Článek
… a já ani nechci, prostě klokánek zůstane domovem a tak to je, já tady nechci bejt ani o den dýl", píše mi šestnáctiletá Markéta na messengeru.
Seznámily jsme se v organizaci, kde jsem na jaře krátce pracovala. Krizové zařízení pro děti v nouzi, ústav rodinného typu, jeden z nejlepších v republice. Ona tam - poté, co byly rodičům odebrány, společně se svými sourozenci žila tři čtvrtě roku. Pobyt jim prodlužovali na maximum, víc už to podle zákona nešlo. Jejich dvě mladší sestry jsou nyní v péči babičky, Markéta s Míšou v dětském domově. Odtamtud tyto zprávy.
„Ale já to tam nevydržím, teto, je to fakt hrůza, ještě teď je toho hodně na mě, škola, do toho ten potrat, mám přítele, taky máme furt hádky, máma, prostě chci už domů a hlavně bych strašně chtěla do klokánku, to je domov a moc mi to chybí, chtěla bych prostě už neřešit ty problémy, co řeším, už mě nebaví takovej život, mám toho hodně v hlavě a pak tam jen sedíme a řešíme, jak to vyřešíme, jak to udělat, jak to zvládneme, proč jsme tam, čím jsme si to zasloužily atd.“
Na adresu klokánku, který nedávno se sestrou nuceně opustily, zpětně dodává: „Nám tam udělala teta Eliška domov; ukázala, že i lásku můžeš dostávat, byla jako naše druhá máma, všechno vylepšila a pak jsi přišla ty a ukázala jsi nám, že i v klokánkách to může být v pohodě a že tam je prostě domov.“
O ten teď čerstvě přišly a jsou - v děcáku. Kde se jim nelíbí a kde nechtějí být.
Do noci o tom přemýšlím. Přijde mi, že jsem se musela úplně zbláznit. Vzít si do péče cizí děti… Znám je z klokánku - jsou skvělé, a - znám i ten ústav. Ten dětský domov. Je vážně otřesný. Tím spíš by tohle dávalo smysl. Možná to není zase tak špatný nápad.
Když už mě drží několik dní, rozhodnu se navštívit právní poradnu. Informovat se, nakolik to je/není mimo. - Během deseti minut se za dva tisíce dozvídám, že je normální. Tento můj nápad. Jen podat návrh k soudu. „U takhle velkých dětí se hodně dbá na jejich přání“, říká advokát, „pravděpodobnost, že vám to schválí, je vysoká“. Zařízený byt prý znamená pouze místnost, v ní postel pro každou z holek a - mít trochu uklizeno. „OSPOD víc nezajímá“, dodává.
Ještě tu zazní, že by dívky musely ke mně chtít, což je pochopitelné. Jinak to nemá cenu. „Taky by musela souhlasit jejich máma“, myslím si.
V létě proběhne soud, kde budou řešit vrácení do její péče. Že by šly všechny čtyři k ní. Ta nově bydlí i pracuje, šance tam tedy nějaká je. I když ne zrovna velká; maminka působí jako troska. Jako by postrádala nějakou normální, zdravou životní energii. Stále je něco špatně; rozhodně není kompletně napravená. Pít ani brát drogy jsem ji neviděla, ani to s jistotou nevím; holky to slyšet nechtějí. Zjevně však něčím trpí, ať už to bude cokoli. To holky samy vědí (a já zprostředkovaně od nich). Týden po výplatě už nemá doma nic k jídlu; na účtě ani korunu, aby na víkend nakoupila. Na sobotu a neděli, kdy u ní budou její děti. - Jak by se o ně trvale postarala, když to nezvládá ani jen takhle občas?!
Pokud to v létě soud zamítne, zůstanou malé u babičky a velké v DD. „Matka souhlasit nemusí“, sdělí mi suše advokát. Nejspíš by přišla o rodičovská práva. Za mě však pocitově - odborně tomu nerozumím - přesto ano. Nehodlám nikomu, ani té největší zoufalce, krást její děti. Vzít si je, když ona nesouhlasí. Musela by být pro.
Jak to dopadne, uvidíme; když špatně, postup je jednoduchý. Požádat, čekat, jít k soudu, čekat; pokud to schválí, pronajmout vybavený byt. Posílat holky do školy, vařit, uklízet. Nic vědeckého.
Primárním cílem by bylo, aby poslední měsíce svého dětství nestrávily v ústavu. Že bych je před ním zachránila, byla bych pro ně alternativou děcáku. Pokud jde o mě, rozhodně se v tom celém nevnímám jako oběť. Naopak: Považovala bych to za takový svůj dočasný, obrovsky smysluplný úkol.
Přídavky na děti jsou spíš ve výši symbolické, dozvím se z internetu - to je tak na to dát jim kapesné. Přemýšlím o tom dny a týdny a - mám strach z jediného: Že to nezvládnu finančně.
Obavy se brzy přemění na jistotu - po této stránce na to nemám.
Naštěstí existuje možnost, kterou je třeba aspoň zkusit. Sponzoři, nebo sbírka. (Sem by pak přišel odkaz na ně; u sbírky zase nazpátek odkaz na tento text.)
Poznámka:
Jedná se o text na pokračování. Tato platforma dnes už bohužel nepřipouští přehledné číslování dílů, tak se to musí obcházet.
Příběh je skutečný; z důvodu ochrany osobních údajů byla jména změněna.
ZDVOP = zkratka pro Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
ZDVOP je příšerné slovo, proto je v tomto významu v textu používáno označení klokánek. Bývají brána jako synonyma. S tím klasickým, známým Klokánkem FOD to nemá nic společného (než to, že se zabývají tímtéž).
Autorka (37) pracuje střídavě v gastronomii a v sociálních službách.
