Článek
Tady nejsme u pediatra
Moje poslední zkušenost z čekárny mě opět přesvědčila o tom, že se u lidí vytrácí elementární znalost slušného chování a také ohleduplnost vůči druhým. Jelikož se nejednalo o pediatra, ale o lékaře, kterého navštěvují dospělí lidé, hádám, že si zkrátka jedna matka nesehnala hlídání. Inu, to se stát může. Jenže zatímco v čekárně u pediatra se tak nějak očekává, že si tam třeba děti budou hrát s erárními hračkami a budou dělat trochu větší hluk, v čekárně u ordinace pro dospělé pacienty by člověk ocenil trochu klidu, kterému rozhodně nepřidá, když tam dvě poměrně starší děti hrají spolu s matkou nějakou hru na mobilu a křičí u toho na celou čekárnu. Člověk by očekával, že je matka bude trochu tišit, obzvlášť, když už se nejedná o malé děti v kočárku. Jenže matka byla z nich možná ten nejhlučnější element, a tak se člověk dozvěděl velmi hlasitě, že žába dělá kvák kvák a že se tam někde nachází slon atd. Zkrátka veškeré hlučné komentáře matky k jejím hlučným dětem.
Asi chyběl piktogram na dveřích
Dřív byl na dveřích při vstupu do ordinace piktogram, který lidi upozorňoval na to, že by si měli vypínat mobilní telefony nejen při vstupu do ordinace, ale také v čekárně. Ti ohleduplnější jedinci k tomu ani nepotřebovali piktogram, ale zkrátka jim došlo, že otravné zvuky zpráv či telefonátů by zkrátka mohly ostatní návštěvníky malé čekárny přirozeně rušit. Nevím, zda se na vstupu do této čekárny piktogram nacházel, jelikož já si zvuky na telefonu vypínám automaticky. Nicméně po pár minutách čekání, které provázelo cinkání došlých zpráv na čísi mobil, se na celou čekárnu rozeznělo příšerné uširvoucí vyzvánění, které bylo přerušeno až výkřikem: „Haló?!“ Někteří lidé mají tendenci do telefonů křičet a jeden pán si zkrátka tento zlozvyk neodpustil ani v čekárně plné lidí. A tak jsme se všichni dozvěděli, že s kamarádem potřeboval probrat něco ohledně propisky, ale teď už to tedy nehoří atd.
Já si jdu jenom pro recept…
A pak je tu skupina lidí „Já si jdu jenom…“. Takové lidi absolutně nezajímá, že spousta lidí v čekárně čeká na triviální úkon, pětiminutovou prohlídku nebo jednu injekci. Oni si přeci jdou jenom pro něco, co vyřídí rychle. A tak přeskočí rozčarované lidi, kteří často bývají i ve starším věku, a přesto poctivě čekají, a zaklepou rovnou na dveře ordinace s tím, že si „jdou jenom pro něco“. V domnění, že na to zkrátka mají nárok, protože jejich záležitost je přeci rychlá. Jenže dost často se stane, že jsou v ordinaci déle, než lidé, kteří poctivě čekali v čekárně.
Pobouření pacienti
Poslední skupina, kterou zmíním, mi přijde spíše humorná. Jedná se o lidi, kteří stále nepřišli na kloub systému objednávání, takže pak s pohoršeným výrazem sledují pacienty, kteří přišli sice až po nich, ale do ordinace se dostali dříve díky objednání. Většinou to doprovází nějaký pobouřený komentář adresovaný nejbližším pacientům v okolí, kdy si stěžovatel postěžuje, kolik minut přesně již v čekárně čeká. To spíš chápu rozčarování u pacientů, kteří se objednali, a přesto v čekárně čekají například hodinu, což je bohužel poměrně běžné.
Zdroj: Autorský článek
