Článek
Nějaký čas jsme v hotelu, kde pracujeme, den co den dělaly spolu snídaně. Krásně sehrané, sedly jsme si, bylo to bez jediného konfliktu. Takže dnes nemůžu nejít. Na její rozlučkovou párty.
Začátek ohlášen v deset večer, ve čtvrt na jedenáct jsme ovšem ještě v práci. Ve společenské místnosti personálního penzionu, kde nás většina bydlí, se nakonec sházíme o půl dvanácté.
Dorazí taky vedení. „Vás tady nechci vidět! Co si to vůbec dovolujete? Vypadněte!“, spustí hned ředitelka směrem k Adamovi. Bylo tam toho víc - opakovaně, v minulosti, poslední dobou se tento kluk řeší neustále. Pár hodin zpátky uprostřed večeří volal kolegovi, aby ho přišel vystřídat. I když ten měl mít volno. Bylo mu strašně špatně, nyní chce kalit s ostatními.
„Ale on opravdu vypadal…“, nedořeknu. „Laskavě se ho nezastávejte!“, doporučí mi šéfová.
Zrovna hezky to nezačíná.
Kolega vyhozen, oslava může vypuknout.
Po chvíli váznoucí, rozpačité konverzace a mnoha odchodů na cigáro se nálada postupně uvolňuje, Natálka dostává dárečky na památku, Tomáš - recepční, s nímž se dnešní oslavenkyně před časem dala dohromady, odbíhá pro něco do pokoje.
„Když je dneska ten Valentýn“, vrací se s pugétem růží. Tohle z nás nikoho nepřekvapí - brzy mu odjede, zase se nějakou dobu neuvidí.
Tomáš však plynule pokračuje, v ruce prstýnek s diamantem: „Vezmeš si mě?“, klečí najednou. Jak z nějakého filmu.
Vedle sedící Báře tečou slzy: „To je tak strašně krásný“. Nejen jí, nejen své nastávající (která - po krátkém zalapání - řekla ano), dech nám tím vyrazil všem. Totální moment překvapení, k tomu to přirozené provedení, kdy se náznakem předem neprozradil…
Zábava pokračuje, všichni si večer užívají, ředitelka a provozní se dělí o různé historky, které tu za svých pár roků nasbíraly.
Kolem půl druhé se postupně rozcházíme, většinu zítra čeká směna, některé dokonce snídaňová.
Až na ten start se nakonec rozlučka parádně vydařila a vsuvku s prstýnkem si budeme navěky pamatovat. Úplně všichni do jednoho, nejenom Tomáš s Natálkou.
Autorka děkuje všem, kteří se stali materiálem.
Věří a doufá, že to snad zvládne i paní ředitelka.
