Článek
. Miloval běhání, horské kola, výpravy do lesů. Říkal, že sport ho „udržuje při smyslech“. Když jsme se dali dohromady, oznámil mi, že dvakrát do roka jezdí na „chlapské víkendové kempy“ – prý triatlon s kamarády ze střední. Vracel se unavený, opálený, plný historek o kilometrech, které překonal. Vozil mi magnetky s poznámkou „Myslel jsem na tebe, když jsem funěl do kopce.“ Nikdy jsem nepochybovala.
Až do letošního května.
Fotka, která neměla existovat
Kolega ze školy sdílel na Facebooku galerii z rodinného cyklo‑kempu v Orlických horách. Běžně bych si obrázků nevšimla, ale na šesté fotce – u ohniště, s malým klukem na ramenou – stál Tomáš. Usmíval se do objektivu a na ruce měl náramek se jménem „TOMA & MARTI“. Vedle něj žena, asi v mých letech, držela opékací vidličku a hozena přes její ramena visela stejná sportovní bunda, jakou Tomáš nosil doma.
Srdce mi vynechalo úder. Zeptala jsem se Tomáše, jak se měl. „Náročné, samé intervaly, žádné zázemí,“ stěžoval si.
„Potkali jste rodiny?“ nadhodila jsem.
„Kdepak, tohle je čistě chlapská akce,“ usmál se.
Fotku jsem mu neukázala. Ještě ne.
Pátrání v terénu
Další víkend jsem „náhodou“ navrhla výlet do stejné oblasti. Pozdě v noci jsem si vygooglila „rodinný cyklokemp Orlické“ a narazila na web: „Letní Stopa – program pro rodiče s dětmi, společné závody, táborák“. Na seznamu účastníků bylo „Jarab – 2 dospělí, 1 dítě“. Tomáš se jmenuje Jarab.
Zarezervovala jsem si místo na další termín – pod dívčím jménem. Když Tomáš v srpnu odjížděl se slovy „máme extra tvrdý trénink, žádná wi‑fi“, já balila spacák.
Tváří v tvář dvojímu životu
Na louce mezi stany jsem ho našla během minuty. Skláněl se k asi pětiletému klukovi, kterého učil zapínat přilbu. Vedle postávala ona – Martina, jak jsem se později dozvěděla. Vzala mě za „novou maminku od vedlejšího stanu“ a hned mě pozvala na čaj.
V pozadí Tomáš ztuhl. Zbledl, když jsem ho pozdravila: „Ahoj, miláčku, těžký trénink?“ Chlapec nechápal, Martina zamrkala, Tomáš zavřel oči.
Rozpletení lží
Večer jsme seděli u stolu čtyři – já, Martina, Tomáš, jeho právník přes telefon. Ukázalo se, že Tomáš s Martinou uzavřel malý obřad na radnici před šesti lety. Se mnou byl „jen“ ve svazku registrovaném na Maltě, kde žil pracovně – mezeru v českých matrikách využil dokonale. Chtěl „to nejlepší z obou světů“: v Praze svobodný sportovec, na Moravě rodinný táta.
Martina si myslela, že víkendy v Praze tráví na školeních. Já jsem věřila, že v horách pije ionťák s chlapy. Obě nás miloval – po svém. Ať to znamená cokoli.
Co zůstalo a co nezůstalo
- Papíry: dvakrát neplatné manželství, jedna velká žaloba.
- Pocity: stud, vztek, nádech absurdna.
- Malý Jakub (jeho syn) a šest dárků, které jsem kdysi kupovala „kolegově synovci“.
Tomáš se z kempu už nikdy nevrátil do žádného z obou domovů. Odstěhoval se sám – tam, kde nebude muset vybírat, komu dnes zalže. Kdybych chtěla drama, napsala bych, že jsem si sbalila kufry a spálila jeho dresy. Ve skutečnosti jsem den po kempu jela k právníkovi a druhý den do lesa. Potřebovala jsem dýchat svěží vzduch bez dvojsmyslů.
Lekce z rodinného kempu
- Lži často nevoní parfémem, ale sportovním gelem.
- Dvojí život nepotřebuje sofistikovaný plán – stačí geografická vzdálenost a dostatečná porce důvěry od všech zúčastněných.
- A konečně: pravda se stejně objeví na fotce, kterou někdo omylem sdílí ve čtvrtek večer.
Dnes se nezdráhám říct, že ‚sportovní víkendy‘ mě naučily víc o kondici, než kdy Tomáš zamýšlel: zvedla jsem vlastní sebeúctu z bláta a umím zaběhnout rekordní čas pryč od lidí, co se neumějí rozhodnout.
