Adolf Hitler byl kdysi nominován na Nobelovu cenu míru. Nobelův výbor i veřejnost zuřily

Na Nobelovu cenu míru jsou většinou nominováni jedinci za mimořádný přínos vědeckému výzkumu, technickým objevům či za přínos lidské společnosti. Nelze se proto divit, že návrh na udělení této ceny Adolfu Hitlerovi zůstává jedním z největších skandálů v historii udílení Nobelovy ceny. Vše začalo 4. ledna roku 1939, když dvanáct švédských členů parlamentu nominovalo na tuto cenu britského premiéra Nevilla Chamberlaina. Podle nich si cenu zasloužil tím, že přispěl ke světovému míru roku 1938 Mnichovskou dohodou s Hitlerem, kvůli které byla část Československa, Sudety, předána Německu. V dopise s nominací bylo napsáno, že Chamberlain tímto počinem zachránil část světa před hroznou katastrofou. To však nemohl překousnout švédský parlamentní a sociální demokrat Erik Brandt, který jen tři dny poté poslal norskému Nobelovu výboru svůj vlastní dopis, ve kterém nominoval na Nobelovu cenu míru právě německého kancléře Adolfa Hitlera.

„Níže podepsaný s úctou navrhuje, aby Nobelova cena za mír za rok 1939 byla udělena kancléři a vůdci Německa, Adolfu Hitlerovi, který si podle mínění milionů lidí zaslouží toto vysoké vyznamenání více než kterýkoli jiný muž na celém světě,“ stálo v dopise. „Svou vroucí láskou k míru, kterou nejlépe dokumentuje jeho slavná kniha Mein Kampf – po Bibli možná nejvyšší a nejrozšířenější dílo světové literatury – a jeho mimořádným činem - začleněním Rakouska k Německu pouze mírovými prostředky, bez krveprolití - byl Adolf Hitler ve zmíněném kritickém okamžiku přinucen, aby se zdržel násilí při osvobozování svých krajanů, kterým se stýskalo po domově v Sudetech, a při své legitimní snaze učinit svou vlast velkou a mocnou,“ pokračoval Brandt. Třešničkou na dortu bylo, když Brandt v dopise zmínil, že je to právě Adolf Hitler a nikdo jiný, komu lidé vděčí za to, že ve většině Evropy stále panuje mír. Nominace na udělení Nobelovy ceny míru Adolfu Hitlerovi vyvolala šok a pobouření nejen mezi veřejností, ale i u členů Nobelova výboru, proto byla okamžitě označena za nepřijatelnou.

Erik Brandt byl prohlášen za zrádce a nikdo s ním nechtěl mít nic společného. Ten sám byl reakcí okolí velmi překvapen, jelikož se domníval, že všem dojde, že je nominace pouze ironií. Chtěl tím vyjádřit svou podporu Československu, jelikož mu nominace Chamberlaina přišla vzhledem k výsledku Mnichovské dohody nespravedlivá, což také později vysvětlil pro švédský list Svenska Morgonposten. Někteří mu však jeho vysvětlení nevěřili, a to i přesto, že se vždy prezentoval jako zapřisáhlý antifašista, podílel se na založení antifašistické organizace ve Švédsku a v roce 1939 se dokonce postavil proti své vlastní straně, když nechtěla přijímat další židovské uprchlíky. Také byl mezi prvními, kteří během 2. světové války upozorňovali na otřesné činy v německých vyhlazovacích táborech v Polsku.

Zdroj: Nobel Peace Center