Zemřeli lidé, pojďme se zasmát! Fenomén vtipů a ortelů v diskuzích ke článkům o tragédii

Ruku na srdce, kdo se někdy nezasmál černému humoru, ve kterém hraje smrt hlavní roli? Já mám černý humor ráda, ale upřímně nepatřím k lidem, kteří mají potřebu svoji vtipnou myšlenku ventilovat světu v diskuzi pod článkem o tragické události. Jistě – pro toho, koho se to netýká, to tragické není. Je to prostě jen další mrtvá lidská položka. Lidí umírá na světě kolem 150 tisíc denně, a kdyby se měl člověk kvůli každému trápit, tak by byl nejspíš brzy další na řadě. Pro mnoho lidí jsou tak humor či lhostejnost nástroji, jak se se smrtí vyrovnat a nenechat se tragickou událostí pohltit. Otázkou zůstává, zda je správné svoji humornou myšlenku sdílet v diskuzi pod článkem, ve kterém se o tragédii píše. Najde se mnoho lidí, které tento bonmot pobaví, ale také mnoho lidí, které to pobouří. Osobně vnímám diskuze pod těmito články jako zbytečné. Někteří lidé zde sice s dobrým úmyslem vyjadřují soustrast pozůstalým, ale hádám, že v jejich situaci je to stejně to poslední, co by se jim chtělo dělat: Číst o ztrátě člena jejich rodiny a co si o tom kdo myslí. Ale pravdou je, že si tyto diskuze mohou otevřít někdy v budoucnu, až bolest vyprchá, a možná je některé poznámky zkrátka zbytečně zabolí. Dá se však předpokládat, že inteligentní jedinec se nebude nad podobnými poznámkami rmoutit dlouho, nebo dokonce vůbec. Nejspíš ho to ani nebude zajímat. A tak se plejáda diskutujících dobře baví nad svými vtipy, vymýšlí různé konspirační teorie, nebo s dobrým úmyslem posílají smutné emotikony či podpůrné vzkazy pozůstalým. Je tu však ještě jeden zajímavý fenomén, kdy se lidé staví do role soudců a vynášejí nad zesnulými nemilosrdné ortely.

Už Albert Einstein tvrdil, že pouze dvě věci jsou nekonečné – vesmír a lidská hloupost. A tak se občas stane, že lidé zemřou zcela hloupě a zbytečně. Dokonce existuje ironické ocenění, tzv. Darwinova cena, která se post mortem uděluje lidem, kteří se ve zkratce podíleli na zlepšení lidského genofondu vymazáním toho svého hloupého. V diskuzích pak mají lidé tendenci tuto cenu zmiňovat, nebo zcela bez obalu napíšou, že si za to dotyčný může sám. A ano - mnohokrát je to pravda. Jenže morální hledisko je věc druhá, kdy de facto přát člověku smrt za jeho hloupost je velmi nepřiměřené. Nedávno jsem četla článek o muži, který zemřel pádem ze skály, když si fotil a natáčel resuscitaci druhého muže, který se potápěl v lomu. V diskuzích si lidé mnuli ruce: „Dobře mu tak!“ a že prý to má za to, že si natáčel záchranu jiného člověka, který mimochodem zemřel také. Ale není tohle úplně stejný hyenismus jako konání natáčejícího? Navíc kdo ví – možná to byl nadšenec, který miloval práci záchranářů a chtěl pak jejich akci někde vystavit a oslavovat jejich činnost. To už se asi nedozvíme. Jenže i kdyby byl jen klasická zvědavá hyena, která má potřebu si zachytit neštěstí jiných na mobil, zaslouží si za to smrt? Dá se pochopit, že lidé volají po trestu smrti u vrahů, pedofilů atp. Ale u čumilů? Řekla bych, že každý, kdo se kochá či baví cizím neštěstím, nebo si jej dokonce natáčí, by měl být tvrdě sankciován. Ale zabavení majetku, tučná pokuta a veřejná omluva pozůstalým by byla na rozdíl od smrti adekvátním trestem.

Zdroj: Autorský článek