Článek
Podobně jako sir Nicholas Winton nebo Oskar Schindler pomohl zachránit stovky životů. Přesto jeho jméno i osud zůstávají téměř zapomenuty. A právě proto bych se o jeho příběh s vámi ráda podělila.
V temných dobách druhé světové války, kdy se zdálo, že lidskost je pohřbena pod vrstvami barbarství, se objevili hrdinové, kteří svou odvahou onu temnotu dokázali osvětlit. Jedním z nich byl Antonín Kalina, obyčejný švec z Třebíče, který se stal zachráncem stovek dětí v koncentračním táboře Buchenwald. Jeho příběh je plný riskantních nápadů, nezlomné vůle a hluboké lidskosti.
Od ševce k politickému vězni
Antonín Kalina, narozený 17. února 1902 v chudé rodině obuvníka, vyrůstal jako jedno z dvanácti dětí. Vyučil se ševcem, oženil se a v roce 1923 vstoupil jako aktivní člen do Komunistické strany Československa. Jeho život se dramaticky změnil po německé okupaci v roce 1939, kdy byl během akce „Mříže“ zajat, z politických důvodů uvězněn v koncentračním táboře Dachau a nakonec převezen do tábora Buchenwald.
V Buchenwaldu si Kalina díky své přirozené autoritě a výborné znalosti němčiny získal respekt nejen mezi vězni, ale i u dozorců. Plynulou němčinu si osvojil už v dětství, když kvůli bezplatným svačinám navštěvoval německou školu v Třebíči.
Spoluvězni ho zvolili vůdcem bloku, neboli „blokařem“, čímž získal určitý vliv na chod táborové samosprávy. Jeho jazykové schopnosti – kromě němčiny ovládal také ruštinu, maďarštinu a polštinu – mu pomáhaly orientovat se v chaotickém a hrůzném prostředí.
Děti bez šance
Psal se rok 1944. S postupem Rudé armády začali Němci likvidovat koncentrační tábory ve východní Evropě a dosud živé vězně posílat na pochody smrti. Část z nich mířila do koncentračního tábora Buchenwald.
Mezi zdecimovanými a vyhladovělými přeživšími si Kalina všiml dětí, převážně chlapců ve věku od 3 do 18 let, většinou židovského původu. Věděl, že v běžných blocích nemají šanci na přežití. Tábor nebyl jen pro politické vězně; byli zde i zločinci, kteří by je bili pro zábavu, hrozil jim hlad, tyfus i selekce.
Kalina proto, navzdory odporu tajného táborového odboje, který se obával, že soustředění dětí na jedno místo usnadní jejich likvidaci, prosadil vytvoření speciálního dětského bloku číslo 66 – „Kinderblocku“.
Židovské děti za plotem v Buchenwaldu
Kinderblock – ostrov naděje
Jeho nápad byl geniální ve své jednoduchosti a odvaze. S pomocí svého nejbližšího spolupracovníka, pražského lékaře Jindřicha Flussera, který mu dělal písaře, zosnoval plán. Před blok umístil ceduli varující před tyfem - nemocí, které se nacisté děsili. To zajistilo, že se esesmani bloku vyhýbali jako čert kříži. Děti tak nemusely chodit na nástupy na Appelplatz, kde by si jich dozorci mohli všimnout a velmi pravděpodobně poslat rovnou do transportu. Buchenwald byl pro děti totiž jen přestupní stanicí.
Aby je ochránil, vymýšlel Kalina různé finty. Jednou z nejdůmyslnějších byla „arizace“ neboli měnění židovských identit. Flusser vzpomínal, jak Kalina nařizoval zapisovat nově příchozí děti obyčejnou tužkou. Pak v noci gumoval židovská křestní jména jako Moše nebo Izak a nahrazoval je árijskými, jako např. Gustav nebo Leopold. Dětem říkal: „Až zítra přijdou esesmani, nikdo z vás není Žid. Jste Holanďani, Poláci, Češi, Rusové. Kdo řekne, že je Žid, dostane na zadek!“ Když pak esesák řval: „Kde jsou ti tví Židé?“, Kalina klidně odpověděl: „Tady žádní nejsou, ty jsme už dávno odeslali. Podívejte se na seznam.“
V bloku pak často vyprávěl dětem příběhy, učil je písně, matematiku a dějepis, jen aby jim dal alespoň trochu pocit normality v místě, které jinak připomínalo peklo na zemi. Před evakuací pak přešil židovským dětem nášivky a papírově je označil za křesťany. Celkem tak blokem prošlo kolem tisícovky dětí.
Spoluvězni z bloku o jeho akci věděli a pomáhali, jak se dalo. Organizovali směnný obchod za jídlo, oblečení, boty a deky. Někteří vězni se pro děti dokonce vzdávali svých přídělů. Kalina jako organizátor byl známý tím, že „uměl sehnat všechno, i ponorku“. Jednou vyloupili sklad s balíčky Červeného kříže ,opatrně vyřízli roh, vytáhli cigarety (platidlo v táboře) a vrátili vše zpět. Jindy se mu podařilo sehnat 700 dek najednou.
Světlo na konci tunelu
Nejdramatičtější moment přišel na konci války. Když jednou Kalina zrovna nebyl na bloku, esesmani vyhnali děti k bráně do transportu. Kalina to naštěstí zahlédl, přiběhl a sebevědomě zařval na velitele: „Pane veliteli, vy jste mi slíbil, že děcka půjdou až poslední!“ Byl to výmysl, ale jeho autorita a perfektní němčina splnily svůj účel. Velitel mu řekl: „Tak si ty děcka vem a běž s nimi ke všem čertům!“ Kalina tak riskoval svůj život, v průvodkách měl totiž zapsáno „návrat nežádoucí“.
Když se ho v roce 1945 ostatní spoluvězni ptali, jestli mu stojí za to takto riskovat, že už válka končí a stačí jen vydržet, tak říkal: „Já mám život za sebou, ale ty děcka musí přežít.“ Byl ročník 1902, bylo mu 43 let a považoval se za starého pána.
Mezi dětmi, které zachránil, byla i známá jména – například fyzik Felix Weinberg nebo budoucí nositelé Nobelovy ceny Elie Wiesel (za mír) a Imre Kertész (za literaturu).
Zachráněné děti z Buchenwaldu
Tichý život po válce
Po osvobození se Kalina vrátil do Třebíče, kde se stal národním správcem Baťovy fabriky. Pak se odstěhoval do Prahy, kde pracoval na ministerstvu lehkého průmyslu, rozvedl se a na důchod už zůstal sám. Přestěhoval se na chatu na Černém Mostě, kde si vyráběl domácí víno, pálil meruňkovici a něco málo pěstoval na zahrádce. Taky se ze zásady neléčil a nebral léky. Když mu bylo mizerně, kurýroval se domácí pálenkou a svařeným vínem. A když náhodou ani potom nebyl jako rybička, volal svému starému známému, doktoru Flusserovi.
Antonín Kalina
Vzpomínka
Za svého života se Antonínu Kalinovi nedostalo žádného uznání, což bylo částečně dáno jeho skromností a také proto, že své činy nepovažoval za hrdinství - byla to pro něj prostě morální povinnost. Zemřel 26. listopadu 1990 v Praze ve věku 88 let.
In memoriam byl v roce 2012 oceněn titulem Spravedlivý mezi národy. Tento titul je udělován osobám, které jsou nežidovského původu a přispěly k záchraně Židů před holokaustem. V roce 2014 byl pak prezidentem Milošem Zemanem oceněn medailí Za zásluhy I. stupně.
Nezapomněli na něj také v jeho rodné Třebíči, kde mu postavili pamětní síň se Stromem života, jehož listy symbolizují 860 zachráněných dětí. Jeho příběh je také podrobně popsán v knize „Děti Antonína Kaliny“ od Stanislava Motla a připomíná, že i v nejtemnějších časech platí, že tam kde je lidskost, je i naděje.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Kalina_(1902%E2%80%931990)
https://www.antoninkalina.cz/
https://cesky.radio.cz/antonin-kalina-v-podminkach-koncentracniho-tabora-dokazal-zachranit-tisicovku-8134987
