Článek
Advent je pro mnoho lidí jen časem toho, kdy si domů pořídí slavnostní věnec a začínají s vánoční ozdobou. Tento čas má ovšem v křesťanském liturgickém kalendáři důležitý duchovní a přípravným charakter, protože je považován za období očekávání a přípravy na příchod Ježíše Krista, píše i web rádia Frekvence 1.
Jaká je ovšem historie tohoto období? To možná mnoho lidí neví. Historie adventu sahá až do 4. století a advent byl původně obdobím pokání a modlitby, podobně jako postní období před Velikonocemi. V té době byl advent zaměřen především na duchovní přípravu a pokání, které mělo symbolizovat očekávání druhého příchodu Krista, ne pouze jeho narození, jak tomu rozumíme dnes.
Advent - doba zklidnění
V roce 380 sloužil advent jako příprava na sváteční období a byl spojen s pokáními a půsty. Tento postní charakter adventu trval ještě několik století, přičemž v některých oblastech církevní praxe byly spojeny s přísnými náboženskými pravidly. Až v 6. století se začal advent formalizovat do podoby čtyřtýdenního období před Vánocemi. V tomto čase se začalo více zaměřovat na samotný příchod Krista, přičemž advent se stal obdobím očekávání a zklidnění. Adventní doba získala více liturgický charakter, a to i díky specifickým modlitbám a čtením v církevních bohoslužbách, které se soustředily na příchod Krista na svět. Tradice adventního věnce se objevila až mnohem později, v 19. století v Německu.
A jaký je duchovní význam adventu a jaké zvyky se dodržují v církvi? V adventním období se zpívají písně a recitují modlitby, které připomínají očekávání Mesiáše. V kostelích je také specifická liturgie, která se zaměřuje na příchod Krista. Během adventu je liturgická barva fialová, což symbolizuje pokání a očekávání. Třetí neděle adventu, která je známá jako „Gaudete“ (radostná), má však růžovou barvu, která naznačuje blížící se radost z Kristova narození. A jak vlastně dostalo období adventu svůj název? Pochází z latinského slova adventus neboli příchod, píše Frekvence 1.
Zdroj: Frekvence 1
