Článek
Horko k zalknutí. Pracuji u míchačky. Písek, trochu cementu, voda a tak pořád dokola. Rekonstrukce chalupy.
Vidím, že se přiblížil nějaký pes. Žádná šlechta, spíše „podvraťák“. Jazykem málem olizuje cestu. „Pojď se napít“, volám ho. Opatrně se přibližuje a tím jedním okem mě pořád sleduje, jak to myslím. Přišel, napil se a jako odpověď jednou mávl ocasem. Nemám čas ho sledovat. Další kolečko pro maltu a tak pořád až do večera.
Končím, čistím míchačku a nářadí a vidím, že pes neodběhl. Vypadá to, že je to nějaký tulák. „Tak co, chtělo by to něco na zub,“ zvedl hlavu a sledoval, jak to myslím. Měl jsem zbytek svačiny a tak jsem nabídl. Vzal si a spolkl bez kousání. „Pojď dál, vidím, že ti vytrávilo.“ Šel. Proběhl se po dvorku, zahradě, zkontroloval stodolu a vše řádně po psím způsobu označil, aby bylo jasné, kdo je tady fořt. A tak to šlo i další den. Všiml jsem si, že má na boku nějakou ránu, kterou si často jazykem čistil. „Pojď sem, podíváme se na to.“ Trochu kysličníku, prášku na rány, držel, ale pořád tím jedním okem sledoval co a jak, vždycky připravený utéci.
Tak to šlo další dva dny. Měl jsem navařeno a tak jsem se podělil. Už nebyl tak ostražitý, ale stejně připravený zdrhnout. Asi neměl dobré zkušenosti. Spával ve stodole na kusu pytle. Do domu nešel, čekal na pozvání. Před vchod položil zakousnutého potkana, to jako asi nájem. Čekal pochvalu. Pochválil jsem.
Skončily dny volna a já musel odejet. „Co s tebou? Vzít tě s sebou nemohu a tady sám zůstat taky nemůžeš.“ Asi trochu chápal, trochu ne. Šel k brance, dvakrát se ohlédl, trval jsem na svém a tak vyšel. Ani se už neohlédl.
Příští týden jsem pokračoval v práci. Koukám, že kolem jde soused a ten pes se drží u jeho nohy. „On se ke mně přidal, je to dobrý hlídač,“ povídal na mou otázku soused. Pes po mě loupl okem a já jsem si v tom oku přečetl, že jsem srab a že kdyby mohl, natrhne mi nohavici a ještě pokropí. Docela měl pravdu, ten pes.
A tak si říkám. Jestli je někde vysoká škola psích ctností, měli bychom přijít na přednášky. Hlavně na tu, kde se přednáší o tom, co je a co není charakter.
