Článek
Chtěla prodat zboží, podvodník jí vybral účet. Banka odmítla peníze vrátit.
Všechno začalo úplně obyčejně. Žena z Polska nabízela zboží na internetovém tržišti. Ozval se zájemce o koupi a poslal jí odkaz, přes který měla prodej potvrdit. Žena na něj klikla a dostala se na stránku, která vypadala jako internetové bankovnictví její banky. Zadáním přihlašovacích údajů ale nechtěně otevřela dveře podvodníkovi.
Ten se dostal do jejího účtu a převedl si z něj přibližně 700 eur, tedy asi 17 tisíc korun. Žena podvod oznámila bance hned následující den a požadovala vrácení peněz. Jenže banka odmítla. Podle jejího názoru klientka jednala hrubě nedbale, protože nezajistila dostatečnou ochranu přihlašovacích údajů. Za ztrátu si tedy mohla sama.
Jenže klientka se s takovým vysvětlením nespokojila. Obrátila se na soud a její případ se nakonec dostal až k Soudnímu dvoru Evropské unie. Ten 15. října 2026 vydal rozsudek, který může výrazně změnit postup bank při řešení podobných podvodů.
Evropský soud totiž rozhodl, že ani hrubá nedbalost klienta banku nezbavuje povinnosti ukradené peníze nejdříve vrátit. Má to však jeden zásadní háček. Rozsudek se nevztahuje na všechny bankovní podvody, ale pouze na takzvané neautorizované platby.
Když ti peníze ukradnou, není to totéž, jako když je sám pošleš
Představ si dvě situace. V obou případech přijdeš o 100 tisíc korun, v obou za tím stojí podvodník. Z pohledu zákona ale mohou být úplně odlišné.
V prvním případě podvodník získá tvoje heslo k internetovému bankovnictví. Přihlásí se a sám převede peníze na svůj účet. Ty žádný převod nezadáš ani s ním nesouhlasíš. Jde o neautorizovanou platbu.
Ve druhém případě ti zavolá falešný bankéř. Přesvědčí tě, že jsou tvoje úspory v nebezpečí a musíš je okamžitě převést na bezpečný účet. Sám otevřeš bankovnictví, zadáš částku i číslo účtu a převod potvrdíš. Přestože tě podvodník oklamal, zpravidla jde o autorizovanou platbu.
Rozdíl je v jediném slově: souhlas. Podle zákona je platba autorizovaná, pokud jsi k jejímu provedení dal souhlas. A právě na tom záleží, zda se na tvůj případ vztahují pravidla, která nyní evropský soud vyložil.
Pozor ale na jednu důležitou věc. Zadání hesla, použití PINu nebo technické potvrzení v aplikaci ještě samo o sobě nedokazuje, že jsi s konkrétní platbou souhlasil. Pokud například potvrdíš přihlášení do bankovnictví a podvodník potom sám provede převod, neznamená to automaticky, že jsi autorizoval i tento převod. U složitějších podvodů záleží na konkrétním průběhu událostí a na tom, k čemu jsi skutečně dal souhlas.
V polském případu bylo podstatné, že platbu provedl podvodník bez souhlasu klientky. Evropský soud proto nemusel řešit, zda byla platba autorizovaná. Zabýval se tím, zda banka musí vrátit peníze, přestože klientka svým neopatrným jednáním podvod umožnila.
Evropský soud rozhodl: Banka musí nejdříve vrátit peníze
Podle evropských pravidel platebního styku musí banka při neautorizované platbě obnovit stav účtu, jako by k převodu vůbec nedošlo. A musí to udělat rychle. Zpravidla nejpozději do konce následujícího pracovního dne poté, co se o neautorizované platbě dozví. Klient ovšem musí podvod oznámit bez zbytečného odkladu.
Polská banka tvrdila, že peníze vracet nemusí, protože klientka byla hrubě nedbalá. Vždyť sama zadala přihlašovací údaje na podvodné stránce! Evropský soud ale tento argument odmítl. Samotná hrubá nedbalost podle něj není důvodem, proč by banka mohla okamžité vrácení peněz přeskočit.
Proč takové rozhodnutí? Soud vychází z jednoduché úvahy. Banka má nad klientem značnou převahu. Pokud by mohla reklamaci odmítnout pouhým tvrzením, že klient udělal hrubou chybu, musel by se člověk o své peníze soudit. Platit případné právníky, čekat na rozhodnutí a mezitím žít bez ukradených úspor. Ochrana spotřebitele, kterou evropská pravidla slibují, by tím do značné míry ztratila smysl.
Evropský soud proto stanovil jasné pořadí: nejprve vrácení peněz, potom případné řešení odpovědnosti klienta. Banka nemůže sama rozhodnout, že klient byl hrubě nedbalý, a tím automaticky odůvodnit, proč mu peníze nevrátí.
Pravidlo má jednu důležitou výjimku. Pokud má banka důvodné podezření, že podvod spáchal sám klient, a toto podezření s odůvodněním oznámí příslušnému orgánu, nemusí peníze okamžitě vracet. To je ale něco jiného než situace, kdy klient naletěl cizímu podvodníkovi.
Pozor, vrácené peníze ještě nemusí být definitivně tvoje
Pokud už slavíš, že od nynějška můžeš bez obav rozdávat hesla k bankovnictví, raději ještě neotvírej šampaňské. Evropský soud totiž neřekl, že banka musí definitivně zaplatit každému, kdo se nechá napálit.
Rozlišil dvě otázky. První je, zda banka musí rychle vrátit peníze z neautorizované platby. Na tu odpověděl ano. Druhou otázkou je, kdo má nakonec ztrátu skutečně nést. A tam už může být odpověď úplně jiná.
Pokud banka prokáže, že jsi porušil své bezpečnostní povinnosti úmyslně nebo z hrubé nedbalosti a tím způsobil ztrátu, může po tobě následně požadovat náhradu. V krajním případě tak můžeš vracet celou původně ukradenou částku.
Co je vlastně hrubá nedbalost? Zjednodušeně řečeno nejde o jakoukoliv chybu nebo obyčejnou nepozornost, ale o zvlášť závažné zanedbání potřebné opatrnosti. Vyzrazení hesla a bezpečnostních kódů na podezřelé stránce jí za určitých okolností může být. Samotný fakt, že člověk naletěl podvodníkovi, však ještě automaticky neznamená, že jednal hrubě nedbale. Záleží na konkrétních okolnostech.
A hlavně: hrubou nedbalost musí prokázat banka. Nestačí ji pouze prohlásit. Pokud klient s požadavkem banky na náhradu nesouhlasí, může se spor dostat před příslušný orgán nebo soud.
Rozsudek tedy neznamená, že evropský soud omlouvá neopatrnost klientů. Znamená především to, že banka nemůže zadržovat peníze z neautorizované platby jen proto, že podle jejího názoru klient něco pokazil.
A co české banky? Jak dostat své peníze zpátky?
Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie není důležité pouze pro polské banky. Výklad evropských pravidel se týká také Česka. Jenže zde máme jeden docela zajímavý problém.
Český zákon o platebním styku sice ukládá bankám povinnost rychle vracet peníze z neautorizovaných plateb, ale současně v § 181 odst. 4 stanoví, že se tato povinnost nepoužije, pokud ztrátu nese klient. A ten ji podle dalšího ustanovení zákona může nést právě v případě hrubé nedbalosti.
Doslovný výklad českého zákona tak umožňuje postup, který nyní evropský soud odmítl: banka posoudí jednání klienta jako hrubě nedbalé a peníze mu rovnou nevrátí. Nový rozsudek proto otevírá důležitou otázku, jak české předpisy správně vykládat a zda bude nutné jejich znění upravit.
Že nejde o čistě teoretický problém, ukazuje případ klienta Air Bank. Ten v roce 2022 naletěl podvodné stránce, na které vyplnil přihlašovací údaje a bezpečnostní kódy. Podvodník následně získal přístup k jeho bankovnictví a odčerpal mu 80 tisíc korun.
Klient se obrátil na finančního arbitra. Ten v lednu 2025 konstatoval, že šlo o neautorizované platby, ale zároveň dospěl k závěru, že je klient umožnil svou hrubou nedbalostí. Jeho požadavek na vrácení peněz proto zamítl. Právě tento postup při rozhodování o vrácení peněz nyní dostává ve světle evropského rozsudku nový rozměr. Rozsudek ovšem automaticky neruší dřívější česká rozhodnutí ani sám neřeší všechny otázky použití evropské směrnice v českém právu.
Co tedy dělat, pokud ti podvodník vybere účet? Především okamžitě kontaktuj banku, nech zablokovat zneužité přístupy a požádej o zastavení nebo zpětné získání plateb, pokud je to ještě možné. Podvod oznam také policii. Uschovej si zprávy, odkazy, potvrzení a další důkazy o tom, jak podvod proběhl.
Pokud jsi k převodu skutečně nedal souhlas, reklamuj jej u banky jako neautorizovanou platební transakci a požaduj vrácení peněz. Popiš přesně, co jsi sám udělal a co provedl podvodník. Odmítnutí banky si nech písemně zdůvodnit. A pokud s jejím závěrem nesouhlasíš, můžeš se obrátit na finančního arbitra, který spory spotřebitelů s bankami řeší bezplatně.
Při argumentaci můžeš odkázat na nový rozsudek Soudního dvora EU ze dne 15. října 2026, označený jako C-70/25, Tukowiecka. Jeho skutečný dopad na českou bankovní praxi ale bude záviset také na tom, jak se s evropským výkladem vypořádají české soudy, finanční arbitr a banky.
Závěr: Nejlepší ochrana? Podvodníkovi vůbec nenaletět.
Nový evropský rozsudek přináší pro klienty bank důležitou ochranu. Pokud podvodník převede peníze bez tvého souhlasu, banka je podle výkladu evropského soudu zpravidla musí nejprve rychle vrátit, a to i tehdy, když jsi podvod umožnil svou hrubou nedbalostí. Nemůže jejich vrácení jednoduše podmínit tím, že nejdříve prokážeš svou nevinu.
Zapamatuj si ale ještě dvě věci. Rozsudek se týká neautorizovaných plateb, nikoliv automaticky situací, kdy sám pošleš peníze podvodníkovi. A pokud banka následně prokáže tvou odpovědnost za ztrátu, může vrácené peníze požadovat zpět. Ani nový rozsudek tedy není zárukou, že o své úspory definitivně nepřijdeš.
Nejdůležitější ochranou proto stále zůstává vlastní ostražitost. Neklikej bez rozmyslu na odkazy v podezřelých zprávách, nikomu nesděluj přihlašovací údaje ani bezpečnostní kódy a nepotvrzuj v bankovní aplikaci operace, kterým nerozumíš. Pokud ti někdo tvrdí, že musíš okamžitě převést peníze na bezpečný účet, ukonči hovor a ověř si situaci přímo u své banky na jejím oficiálním telefonním čísle.
Evropský soud nerozhodl, že neopatrnost nic nestojí. Rozhodl především o tom, kdo má při bankovním podvodu zaplatit jako první. To je pro okradeného klienta důležitá změna. Jenže ani nejlepší rozsudek ti nezaručí, že se svých peněz skutečně domůžeš bez dalších problémů a starostí.
Proto platí jednoduché pravidlo: Nejlepší způsob, jak získat ukradené peníze zpátky, je nenechat si je vůbec ukrást.
