Článek
Sedmnáctiletý hoch skočil pod metro, osmnáctiletá maturantka spáchala sebevraždu, maminka o jejích problémech nic netušila. Tyto děsivé zprávy se valí jako lavina. Děti a mladiství čím dál více bojují s psychickými problémy. Mluví o bolesti na duši, o které jejich rodiče v tak mladém věku nikdy neslyšeli a možná by je ani nepadla. Odborníci z řad dětské psychiatrie hlásí stop stavy a kvůli velkému náporu nepřijímají do svých ordinací nové pacienty.
O psychickém zdraví se ve společnosti mluví čím dál víc. Toto téma už rozhodně není tabu. Nabízí se ovšem otázka: Nemluvíme o něm až příliš?
Jistě, mladým lidem je nutné připomínat, že říct si o pomoct rozhodně není ostuda. Rovněž je nutné porozumět tomu, co se v naší hlavě děje a najít řešení. Mladí lidé mají tu výhodu, že narozdíl od předešlých generací mohou rychle svůj stav pojmenovat a včas například rozeznat panickou ataku.
Proč ovšem stále více mladých lidí, a dokonce i dětí, upadá do deprese? Mohou za to opravdu jen sociální sítě? Nebo o psychických problémech mluvíme tak moc, že se to i na dětské dušičce odráží. Neměli bychom možná trochu zpomalit? A není vlastně trochu děsivé, že i dvanáctileté dítě dnes ví, co je to deprese, ADHD, antidepresiva nebo bipolární porucha? Nežijí děti a dospívající v představě, že svět je temné místo plné smutku a psychických nemocí? Nevytváří si pak možná i mylné představy o tom, že nemocní jsou i oni? Možná je na čase trochu obrátit list a připomínat, že ačkoliv se každý z nás může dostat do duševních problémů, i tak má velkou cenu bojovat za to, aby nám bylo lépe, protože svět je krásné místo?
