Článek
Svého času jsem jezdil nejdříve do SSSR a pak do Ruska. Tedy obchodně. U nás se vyvinul zajímavý systém pro řízení letového provozu. Italové a Francouzi byli z toho systému docela na větvi. No ale kapitálově jsme na ně neměli, takže jsme neuspěli. Ale o tom psát nechci.
Vždycky, když byl čas, zašel jsem na Arbat. Tedy na ten starý Arbat, dneska z něho udělali tuctový bulvár. Tehdy za Gorbačova, to byl bulvár zajímavý. Jdu a koukám. „Doloj s partijej!“ Heslo, které jsem si ani pomalu nechtěl přečíst (náš „samet“ ještě daleko), koukám, kolem jdou policajti, točí obušky a nic! Jdu dál a tam nabízí prodejce obrázek, na kterém je vyobrazena jakási učebna, u tabule stojí Lenin, cosi vykládá, a v lavicích sedí Stalin, Hitler a Musolini. A policajti zase nic! Prodejce chtěl za obrázek 100 rublíků. Sice jsem je měl, ale.. Dodnes lituji, že jsem ho nekoupil.
Opět pokračuji. V Kremlu je jeden kostel, který je plný ikon. A jednu z nich jsem objevil na Arbatu. Samozřejmě, jen jakýsi obtisk na kusu dřeva. Je na něm matka se smutnýma očima, držící v náručí dítě. A v těch očích jsem přečetl, že dobře ví, co čeká to její dítě…Prodejce vidí, že mám zájem, a tak nasazuje cenu. 40 rublíků. Jdu dál, ale vracím se. Cena klesá, až zůstane na 20 rublících. Váhám, a najednou se objevuje pop. Skoro pravý, s bradou a asi půlkilovým křížem. "Synok, tebě mnogo 20 rublej za duše spasenije? Já sice nevím, jakou cenu má moje duše ale kupuji. Zabalí do „Izvestij“ a pop volá „Bog s taboj, golubok“. Mám tu ikonku i s jejími smutnými očima…
S některými z Rusů jsem se blíže seznámil a byl pozván do rodiny. Tak to zrovna běžné nebylo. Byli to vysokoškoláci s dobrým rozhledem a bylo o čem povídat. Diskutovalo se. Také o tom osvobození Československa Rudou armádou a tak. Souhlasil jsem, jen jednou jsem si dovolil připomenout, že hold aby se dostali do Německa, museli přes nás. Nelíbilo se. Do řeči se dal i jeden z přítomných veteránů a povídal: “ Šturmovalo se, první vlna, třetí, a až té šesté se podařilo ta německé „sabaki“ dostat a šlo se na šiněly" (bodáky)! Trochu vodky také bylo a tak jsem se zeptal, proč až šestá vlna? No těm sabakam došly náboje…Zamrazilo mě, ale dostal jsem vysvětlení. Tak útočily trestné prapory, kde platilo: „krví smyješ svou vinu“.
Já jsem vždycky preferoval před nějakými rauty zajít do běžné hospody (u nich tedy "pivnoj") a poslechnout si „hlas lidu“. Zadařilo se a tak jsem v doprovodu zašel do "pivnoj"No u nás by to byla spíše nějaká „knajpa“ Stoly trochu pobryndané a na nich větší plechovky s něčím bílým. "Co to je, “ ptám se doprovodu. „No sůl, ta lépe táhne to pivo!“ No docela nový poznatek, ale na místě! Jo a bílá sušená ryba…A povídalo se. Rusové a ti běžní, ještě „nezkažení západem“, jsou opravdu hrdí. Hrdí na to, že byli supervelmocí . A proto, aby byli tam kde kdysi,(alespoň podle jejich představ), jsou ochotni si utahovat opasek o další dírky. No, možná je to odpověď na to, proč Putin, ten „čelověk s furažkoj“ má tolik důvěry. Někteří si při povídání vzpomněli i na Petra velikého a hlavně na Stálina!
Tak ten „hlas lidu“, i když jen z té „pivnoj“, myslím neradno pominout.
A tak když je mi předkládáno z různých stran, co je správné a „in“, vzpomínám si na tu „pivnoj“ a říkám si s Bismarckem, „nedráždi ruského medvěda v brlohu, jak vyleze, je práce ho dostat zase zpět“.
Jo a ještě vím, že se vždycky lépe domluvím s těmi z té „pivnoj“, nejsou to všichni alkoholici, jak by se někomu mohl zdát. S alkoholiky i těmi političtními, opojení mocí, se domluvit nelze.
Takže, do býka mám již daleko, ale sebelepší krmení ze mě vola neudělá.
