Článek
Mám rád češtinu. On i ten náš Jiřík nebyl žádné céčko, když navrhoval, aby čeština byla diplomatickým jazykem. To se dalo šikovně napsat sousednímu králi, že je vůl a on si to i považoval. Pokus s latinou moc nevyšel, zůstala jen na úrovni vzdělanců a různých encyklopedií. No ale čeština!
Napsal jsem nějaký článek o andělovi. Docela se to i čte. Dopustil jsem se tam ale chyby, kterou se teď pokusím napravit. Takže anděl strážný, tak ten má jen jednoho klienta. Ale anděl strážní, tak ten patří do skupiny andělů strážních a mají toho dost co ochraňovat. Zřejmě se při těch povodních museli dost zapotit. Vidíte čeština: ý a í na konci a znamená tu větší či menší práci.
Je i další množství slov, které mě tak trochu fascinují. Třeba slovo vilný. Je to sice původně archaizmus, vykopaný ze zapomnění obrozenci, ale ujal se i dnes. Já to vidím v barvě. Představte si tvář s krhavými očima (to je také pěkné slovo - krhavý),slina v koutku úst, šátrající ruka po čemsi a ta druhá ruka držící měšec, zuby jak noty na buben a ten dech! No fuj! No jo, ale mohlo by to být třeba i jinak. Ten dotyčný se mohl dostat do party víl, něčím se nakazil a zůstal vílný.
A další slova. Třeba lysý, holič si zoufá nad jeho čupřinou téměř k neostříhání. Nebo bohatý, bez příspěvku od státu nedožije, krásná, i puberťáci se vyhnou, šeredová, staříci mají potěšení. Moudrý kánon to řeší velkým písmenem na začátku. Ale stejně, stejně. Další slovo, třeba líbezná. Hezké slovo, leč koukám kolem sebe a moc líbeznosti nevidím. No třeba dohnal, konečně něčeho dosáhl. Nebo pokorný, stále se snaží, aby pořád nedělal čest svému jménu.
Měl jsem s jedním slovem problém od počátku. To slovo znělo: vítám vás. Tak se jmenoval první můj šéf, který mě vítal: „Vítám vás!“ Já řekl: „Děkuji.“ A to byla chyba, on se jmenoval Vítámvás. No pak to s ním nebylo moc líbezné.
Smekám klobouk před našimi buditeli. Neměli to vůbec jednoduché v té germanizační záplavě. No ale díky jim mluvíme česky. Ta století germanizace, krátké období rusifikace, přežili jsme.
Mám ale jednu velkou obavu z anglifikace současnosti. Snažím se něco přečíst, odposlouchat, ale nerozumím.Je to moje chyba, že jsem se neučil. Chápu, že pokud se jedním jazykem domluvím ve světě, je to jen plus. Proč ale augerecht (vidíte moji germanizaci) se musí naše čeština prznit (zase pěkné slovo) tou angličtinou? Někde jsem si přečetl, že některé překlady děl Shakespeara do češtiny byly lepší než originál.
Nevím, nevím. Jestli je někde hora, ve které spí naši buditelé, měli by se probudit a začít sedlat.
