Dopis, který zvedl železnou oponu: příběh Samanthy Smith

Jmenovala se Samantha Reed Smith a díky jednomu nevinnému dopisu se z ní neplánovaně stal dětský symbol tehdejší americké zahraniční politiky. Její krátký, ale pozoruhodný příběh ukázal, že i hlas dítěte může přispět ke zmírnění napětí, narušení zažitých představ o „nepříteli“ a podpoře myšlenky míru v období soupeření supervelmocí.

Samantha se narodila 29. června 1972 a vyrůstala v Manchesteru ve státě Maine s rodiči Arthurem a Jane Smithovými. Stejně jako mnoho dalších dětí své generace vnímala s obavami zprávy o zbrojení a rostoucím napětí mezi Spojenými státy a Sovětským svazem.

V té době NATO rozmístilo v Evropě střely s plochou dráhou letu jako reakci na nové sovětské rakety SS-20 a sovětsko-afghánská válka byla v plném proudu. Současně se napříč Evropou i Severní Amerikou konaly rozsáhlé protijaderné protesty. Uprostřed těchto událostí vydal 22. listopadu 1982 časopis Time číslo s nově zvoleným sovětským vůdcem Jurijem Andropovem na titulní straně. Když Samantha toto vydání zahlédla, zeptala se matky: „Když se ho lidé tak bojí, proč mu někdo nenapíše dopis, aby se zeptal, jestli chce válku nebo ne?“ Matka jí odpověděla: „A proč bys to nemohla udělat ty?“

V prosinci 1982  tak Samantha napsala Andropovovi upřímný dopis:

Vážený pane Andropove,

Jmenuji se Samantha Smith.
Je mi 10 let.
Gratuluji k vaší nové práci. Dělám si starosti, že se Rusko a Spojené státy dostanou do jaderné války. Budete hlasovat pro válku, nebo ne? Pokud ne, prosím, řekněte mi, jak pomůžete zabránit válce. Na tuto otázku nemusíte odpovídat, ale byla bych ráda, kdybyste to udělal, Proč chcete dobýt svět nebo alespoň naši zemi? Bůh stvořil svět, abychom se o něj dělili a starali se o něj. Ne abychom o něj bojovali nebo aby ho vlastnila jedna skupina lidí, Prosím, udělejme to, co chtěl, a ať jsou všichni šťastní.

Samantha Smith
Manchester, Maine
Box 44
04351

P.S. Prosím, odepište.

Dopis byl odeslán a později zveřejněn v sovětském státním deníku Pravda, kde vzbudil značnou pozornost veřejnosti. Samantha byla potěšena, že se její zpráva dostala k lidem, nicméně na odpověď čekala marně. V dalším dopise se proto obrátila na sovětského velvyslance ve Spojených státech Anatolije Dobrynina s dotazem, zda Andropov plánuje reagovat.

26.dubna 1983 jí sovětský vůdce osobně odpověděl. V dopise přeloženém do angličtiny ji ujistil, že sovětský lid chce mír, popřel jakoukoli touhu po dobyvačných válkách „velkých či malých“, neb si Sověti ještě velice dobře pamatují, jak strašná válka je, a pozval Samanthu i s rodinou do SSSR, „aby se sama přesvědčila, že v Sovětském svazu jsou všichni pro mír a přátelství mezi národy“. Závěrem pak Samantě popřál vše nejlepší do jejího mladého života.

V červenci 1983, uprostřed eskalující rétoriky studené války – včetně Reaganova projevu o „Říši zla“ i Andropovova přirovnání amerického prezidenta k Adolfu Hitlerovi – odcestovala Samantha s rodiči a skupinou novinářů na dvoutýdenní návštěvu Sovětského svazu. Navštívili Moskvu, kde zhlédli představení ve slavném Bolšoj těatru, i Leningrad, kde si prohlédli Leninovo mauzoleum. Vrcholem cesty byl několikadenní pobyt v letním pionýrském táboře Artek na Krymu u Černého moře, kde Samantha navázala řadu nových přátelství. Setkala se také s Valentinou Těreškovovou, první ženou ve vesmíru.

Sovětský i západní tisk sledoval každý její krok a podrobně zaznamenával její setkání i reakce. „Někteří lidé mají o Sovětech mylnou představu,“ řekla Samantha novinářům. „Chtějí mír stejně jako já.“ Zároveň také zdůraznila, že sovětské děti jsou „prostě opravdu milé“, stejně jako ty americké.

Pro mnoho Sovětů bylo vidět americkou dívku v televizi šokující zkušeností, která narušila dlouhodobě pěstovaný propagandistický obraz Američanů jako nepřátel. Historička a spisovatelka Lena Nelson, původem ze Sovětském svazu, si mladou dívku, jež tehdy navštívila její zemi, dodnes živě pamatuje. „Pro mou generaci sovětských dětí vyrůstajících na počátku 80. let znamenalo slovo ‚Američan‘ jen jednu věc - nepřítele, podobně jako jím bylo nacistické Německo za druhé světové války,“ napsala Nelson v e-mailu novinářům. „Když jsem toho léta viděla Samanthu a její rodiče v televizi a uvědomila si, že vypadají a chovají se úplně jako my, byl to pro mě zásadní moment. Najednou bylo těžké vnímat Američany jako nepřátele“. Upozornila, že tím, že Samantha vystupovala sama za sebe jako obyčejná americká dívka, dokázala oslovit lidi způsobem, jenž přesahoval obecnou nedůvěru vůči vládám. „I když cílem Sovětů pravděpodobně bylo využít ji k vytvoření obrazu Sovětského svazu jako mírumilovného státu, cesta Samanthy a jejích rodičů zároveň ukázala Američany v příznivém světle, což Sovětům ztížilo pokračovat v jejich líčení Američanů jako zlých válečníků,“ uvádí Nelson.

Po návratu rodiny do Spojených států, zájem médií o Samanthu ještě zesílil. Objevila se v populárním pořadu The Tonight Show with Johnny Carson a podílela se na knize Cesta do Sovětského svazu, v níž popsala své zážitky z cesty. V prosinci 1983 pak vystoupila na Mezinárodním dětském sympoziu v japonském Kóbe, kde s dětskou přímostí navrhla, aby si američtí a sovětští vůdci každoročně vyměňovali vnučky - „protože žádný vůdce by neshodil bombu na zemi, kde by byla jeho vnučka“.

S rostoucí mediální pozorností se však objevily i pochybnosti, zda Samantha nebyla oběma stranami využívána jako prostředek k odvedení pozornosti od hlubších problémů. Vztahy mezi Spojenými státy a Sovětským svazem se totiž v následujících měsících nadále zhoršovaly. Lídři obou supervelmocí se už léta osobně nesetkali a dialog na mnoha úrovních prakticky ustal. Přestože Samanthina cesta neměla zásadní dopad na politický vývoj, odrážela dobovou náladu ve Spojených státech, kde byla veřejnost stále skeptičtější vůči pokračujícímu jadernému zbrojení.

Bohužel život Samanthy Smith byl tragicky ukončen 25. srpna 1985. Při pokusu o přistání poblíž letiště Lewiston-Auburn v Maine narazilo komerční letadlo Beechcraft do stromů a havarovalo, přičemž zahynulo všech osm lidí na palubě, včetně Samanthy a jejího otce Arthura. Samanthě bylo pouhých 13 let. Oficiální vyšetřování označilo za příčinu chybu pilota při špatné viditelnosti; a ačkoliv se objevily spekulace a konspirační teorie – zejména v sovětských kruzích – neexistují žádné důkazy o úmyslném zavinění.

Svět truchlil. Michail Gorbačov poslal kondolence a připomněl, že Samantha snila o míru a přátelství.Stejně tak i Ronald Reagan vyjádřil soustrast. Sovětský svaz vydal na její počest poštovní známku a pojmenoval po ní planetku i diamant. V Augustě ve státě Maine byl postaven pomník zobrazující Samanthu, jak vypouští holubici míru spolu s medvědem symbolizujícím Maine i Rusko. Stát Maine potom vyhlásil první pondělí v červnu jako Den Samanthy Smith.

Její matka, Jane Smith, založila v říjnu 1985 Nadaci Samanthy Smith, která podporovala studentské výměnné pobyty a vzdělávání k míru mezi USA a SSSR, čímž pokračovala v díle své dcery. Nadace dnes již není aktivní, ale knihy, dokumenty a výstavy – včetně jedné v Maine State Museum – stále udržují její odkaz živý.

Příběh Samanthy Smith je fascinující právě proto, že se střetává nevinnost dítěte s realitou geopolitiky. Její dopis a cesta do Sovětského svazu ukazují, jak jednoduchá otázka – „Chcete válku?“ – může upoutat pozornost celého světa. Zároveň ale nelze přehlížet, že Samantha byla jen desetileté dítě, a její idealismus byl nepochybně naivní. Vnímala svět dětskýma očima, kde Američané a Sověti mohou být „dobří lidé“, a pokud se budou chovat přátelsky, konflikt ustoupí. Realita studené války byla samozřejmě mnohem složitější a závažná rozhodnutí o zbraních a diplomacii nebyla v moci jediného dopisu.

To však neznamená, že její čin byl bez významu. Dokazuje, že i malý, upřímný hlas může rezonovat s lidmi a zpochybnit zavedené narativy, byť neodstraní skutečné geopolitické napětí. Že i jednoduchý, upřímný čin dítěte může podpořit porozumění a připomenout, že na obou stranách konfliktu žijí obyčejní lidé se stejnými obavami i nadějemi. A ti lidé jsme i my.

Zdroje:

https://www.smithsonianmag.com/history/surprising-story-american-girl-who-broke-through-iron-curtain-180969043/

https://www.britannica.com/biography/Samantha-Smith

https://www.samanthasmith.info/

https://en.wikipedia.org/wiki/Samantha_Smith