Chci, aby o trestech rozhodovali robotičtí soudci s umělou inteligencí

Jen si to představte. Případy by neposuzovali lidé, kteří bývají ve větší či menší míře ovlivněni emocemi, ale umělá inteligence, která by zvolila spravedlivý trest na základě svého algoritmu a zároveň by dokázala prozkoumat všechny bývalé případy a porovnat s nimi ten aktuální. Podle toho by také mohla zvolit adekvátní výši trestu. Jednalo by se o naprosto nezaujatého soudce, který by byl navíc zcela nepodplatitelný a emocemi nepohnutý. Nehleděl by například na to, zda někdo svojí chybou přišel o příbuzné, ale zkrátka jen na reálný fakt, že bez ohledu na příbuzenské vztahy někdo zapříčinil smrt poškozených. V obdobných případech se sice říká, že je pachatel potrestaný už dost, ale to ví ostatně vždy jen on sám. Je také naprosto pochopitelné, že příbuzní obětí různých trestných činů prahnou po tom vůbec nejhorším trestu pro pachatele. Jenže právě proto vychází soud ze zákona a nikoliv z emocí, protože jinak bychom se nejspíš vrátili ke středověkým mučírnám.

Že jsou některé tresty naprostým výsměchem pro pozůstalé, je věc druhá, zvlášť pokud se člověk podívá do některých zemí, které jsou tak často obdivovány a dávány za vzor. Jen stěží by v některých státech pachatel vyváznul s pár lety či dokonce podmínkou za to, že někoho „omylem“ zabil, když udělal chybu v práci, nebo s pouhými pár lety za mřížemi za to, že někoho napadl a zmrzačil. Zdá se, že ve zdejších končinách je lidský život ceněn málo s ohledem na tresty, které potkávají ty, kteří ho vzali nebo zničili. Milionová vyrovnání pozůstalým pachatelé často nemají z čeho zaplatit a příbuzní se tak spravedlnosti nedočkají v žádném ohledu, zejména když člověk, který zabil jejich milovaného, například rychlou jízdou, nebo třeba pochybením v práci, se leckdy do vězení ani nepodívá a vyvázne s podmínkou. Spravedlivý trest nepřichází dokonce ani v případě, že se jedná o vraždu, jelikož dost často odchází pachatelé s naprosto směšnými tresty v podobě pár let za mřížemi a pak hurá na svobodu, kde často stejně nejsou ekonomicky aktivními. Dodnes mě mrazí z příběhu, který mi vyprávěla moje známá. Před několika lety měl její kamarádku pobodat neznámý muž, kvůli kterému se pak bála vycházet z domu, ačkoliv byl následně odsouzen k trestu odnětí svobody. Krve by se v ní nedořezali, když ho o pár let později ve stejném městě potkala na ulici. Nedokážu si představit tu frustraci a strach, který musela cítit. Kdyby ji zabil, nejspíš by ho tak či onak mohla potkat o pár let později na ulici třeba její dcera. A tak to holt je.

Takovou utopií by byli robotičtí soudci s umělou inteligencí, kteří by vycházeli ze zákonů, které by se musely přísně dodržovat, jinak by mohli rozhodnout o trestu, kterého by se potenciální pachatelé skutečně báli. A nemusí jít nutně vždy o trest smrti, se kterým ne každý souhlasí a stále je předmětem mnoha diskuzí. Otázku, nakolik by měly být etické tresty pro někoho, kdo ve svém životě etiku zcela ignoroval a dokázal spáchat i ta největší zvěrstva, ponechám na každém z vás. Zkrátka si myslím, že tresty by měly být takové, aby se jich bály i ty nejtvrdší povahy. Umělá inteligence by na základě dobrého algoritmu jistě nalezla ten správný.

Zdroj: Autorský článek