Článek
Není to jen nějaký složitý termín z knížek, ale běžný lidský pocit, který má kořeny hluboko v nás. V tomto článku se podíváme, odkud se tento strach bere, a proč v zemích bývalého východního bloku, včetně Česka, je xenofobie silnější než v západní Evropě.
Odkud se bere strach z cizích?
Xenofobie je stará jako lidstvo samo. Představte si naše prapředky v jeskyních. Žili v malých skupinách a každý cizinec mohl znamenat ohrožení, třeba krádež jídla, nemoc nebo útok. Tento přirozený instinkt „my versus oni“ nám pomáhal přežít.
Dnes už sice v jeskyních nebydlíme, ale náš mozek se změnil jen málo. Neznámé věci v nás pořád vyvolávají nejistotu. Jiné pokrmy, kultura, tradice. Jiné chování, jiné názory. A když přijde krize, ať už ekonomická, politická nebo bezpečnostní, lidé prostě začnou hledat viníky. A cizinci jsou ideálním terčem pro názory jako: „Berou nám práci!“ „Ničí naši kulturu!“ „Jsou nebezpeční!“ Antropologové říkají, že tohle chování je staré jako lidstvo samo, ale dnes ho spíš ženou společenské tlaky než skutečné nebezpečí.
Média to pak často ještě umocňují senzacechtivými zprávami s dramatickými titulky a výběrem negativních příběhů. A co národní hrdost? Nacionalismus často slouží jako takové škrtnutí sirkou, které xenofobii podpaluje, protože zdůrazňuje, jak „my“ jsme lepší než „oni“. A strach se tak mění v pohrdání.
Proč je to na Východě horší? A jak je na tom Česko?
Když se podíváte na Evropu, rozdíly jsou zřetelné. Na Západě, v zemích jako je Švédsko, Nizozemsko nebo Německo jsou lidé obecně otevřenější cizincům i LGBTQ komunitě. Naopak na Východě převládá spíš odmítání. Průzkumy ukazují, že v některých východních zemích by až 90 % lidí nesouhlasilo s tím, aby homosexuální pár vychovával dítě. Na Islandu jsou to jen jednotky procent.
Česko, jako součást bývalého východního bloku, sedí názorově někde uprostřed, i když s lehkým přesahem stále spíš blíže k zemím Východu.
Xenofobie se tu projevuje hlavně v postojích vůči migrantům. Studie z Harvardu ukázala, že Češi mají jedny z nejvyšších implicitních předsudků v Evropě, což znamená, že podvědomě nedůvěřujeme „jiným“, zejména pokud pocházejí ze zemí s náboženstvím a kulturou na hony vzdálenou Evropě. Během migrační krize v roce 2015 se ukázalo, jak snadno se strach z muslimů stane žhavým politickým tématem pro některá ultrapravicová politická uskupení. A stejně tak i homofobie. Homosexualita je u nás legální, ale manželství pro všechny stále ne. Pro mnoho lidí je to totiž stále vnímáno jako „hrozba tradiční rodiny“.
V porovnání s Východem je Západ považován za progresivnější a to zejména díky delší zkušenostem s migrací, silnějším sociálním programům, modernímu vzdělávání a tradici dodržování lidských práv. Východ je tak často označován za „rasistický“, i když tak jednoduché a černobílé to není. I západní země jako Francie nebo Británie mají své restrikce proti migrantům a xenofobii najdeme všude napříč celou Evropou.
Proč tedy ten rozdíl?
Hlavní roli tu hraje zejména historie.
Východní Evropa si prošla komunismem, který potlačoval svobodu a odlišnost. Všichni měli být stejní, myslet stejně, žít stejně. Hlavně nevybočovat. Po pádu režimu se do mnoha zemí vrátil silný konzervatismus, často spojený s církví. V Polsku nebo Rusku má církev obrovský vliv a homosexualita je tam často líčena jako hřích nebo dokonce hrozba státu.
V Česku naštěstí situace není tak extrémní, ale dědictví po 2.světové válce, okupaci a éře komunismu tu zůstalo. Lidé jsou nedůvěřiví a opatrní vůči změnám a cizím vlivům. Navíc ekonomické problémy, nezaměstnanost a chudoba dělají lidi náchylnější k hledání viníků mimo sebe.
Závěr: Co s tím?
Xenofobie je starý reflex. Dřív nás chránil, dnes nám spíš škodí. Na východě Evropy, včetně Česka, je silnější kvůli historii, ekonomice a kultuře, zatímco Západ je otevřenější hlavně proto, že měl víc času se s rozmanitostí naučit žít. Ale změna je možná. Vzdělávání, setkávání s „jinými“ a otevřený dialog pomáhají. V Česku už vidíme pokroky - zejména u mladých, kteří berou „jinakost“ jako normální věc, ale přesto je ještě stále co dohánět. Pokud chceme lepší svět, začněme u sebe. A až příště ucítíte napětí vůči někomu „jinému“, zkuste se zeptat:
Bojím se proto, že je skutečně nebezpečný – nebo jen proto, že je jiný? a možná zjistíte, že strach není vůbec na místě.
Zdroje:
https://www.mdpi.com/2411-5118/5/2/11 https://www.researchgate.net/publication/381615951_Attitudes_towards_Homosexuality_in_Europe_Analysis_of_the_European_Values_Study
https://www.pewresearch.org/religion/2018/10/29/eastern-and-western-europeans-differ-on-importance-of-religion-views-of-minorities-and-key-social-issues https://www.pewresearch.org/short-reads/2018/10/29/east-west-divide-within-the-eu-on-issues-including-minorities-gay-marriage-and-national-identity
