Článek
Markéta s Míšou nejsou cizí. Známe se z ústavu, kam jsem já nastoupila, když už tam byly zaběhnuté. Spolupracující, hodné, bezproblémové. Naprosto mimořádně - na to, že v krizovém zařízení.
Společně jsme zažily mnohé. Vedro, zimu, déšť, lanové centrum, aquapark, koupaliště. Návštěvu mámy. Nemoci, chození po doktorech. Nákupy. Úklid a práci na zahradě. Dobře myšlené akce, které se nakonec nevyvedly: Líčení v kosmetickém salonu, pouť, nebo brigáda, při níž nám utekl pes, a za kterou pochopitelně nedostaly zaplaceno… Vídaly jsme se v pyžamu, vzájemně hrabaly do talíře. Můj mobil byl jejich mobil; když jim někdo přinesl sladkosti, první dostala ochutnat teta. Nejsou to cizí děti. A - nejsou náročné. Takže bych neměla strach.
Chtěly tam zůstat, ale nemohly. Vypršel limit ze zákona. A mě - z klokánku vyhodili. Trochu jsem tomu pomohla, odchod jsem dokonce sama ohlásila. Když jsem to potom chtěla vzít zpátky, bylo už pozdě. Rozhodnuto. Přemýšlela jsem o tom tisíckrát, mrzí mě to. Nechci to tady podrobně rozebírat.
Kdyby to opravdu dopadlo tak, že ke mně půjdou, vytvořily bychom si tím opět takový klokánek. Přibližně na rok, na bytě v T. I když nic extra nenabízím, jistě by to pro ně - na jejich poslední měsíce dětství - bylo o mnoho lepší, než být v děcáku. (Pokud by se jim po DD stýskalo, tak si můžeme začít vykat.) Pro mě by to představovalo způsob, jak se k té činnosti oklikou zase vrátit. Když přímo nemůžu.
Naštěstí to nakonec není tak, jak to původně vypadalo: Nulový nárok na příspěvky, punk, sháněj si peníze po svém. To bych do toho nemohla jít. Myslím si téměř s jistotou - poté, co jsem to složitě propátrala. Navzdory jednomu nadějnému příslibu sbírky.
Financování zajištěné, nějak se nedávno změnil zákon. OSPOD už o mně ví, má mě v záloze, v případě potřeby bude volat. Budu se snažit být připravená. Pokud mě potřebovat nebudou, pokud opravdu půjdou k mámě, bude to pro mě jednodušší. Kdyby však máma nedopadla, a měly zůstat v děcáku, je to, že si je vezmu domů, to nejsmysluplnější, čím se teď mohu zabývat. O tom jsem přesvědčená, taky mi tohle podsouvá ségra. Má ale pravdu, čistě jen kvůli dětem to člověk nedělá. Jsem pro ně koneckonců jenom teta, co byla celkem v pohodě. Což vlastně zas tak moc není.
Do léta zbývá skoro půl roku, poměrně dlouhá doba. Držme mamince palce, aby se vzchopit dokázala. I kvůli těm dvěma mladším (7, 13), které jsou nyní u babičky. Máma je máma, domov, rodina. Tisíckrát víc, než teta z klokánku.
Poznámka:
Jedná se o text na pokračování. Tato platforma dnes už bohužel nepřipouští přehledné číslování dílů, tak se to musí obcházet.
Příběh je skutečný; z důvodu ochrany osobních údajů byla jména změněna.
ZDVOP = zkratka pro Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
ZDVOP je příšerné slovo, proto je v tomto významu v textu používáno označení klokánek. Bývají brána jako synonyma. S tím klasickým, známým Klokánkem FOD to nemá nic společného (než to, že se zabývají tímtéž).
Autorka (37) pracuje střídavě v gastronomii a v sociálních službách.
