Článek
Mám rád písničku, která hovoří o starém muži. Autora raději neuvádím, je momentálně tak trochu na indexu.
Píše se a hovoří, že jsme rozdělená společnost. Asi jsme a to je přímo imperativ pro řadu zachránců, kteří nejlépe vědí jak, co a proč.
Občas si poslechnu jednání ve sněmovně, něco si i přečtu. Nestačím se divit, jak při tom mládnu. Ještě nedávno jsem si připadal, že je mi tak kolem deseti let, po vyslechnutí některých vystoupení a dneska už se blížím tak devíti a půl roku. Měl bych být vděčný za to mládnutí. Nejsem. Vede mě k tomu obyčejný kalkul. Jestli to moje mládnutí, bude pokračovat, tak riskuji, že mi pro mé omládnutí vezmou i důchod!
Nerozumím tomu, jak někteří politici docela bezostyšně ze mě dělají přihlouplého panáka, jehož jediná hodnota spočívá v tom, že má hlasovací právo a tudíž jeden hlas. Vyniká v tom jeden politik, za nímž stojí množství důchodců, protože se postaral o zvýšení jejich důchodů, na úkor zadlužení této země. Že by opět to římské "chléb a hry"? Na hry už nejsem a chléb mi stačí.
Opravdu mi vadí, jak se kdosi snaží ze mě udělat vola, který si neumí spočítat 1+1, je to vážně urážlivé. Pán Bůh zaplať, nejsem politik a ani jsem jím nikdy nechtěl být. Taky mě minulo," kdo dostane ouřad, dostává s ním i rozum!" Nechci generalizovat, není to ani většinové, ale vyskytuje se to.
Takže, než mě zkrentí ten od A, nebo i ten od P, rád si zajdu na kávu do kavárny Avijon a přes to velké okno, budu pozorovat ten venkovní cvrkot.
Jsem přece starý muž..
