Článek
Penze a strategie nové vlády
Hnutí ANO ve své hospodářské strategii pojmenovává dva problémy současného penzijního spoření.
První souvisí s nízkými výnosy ve srovnání s ostatními zeměmi. Eligot ví, že tento bod je už pro budoucnost vyřešen. Už od roku 2012 existují tzv. účastnické fondy, které umožňují rizikovější investování než původní (dnes transformované) fondy. Postupně tak klesá počet lidí v transformovaných fondech – nové smlouvy tohoto typu už od roku 2012 není možné uzavírat.
Další krok ke zvýšení výnosů přineslo zavedení dlouhodobého investičního produktu (DIP) v roce 2024. I když DIP může obsahovat i depozitní produkty s nízkým výnosem, naprostá většina peněz míří do akcií a podobných instrumentů.
Druhý problém: vysoké poplatky
Ten zatím žádná vláda nevyřešila. Poplatky penzijních společností jsou vysoké a neodpovídají roli produktu ve třetím penzijním pilíři.
Stát těmto společnostem přivádí klienty díky státní podpoře (příspěvek státu, daňové zvýhodnění, benefity pro zaměstnavatele). O to více by měly být poplatky nízké.
Poplatky DPS
Doplňkové penzijní spoření (DPS) má maximální poplatky stanovené zákonem. Od roku 2012 platí následující stropy:
- účastnický fond: 1 % ročně z majetku a 15 % z výnosu
Jak rostl objem majetku ve fondech, rostl i celkový sumární poplatek, který penzijní společnosti inkasují. Zisky společností rostly rychleji než výnosy klientů.
Eligota napadlo logické řešení: čím více peněz fond spravuje, tím nižší by měl být procentní poplatek. Místo úpravy však přišla v roce 2024 studená sprcha. Zákon poplatky nesnížil, ale naopak zavedl alternativní fondy, které mají poplatky ještě vyšší než standardní účastnické fondy:
- alternativní fond: 2,5 % ročně a 25 % z výnosu
To je poplatková úroveň, která se neúčtuje ani u těch nejdražších podílových fondů.
Srovnání poplatků DPS s jinými investicemi
Penzijní společnosti dlouho tvrdily, že nižší poplatky nejsou možné. Nejen jejich hospodářské výsledky, ale i zavedení DIPu ukázalo opak. Kvalitní poskytovatelé DIPu mají výrazně nižší průběžné poplatky, což je u dlouhodobého investování nejdůležitější.
Když k průběžnému poplatku poskytovatele férově připočteš náklady ETF (např. 0,2 % ročně), dostaneš:
- Patria Finance: 0,32 % ročně, žádný poplatek z výnosu
- Raiffeisenbank: 0,4 % ročně, žádný poplatek z výnosu
- Wood/Portu: 0,7 % ročně, žádný poplatek z výnosu
- Fio banka: 0,2 % ročně, žádný poplatek z výnosu
- Česká spořitelna: 0,26 % ročně, žádný poplatek z výnosu
Podívejme se i mimo DIP. Česká spořitelna nabízí produkt Investování PLUS, kde lze nakupovat ETF s poplatkem 0,5 % ročně bez vstupních a výkonnostních poplatků. S nákladovostí ETF je celkové zatížení asi 0,7 % ročně.
Co může udělat nová vláda
Existují dvě možná opatření ohledně poplatků:
1) Rychlá direktivní úprava
- snížit zákonný limit poplatku z objemu majetku (např.v závislosti na celkovém objemu ve fondech)
- zcela zrušit poplatek z výnosu (ve výhodných investičních produktech se neobjevuje)
2) Dlouhodobá tržní úprava
- penzijní společnosti by se transformovaly na běžné investiční společnosti
- účastnické fondy by mohly nabízet všechny investiční společnosti splňující zákonné podmínky
- zvýšení konkurence → přirozené snížení poplatků
Eligot se rozhodl projít ceníky všech penzijních společností a zjistit, zda konkurence v současnosti funguje. Už teď si můžeš tipnout, jak to dopadne. Výsledky najdeš v příštím článku.
