysa klokaní drobná a nenápadná, v pouštních ekosystémech hraje důležitou roli. Hrabáním provzdušňuje půdu, její nory poskytují úkryt dalším živočichům a skladováním semen ovlivňuje složení rostlin v okolí.
V ekologii se o některých druzích klokaních krys mluví jako o ekosystémových inženýrech. Nejenže v krajině žijí, ale svým chováním ji skutečně mění.
Jsou také důležitou potravou pro mnoho dravců. Loví je sovy, lišky, kojoti, lasicovití savci i hadi. Každý z těchto predátorů ale musí počítat s tím, že malý hlodavec s dlouhým ocasem nemusí být snadná večeře.
Krysa klokaní je dokonale přizpůsobená životu v suchu. Dokáže žít téměř bez pití, hospodaří s každou kapkou vlhkosti a ve zlomku vteřiny rozhodne souboj o vlastní život proti jedovatému hadovi.
https://news.ucr.edu/articles/2019/03/27/high-speed-videos-capture-how-kangaroo-rat-escapes-rattlesnake-attack
https://www.nps.gov/whsa/learn/nature/kangaroo-rats.htm
https://www.nps.gov/orpi/learn/nature/kangaroo-rat.htm
https://www.nationalgeographic.com/animals/article/kangaroo-rats-escape-rattlesnakes-kicking
https://www.desertmuseum.org/kids/oz/long-fact-sheets/krat.php
https://www.kqed.org/science/1957226/kangaroo-rats-are-furry-spring-loaded-ninjas
