Článek
Malý James byl toho dne se svou matkou Denise v nákupním centru New Strand v Bootle. Krátce před 15:40 Denise na okamžik pustila Jamesovu ruku, aby zaplatila u řezníka. Když se otočila zpět, James byl pryč.
Bezpečnostní kamery zachytily, jak k malému Jamesovi přistoupili dva starší chlapci, vzali ho za ruku a odvedli z nákupního centra. Byli to teprve desetiletí Robert Thompson a Jon Venables, kteří ten den trávili záškoláctvím a potulovali se po okolí. Už před únosem kradli v obchodech drobnosti – sladkosti, baterky, modelářskou barvu a hračky.
Podle pozdějších výpovědí plánovali, že unesou malé dítě a strčí ho pod projíždějící auto.
Chlapci nejprve odvedli Jamese ke kanálu Leeds–Liverpool. Tam do něj strčili až upadl a praštil se do hlavy a žertovali o tom, že ho hodí do vody. Svědci později popsali, že viděli chlapce, který usilovně plakal.
Poté s ním šli dlouhé čtyři kilometry napříč Liverpoolem. Během této cesty je vidělo přibližně 38 lidí. Většina z nich si sice všimla, že malý chlapec vypadá vyčerpaně, pláče a je zraněný, ale když se někdo přímo zeptal, Jon s Robertem odpověděli, že jde o jejich mladšího bratra, případně ztracené dítě, které vedou na policii. Nikomu to nepřišlo podezřelé, nikdo nezasáhl, čímž byl osud malého Jamese zpečetěn.
Skupina chlapců nakonec dorazila do oblasti Walton. V blízkosti policejní stanice Jon a Robert na chvíli zaváhali, poté však Jamese odvedli k nedaleké železniční trati u opuštěného nádraží. Zde začali dítě systematicky napadat. Svlékli ho od pasu dolů a postupně po něm házeli kameny a těžké cihly, kopali do něj a šlapali po jeho těle.
James křičel bolestí, přesto Jon a Robert pokračovali v útoku. Do jeho poraněných úst a podle vyšetřování i do konečníku mu vtlačili baterie. Poté otevřeli dříve ukradenou plechovku s barvou a modrou barvu mu nalili do očí. Nakonec na jeho hlavu shodili kovovou desku o hmotnosti přibližně 10 kilogramů. Pitva později prokázala, že James utrpěl celkem 42 závažných poranění a nebylo možné určit jediný smrtelný úder.
Poté položili jeho tělo na koleje a zatížili mu hlavu kameny, aby smrt působila jako nehoda. Přijíždějící vlak tělo přejel, avšak forenzní vyšetření ukázalo, že James zemřel na následky zranění ještě předtím.
Jeho zohavené ostatky byly nalezeny až po dvou dnech čtyřmi chlapci, kteří v okolí hledali ztracený míč.
Policie brzy získala záběry z kamer, na nichž bylo vidět únos. Po celé Británii byly vysílány upravené snímky dvou neznámých chlapců. Průlom nastal, když jedna žena poznala Jona Venablese. Věděla, že ten den nešel do školy a byl s Robertem Thompsonem.
Forenzní důkazy byly jednoznačné: modrá barva na jejich oblečení odpovídala barvě na těle Jamese, krev na botě Roberta Thompsona patřila oběti. Stopy na tváři Jamese odpovídaly tvaru boty jednoho z chlapců.
Dne 20. února 1993 byli oba obviněni z vraždy.
24. listopadu 1993 byli Robert Thompson a Jon Venables uznáni vinnými z únosu a vraždy. Stali se nejmladšími odsouzenými vrahy v moderní britské historii. Byli odsouzeni k „detenci na dobu neurčitou z vůle Jejího Veličenstva“, což znamenalo, že jejich propuštění záviselo na rozhodnutí úřadů.
V roce 2001 bylo rozhodnuto, že po dosažení 18 let věku budou propuštěni na podmínku a zároveň dostanou nové identity.
Život po propuštění
Jon Venables se však k zločinu nepřestal vracet jiným způsobem. V roce 2010 byl znovu uvězněn za držení dětské pornografie. Po propuštění v roce 2013 byl v roce 2017 znovu zatčen za stejný trestný čin. Jeho žádost o podmíněné propuštění v roce 2023 byla zamítnuta.
Další žádost o podmínečné propuštění třiačtyřicetiletého Venablese je aktuálně naplánována na příští dny.
Co se týče Roberta Thompsona, ten na rozdíl od Venablese nebyl od propuštění znovu odsouzen za žádný závažný trestný čin.
V médiích se objevilo jen několik nepřímých a nepotvrzených informací, například že vystřídal několik zaměstnání manuálního charakteru a žil spíše nenápadným životem. Stát nikdy nezveřejnil jeho přesné místo pobytu ani detaily o jeho práci či rodinném životě.
Z pohledu úřadů je Thompson považován za osobu, která podmínečné propuštění dodržuje a nepředstavuje aktuální bezpečnostní riziko. Pro veřejnost však zůstává jeho život po roce 2001 prakticky neviditelný, chráněný zákonem, anonymitou a státní ochranou.
Případ Jamese Bulgera vyvolal ve Velké Británii rozsáhlou debatu o odpovědnosti dětí za těžké zločiny, o délce jejich trestů a o možnosti jejich návratu do společnosti. Dodnes je uváděn jako jeden z klíčových případů, které ovlivnily přístup k mladistvým pachatelům.
