Ztracené poklady v okolí: Vlak plný zlata, válečná kořist i zmizelá komnata. Víte kde je hledat?

Pamatujete si, jak jste jako děti kopali na zahradě či v lese a doufali, že narazíte na krabičku plnou mincí? Ta touha po objevení dávno ztracených pokladů v nás zůstává pořád. A dost možná to není jen z pocitu nostalgie. Střední Evropa, poznamenaná válkami, režimy a staletími dějin totiž možná stále skrývá zlaté mince, zazděné sklepy… i legendární nacistický vlak.

Kdo někdy viděl Házmburk, ten na něj nezapomene. Dvě věže tyčící se z lesnatého kopce nad rovinou Polabí vypadají trochu jako ze světa J.R.R. Tolkiena. Hrad pochází z přelomu 13. a 14. století a v posledních desetiletích se proměnil v oblíbený turistický cíl. Jenže hluboko pod vrstvou hlíny se ukrývá příběh, který sem láká jeden konkrétní typ návštěvníků ze zcela jiného důvodu.

Podle legendy je zde totiž pohřbeno napoleonské zlato. Francouzská vojska vracející se z neúspěšného ruského tažení si s sebou vezla i různé poklady - zlato, stříbro, jantarové šperky a drahokamy, posbírané nebo uloupené během cest napříč celou Evropou. Část pokladu pak skupina vojáků schovala právě na Házmburku. Zpátky do Francie se však již nikdy nevrátili a poklad tak zůstal zakopán někde v rozvalinách gotického hradu.

Existují dokonce hned dva návody k jeho nalezení. Podle jedné verze je poklad zakopán v místě, kde k šesté hodině večerní padá stín Černé věže. Druhá pak říká, že stačí najít místo, odkud je vidět hrad i střecha hájecké myslivny najednou. Od 19. století tu kopaly už desítky hledačů. Zatím marně.

A jedna malá třešnička na závěr: pod kopcem prý navíc vedou podzemní chodby plné sudů s vynikajícím vínem, které hlídají tři rozhádaní skřítci – což by milovníkům lahodného moku nejspíš ani tolik nevadilo.

Tip na výlet: Házmburk leží nedaleko Libochovic v Ústeckém kraji a výstup na kopec trvá asi 20 minut.

Vrch Brada nad Jičínem působí nenápadně, skoro až zapomenutě. Z hradu, který tu stával od roku 1241, nezbylo téměř nic. Přesto se říká, že právě tady, hluboko pod zemí, dřímají hned dva poklady.

Ten první je obestřen tajemstvím dávných časů a posedlosti. Posledního pána hradu, Mikuláše Trčku z Lípy, prý ovládla představa, že pod základy sídla leží prastarý pohanský poklad. Ta myšlenka ho pohltila natolik, že neváhal obětovat vše. Nechal hrad chátrat a rozebrat kámen po kameni, jen aby se k tajemství dostal. Hrad tak postupně zmizel téměř beze stopy. Poklad však zůstal skrytý… nebo ho alespoň nikdo nikdy nenašel.

Druhý příběh má přece jen příjemnější, skoro až opojnou příchuť. Pod svahem se kdysi rozprostíraly jezuitské vinice, pečlivě obdělávané po celá staletí. Když byl však roku 1773 jezuitský řád papežem Klementem XIV. zrušen, mniši údajně ve spěchu ukryli zásoby výjimečného vína do starých sklepů. Vchod pak zazdili s takovou důmyslností, že ho od té doby nikdo neobjevil. Pokud někdo skutečně takový sklep jednou vykope, zřejmě narazí na obsah vzácný, i když pravděpodobně zcela nepoživatelný. Ale kdo ví.

Tip na výlet: Vrch Brada leží asi 8 km severozápadně od Jičína, v srdci Českého ráje.

Štěchovický poklad patří k nejznámějším poválečným legendám spojeným s koncem druhé světové války na území Česka. Vztahuje se k oblasti u Štěchovic a nedalekého Hradištka, kde měl být na jaře 1945 ukryt archiv říšského protektora K.H. Franka společně s poklady odvezenými z nacistického Německa.

V závěru druhé světové války bylo Německo na kolenou. Bedny s dokumenty a cennostmi se přesunuly z Berlína do protektorátu, přičemž jeden transport skončil ve Štěchovicích. Zásilka obsahovala nacistické tajné dokumenty a její součástí prý mohl být i originál smlouvy Ribbentrop-Molotov. Archiv K. H. Franka byl skutečně ukrytý v rokli Dušno nad řekou Sázavou, kde ho v únoru 1946 objevila americká armáda a odvezla do Německa. Dokumenty posléze posloužily jako důkazní materiál v norimberském procesu. Tedy alespoň ta část, která se vrátila do Prahy po diplomatickém protestu ministra Jana Masaryka. Nyní se nacházejí v Národním archivu.

Do této chvíle to byl příběh dobrodružný, ale hlavně realistický. Tady ale vstoupil na scénu Helmut Gaensel, sudetský Němec z Chomutovska, který si ve vězení v 60. letech vyslechl historky od Emila Kleina, velitele ženijní školy SS v Hradištku. Gaensel z útržků vězňových vzpomínek utkával stále rafinovanější legendu jejíž součástí byla mapa s místy označující zakopaný poklad, který tvořilo 540 beden se zlatem, Göringova sbírka umění, tajné zbraně, Jantarová komnata, švýcarské účty obětí holocaustu, to vše v hodnotě téměř 3,5 miliardy dolarů.

V 90. letech se pak Štěchovice proměnily v cíl hledačů pokladů, novinářů a všemožných spekulantů. Jeden ze soupeřů Gaensela, Josef Mužík, skutečně v Třepšíně narazil na čtyři bedny, které ale obsahovaly jen nacistické vkladní knížky, jež dávno neměly žádnou hodnotu.

V listopadu 2022 Helmut Gaensel v rozhovoru pro Seznam Zprávy přiznal klíčovou věc a to, že Emil Klein nikdy nemluvil o zlatě. Slovo „poklad“ používal výhradně sám Gaensel. Z tajemné mapy se nakonec vyklubal jen obyčejný plán Štěchovic z roku 1943, do něhož si Gaensel sám dokreslil záhadné značky.

Přestože Jantarová komnata není přímo spojena s Českem, v debatách o jejím úkrytu se česká krajina pravidelně připomíná. A je to příběh tak mimořádný, že by bylo škoda ho vynechat.

Komnata vznikla na počátku 18. století jako vrcholné dílo pruského uměleckého řemesla. Stěny místnosti pokrývaly panely z téměř čtyř a půl tuny jantaru, zlata, zrcadel a drahých kamenů. Pruský král Fridrich Vilém I. ji v roce 1716 daroval ruskému carovi Petru Velikému a ta se nakonec ocitla v Kateřinském paláci v Carském Selu poblíž Petrohradu, kde se stala chloubou Ruského impéria. Moderní rekonstrukce ji odhaduje na hodnotu přesahující 400 milionů dolarů.

V září 1941 Carské Selo obsadili nacisté. Komnata byla za 36 hodin rozebrána, zabalena do 27 beden a odvezena do Královce, dnešního Kaliningradu. Tam byla vystavena až do roku 1944. Pak její stopa mizí.

Jedna z nejrozšířenějších teorií tvrdí, že komnata podlehla požáru při sovětském bombardování Královce v roce 1945. Žádné stopy hořícího jantaru však nebyly nalezeny, takže teorie o  jejím zničení se těžko obhajuje. Kaliningradský zámek byl na Brežněvův příkaz zbourán v roce 1968 a rozsáhlá podzemní sklepení dodnes nebyla plně prozkoumána. Další teorie hovoří o ukrytí v tunelech v  německé části Krušných horách, odkud je to do Čech jen kousek. Trojice německých badatelů dokonce tvrdila, že v oblasti poblíž Lengenfeldu, zhruba 25 km od potenciálního úkrytu, objevila tunelový systém se závalem, jež mohla zakrýt vchod. Jiní hledači spojují Jantarovou komnatu se štěchovickým příběhem a věří, že mohla skončit právě tam. Spekuluje se i o zámku Frýdlant v Libereckém kraji.

Ruská rekonstrukce v roce 2003 vytvořila věrnou kopii komnaty, která dnes zdobí Kateřinský palác. Originál ale zůstává nezvěstný. A každý rok se v novinách objeví někdo nový, kdo tvrdí, že ví, kde leží.

Přesuňme se nyní přes naší východní hranici. Slovensko je z pohledu ukrytých pokladů nevyčerpatelný zdroj legend a příběhů opředených tajemstvím, tak si pojďme alespoň ve zkratce některé připomenout.

Kostel Všech svatých v obci Ludrová u Ružomberoku je nenápadná stavba, která ukrývá fresky z 15. století. A právě s tímto místem se pojí i legenda, která přitahovala pozornost spíše než samotné umění.

Podle ní měl být pod hlavním oltářem pohřben templářský velmistr Johann von Herberstein, a to společně s rozsáhlým pokladem. Opírat se měla o starý archivní dokument, který tuto skutečnost zmiňoval. Ten však shořel při požáru a s jeho ztrátou se rozplynula i možnost legendu ověřit. Zůstalo z ní tak jen vyprávění bez pevného podkladu.

Další příběh se váže k hradu Ostrý Kameň v Malých Karpatech. Stará vdova prý při sbírání dřeva pod hradem narazila na tajemnou komnatu plnou zlata. Zavolala své dva syny a společně začali plnit hrnce zlatem. V tu chvíli se však v komnatě zjevil neznámý stařec a varoval je, že zlato není jen tak pro někoho. Synové varování uposlechli a  utekli, ale vdova, zaslepena nabytým bohatstvím, odmítla. Komnata se zřítila a pohltila ji i se zlatem. Vchod se od té doby nikdy nenašel.

Tip na výlet: Ostrý Kameň leží v Malých Karpatech, asi 50 km od Bratislavy.

Tady se dostáváme k jednomu z největších hledačských příběhů posledních desetiletí. V lednu 1945 postupovala sovětská armáda na západ tak rychle, že německé úřady zpanikařily a začaly ve spěchu ukrývat vše cenné, co nestihly odvézt.

Podle legendy vyjel z tehdejšího Breslau (Vratislavi) směrem na západ 150 metrů dlouhý pancéřový vlak naložený zlatem, diamanty, vzácnými uměleckými díly a možná i Jantarovou komnatou. Na 65. kilometru trati mezi Vratislaví a Valbřichem (Wałbrzych) vlak odbočil do jedné z podzemních štol rozsáhlého nacistického komplexu Riese, postaveného za války v Sovích horách. Vjezdová kolej byla zahrnuta zeminou, vchod zaminován a 150metrovou ocelovou soupravu pod horskou skálou od té doby nikdo neviděl.

Dlouho šlo jen o vyprávění bez konkrétních důkazů. Zlom přišel až v roce 2015, kdy hledači Piotr Koper a Andreas Richter oznámili, že pomocí georadaru našli místo, kde by se vlak mohl nacházet. Zpráva vyvolala velký zájem médií i veřejnosti a do oblasti u Valbřichu v okolí zámku Książ, který leží přímo nad sítí tunelů, začali proudit davy turistů. Ostře sledovaný průzkum podzemí ale nakonec žádný vlak neodhalil, alespoň ne tam, kde Koper s Richterem ukazovali.

Jenže Koper se nevzdal. V roce 2026 zveřejnil nové výsledky georadarového průzkumu, které ukazují na existenci zasypaného tunelu, dlouhého přibližně 1200 metrů, v hloubce 8,5 metru pod povrchem. Jediný problém je, že pozemek s potenciálním vchodem spravují státní lesy, které zatím nedaly souhlas ke kácení několika stromů. Vlak tak čeká na povolení a úředníka s dobrou náladou. Každopádně správný okamžik na výlet přes hranice je rozhodně teď.

Tip na výlet: Zámek Książ leží u Valbřichu v Dolním Slezsku, od Ostravy je to asi 100 km, od Trutnova 58 km. Zámecké podzemí s nacistickými tunely je pro veřejnost přístupné.

Než vyrazíte s detektorem kovů pár slov k právnímu rámci. Česká legislativa je v tomto ohledu poměrně konkrétní. Nález předmětu historické hodnoty jste povinni oznámit nejen vlastníkovi pozemku, ale také Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu. Nálezce má ze zákona nárok na nálezné, a to buď ve výši ceny materiálu nebo až desetiny kulturně-historické hodnoty nálezu. Druhá možnost může být překvapivě štědrá. Jako příklad uveďme zemědělce, který ve východních Čechách narazil na poli na stříbrné mince z konce 10. století a  na základě znaleckého posudku Národního muzea obdržel odměnu přes dva miliony korun. Kovová cena stříbra by přinesla asi jedenáct tisíc.

V Polsku platí podobná pravidla. Poklad náleží státu, nálezci náleží deset procent hodnoty. Právě proto dva hledači zlatého vlaku trvali na písemném příslibu odměny dříve, než prozradili souřadnice.

Žijeme na místě, kde se odehrávaly dějiny celé Evropy po tisíce let. A dějiny mají jednu vlastnost: nechávají za sebou věci. Zlaté, stříbrné, jantarové i papírové. Jenom vědět, kde hledat.

Tak hodně štěstí!