Článek
V posledních letech se i oblast energetiky dostává pod tlak trendů, které se silně uplatňují napříč veřejnou správou, akademickou sférou i soukromým sektorem. Jedním z těchto trendů je rostoucí důraz na mezioborovou otevřenost a zapojení širšího spektra profesí, často na úkor hluboké odbornosti. Tento proces – často označovaný eufemisticky jako „multidisciplinarita“ – má však v technicky vysoce náročném oboru, jakým je energetika, vážné dopady.
1. Oslabení profesní kultury
Energetika bývala postavena na zásadě, že praxe je základ. Noví pracovníci, ať už technici nebo inženýři, procházeli systematickým zaučením – od provozu, přes plánování, až po strategické řízení. Znalosti se předávaly napříč generacemi, mezi jednotlivými odděleními a oborovými specializacemi.
Dnes však tato profesní kontinuita slábne. Rychlé kariérní dráhy, tlak na digitalizaci, administrativní zjednodušování a nábor z oborově odlišného prostředí vytlačují tradiční přístup. Výsledkem je pracovní prostředí, v němž přibývá osob s minimální znalostí technologických principů, provozních vazeb a fyzikálních limitů systému.
2. Nedostatečná kvalifikace nových pracovníků
Znepokojivým jevem je fakt, že se do klíčových rolí v oblasti energetiky dnes dostávají lidé bez odpovídajícího vzdělání či praxe. Místo energetiků, elektrotechniků nebo specialistů na distribuční soustavy dnes o technických otázkách často rozhodují absolventi politologie, environmentálních studií nebo sociálních věd.
Tento přesun má konkrétní důsledky – zásadní podcenění složitosti tématu, nepochopení technických limitů a preferenci zjednodušených řešení bez reálného dopadu. Odborná diskuse je vytlačována ideologií nebo administrativními tlaky, a to v oboru, kde i drobná chyba může vést k rozsáhlým systémovým poruchám.
3. Dopady na rozhodování
V prostředí oslabené odbornosti je čím dál obtížnější prosadit řešení založená na technické racionalitě. Rozhodnutí jsou činěna bez důkladného modelování, systémové provázanosti a s minimálním zohledněním dopadů na bezpečnost, spolehlivost a efektivitu. Plánování se mění v reakci na tlak médií, politiky nebo dotační příležitosti, místo aby reflektovalo potřeby infrastruktury.
4. Ohrožení stability a bezpečnosti
Energetický systém není administrativní organismus – je to živý, fyzikálně determinovaný celek. Oslabení technické expertizy vede k rozhodnutím, která mohou ohrozit síťovou stabilitu, bezpečnost dodávek nebo ekonomickou rovnováhu systému. Selhání v plánování kapacit, regulaci výkonu nebo předvídání extrémních stavů může mít závažné důsledky.
5. Úpadek mentorství a přenosu know-how
Zatímco dříve byl předpokladem profesního růstu kontakt se zkušenými kolegy, dnes tento mezigenerační přenos mizí. V praxi se tak opakují chyby, které již byly v minulosti překonány. Ztrácí se paměť systému a roste závislost na externích dodavatelích know-how, často s nižší mírou odpovědnosti.
6. Co s tím?
Obnova odbornosti v energetice musí být systematická. Klíčové kroky zahrnují:
- Posílení technického vzdělávání: návrat důrazu na energetické obory a propojení s praxí.
- Odborná standardizace: jasná kritéria pro výkon technických a analytických pozic.
- Podpora mentorství: institucionální zakotvení přenosu znalostí v rámci firem i státní správy.
- Ochrana odborné nezávislosti: technická doporučení musí být chráněna před politickými tlaky.
- Oceňování zkušenosti: reálná praxe musí mít ve výběrových řízeních váhu.
Závěr
Energetika je páteří moderní společnosti. Není to obor, kde lze improvizovat nebo nahrazovat znalost vírou v „nové přístupy“. Pokud nezastavíme úpadek odbornosti, riskujeme chyby, které se projeví až v době krize – a tehdy bude pozdě. Technická disciplína, kvalifikace a profesní etika nejsou přežitky. Jsou základem stability, bezpečnosti a dlouhodobé prosperity.
