Článek
Těm černým pánům ve fráčku se u nás asi líbí. A tak jsou skoro všude. Po dešti pilně kontrolují trávníky, jestli se někde neobjeví opožděná žížala, správně prý dešťovka. Kosům je to naše názvosloví asi šumafuk. Koukal jsem na ně. Drží za koneček, popotahují a povětšině ta dešťovka končí v kosím žaludku, tedy nejdříve ve voleti. Jsou to mistři. Mně se to málo kdy podařilo, tu žížalu (dešťovku) vytáhnout z té díry v celku. No páni kosové, co jsou, za tu dobu existence asi vymysleli nejlepší metodu. Nezávidím, přeji (i když jsem rybář…).
Myslím, že nelze nesouhlasit s jejich jarním zpěvem. Ta jejich flétna… Už teď není, ale těším se na příště.
K něčemu se přiznám. Sedím na balkoně a hvízdá kos. Já po něm. No asi jsem se tak docela netrefil a tak kos pokračuje s tou flétnou. No jsem učenlivý a tak pokračuji s tou svou flétnou.. Asi něco zaslechl a tak přidává na hvízdání. No a já taky. Pak poslouchám, že to flétnové hvízdání, přechází od mollové stupnice do durové a zřejmě se jedná o výzvu. Protože jsem poťouchlý, pokračuji. Pak už to jeho hvízdání, je skoro výzva na souboj! V kosí řeči, se bohužel neorientuji, ale docela ho chápu. No tak pokračuji v tom hvízdání.
No jak to mohlo dopadnout! Přiletěl, sedl na parapet, křídla roztažené, zobák otevřený a že si to s tím pacholkem vyrovná. No nevyrovnal. Jen doufám, že z toho neměl nějaký šok.
Bylo mi ho docela líto, jak si se mnou naběhl. A tak jsem přemýšlel, kde seženu kbelík dešťovek, jako náhradu toho šoku. No jo, ale komu ho dát, jak ho najít, když je jich u nás docela dost? Ani vizitku nenechal! Jo nechal, ale byla trochu bílá, trochu žlutá, ale pro mě nečitelná.
