Článek
„Dostala jsem tři čtyřky“, oznamuje.
„To jde. Na to, že je to vaše sedmá škola“, myslím si. Sedm šaten, sedm jídelen, sedmá třídní, sedmý kolektiv spolužáků (s Míšou jsou teď ty z děcáku), sedmé osnovy. Jsou tam, podobně jako v dětském domově, teprve měsíc a půl.
Dívka však spokojená není. Přijde jí, že tomu věnovala hodně, takže teď čekala trojky.
„Poslední dobou jedničky, dvojky“, zdůrazňuje. „Fakt jsem se snažila dost.“ - Zdá se, že ji to mrzí.
Řeč se přesune na střední, brzy se podávají přihlášky.
Loni v klokánku fungovala jako taková pečovatelka. Když někdo potřeboval ošetřit, zavázat, zalepit, stáhnout, byla hned ve svém živlu. Má k tomu od přírody blízko.
Chtěla se hlásit na zdrávku. „Ale v DD mi řekli, že na to nemám známky, že jsem blbá a ať to ani nezkouším.“ Prý půjde asi na aranžerku.
Co na to říct…
„Ono je to tu celý hrozný, teto“, pokračuje dívka nešťastně, „fakt hodně tu nechci bejt.“
„Sebe už neřeším“, zamýšlí se, „dělám to jenom kvůli mámě“. [Za dobré známky získává kladné hodnocení (tuším jakési bodování), s kterým je v ústavu život jednodušší, i pokud jde o návštěvy apod., pozn.].
„Já ani už nevěřím, že bych to zvládla“, dodá rezignovaně.
S Míšou jsou dvojčata, je jim šestnáct. Jsou velké, ale stále ne plnoleté. Proto moc nezmůžou. Mají jedinou možnost, a ještě nikterak skvělou: Pokud se jim tam nelíbí, mohou utéct. Utéct, a až je chytí, tak by šly do pasťáku. Což by jim možná zas tolik nevadilo; zádrhelem je - máma. Útěk znamená body dolů, neboli významné pohoršení, až se pak bude rozhodovat, jestli k ní smí. I když v tom děcáku nechtějí být, i když už párkrát uniknout plánovaly, právě z tohoto důvodu se ségrou nakonec doposud neutekly. Tak mi to alespoň Markéta prezentuje.
Ne/férovost klasifikace v pololetí posoudit nedokážu, třeba ty čtyřky jsou oprávněné. Zrovna tak netvrdím, že na zdrávku má. Co však opravdu nepochopím, je - tohle jednání. Vždyť by to šlo říct normálně. Nebo ji nechat, ať si to aspoň zkusí. Pak budou další kola, kde by ji vzali na tu aranžerku (nebo cokoli jiného nouzového). Zrovna tak by se nabízelo, aby se pokusili najít alternativu. Něco na způsob zdrávky, ale jednodušší. Odkud by případně na ni šla později.
Aniž bych si chtěla hrát na spasitele a kydat hnůj na dětský domov, kde se popisované odehrává, nemůžu jinak, než konstatovat, že - je to strašné. V roce 2026.
Jako by nejdůležitějším úkolem tohoto ústavu bylo vyrábět klienty dalším ústavům. V rámci systému sociálních služeb. Lidi nejisté, zdeptané, odrovnané, protože - to z nich vytvořili. Tím, jak se k nim od dětství přistupuje. V dospělosti pouze plynule přejdou do služeb dalších, jako je úřad práce, charita, azylový dům, jídelna pro bezdomovce, centrum pro závislé, případně kriminál.
Zajímalo by mě, jak to ten dětský domov vnímá. V čem vidí přínos. Proč s dětmi takhle zacházejí.
Domov, kde tetám musí vykat a kde tyto - navzdory odbornosti (speciální pedagogika) - nenajdou prostor pro lidský přístup.
Už jsem se na to onehdy chtěla zeptat, ale - nebyla vůle/příležitost.
Až mi to jednou někdo vysvětlí, přestanu tyto své úvahy na blogu prezentovat.
Poznámka:
Jedná se o text na pokračování. Tato platforma dnes už bohužel nepřipouští přehledné číslování dílů, tak se to musí obcházet.
Příběh je skutečný; z důvodu ochrany osobních údajů byla jména změněna.
ZDVOP = zkratka pro Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
ZDVOP je příšerné slovo, proto je v tomto významu v textu používáno označení klokánek. Bývají brána jako synonyma. S tím klasickým, známým Klokánkem FOD to nemá nic společného (než to, že se zabývají tímtéž).
Autorka (37) pracuje střídavě v gastronomii a v sociálních službách.
