Článek
Děsivé panenky jako z hororu
V roce 1877 se Edisonův fonograf stal prvním zařízením, které bylo schopné nahrávat i reprodukovat zvuk. V roce 1890 se Edison rozhodl svůj nápad aplikovat na panenky, kterým do hrudi nainstaloval maličký fonograf s krátkou nahranou říkankou. Jeho panenky tak uměly při otáčení kličkou recitovat různé básničky. Ačkoliv to byl skvělý nápad, který daleko předběhl svoji dobu, nakonec se ukázalo, že voskové válce fonogramu nevydrží v dětských rukou příliš dlouho a většina nahrávek se tak změnila v děsivý blábol. Panenka navíc stála 10 dolarů bez oblečení a 20 dolarů včetně šatů, což se může zdát jako příznivá cena za tak ojedinělou věc. Jenže tehdy se jednalo o částku, která představovala asi dvoutýdenní plat. Prodalo se tak jen okolo 500 panenek a mnoho z nich bylo vráceno. Výroba panenek tak skončila pouhý měsíc po jejím začátku.
Ovoce ve vakuu
Při práci na žárovce, která koncem 70. let 19. století završila odkaz Edisona, měli jeho podřízení po ruce spoustu vývěv pro odsávání vzduchu ze žhavých skleněných koulí. Někoho napadlo použít stejnou vakuovou pumpu k tomu, aby uzavřel kousek ovoce do vzduchotěsné skleněné koule. Na základě toho si v roce 1881 nechal Edison patentovat metodu konzervování ovoce, která byla de facto předchůdcem dnešního vakuového balení potravin.
Odlité betonové domy
Když tehdy Edisonovi zbylo po neúspěšném podniku na mletí rud mnoho vedlejších produktů písku, rozhodl se to zkusit v cementářském průmyslu. Vytvořil tedy v roce 1899 společnost Edison Portland Cement Company, která však již ve svém počátku byla poznamenána obrovskou investicí do „formy na dům“, z které měl být dům odlitý včetně bočnic, střechy, příček, podlahy atd. Jeho vynález sliboval levné a odolné domy, které mohly být hotové prakticky za pár hodin. Edison získal i podporu dárců, kteří chtěli vyřešit newyorskou bytovou krizi. Svůj projekt také pojmenoval „spásou obyvatel slumu“, jelikož byl ochotný dát projekt zdarma každému, kdo chce pomáhat lidem. Ačkoliv byl jeho plán teoreticky důmyslný a šlechetný, měl dva háčky.
Málokterý stavitel chtěl investovat 175 tisíc dolarů za jeho „formu na dům“, což byla na tehdejší dobu opravdu neuvěřitelně vysoká částka, a také většina lidí zkrátka nechtěla bydlet v betonové krabici. Přesto bylo několik domů odlito a dodnes zůstávají s nespokojenými nájemníky v Unionu v New Jersey, kde domy stojí jako „památníky jednoho z nejkolosálnějších propadáků v historii vědeckých inovací“.
Zdroje: FlyingMoose, Interesting Engineering
