Článek
Přenosová soustava byla na území ČR vybudována v 1. polovině 20. století mezi roky 1918–1945. Jako první bylo v roce 1926 vybudováno vedení 110 kV (tehdy 100 000 V) z dnes již zaniklých Ervěnic u mostecké uhelné pánve do Prahy, které v mnoha případech procházelo kolem dosud neelektrifikovaných vesnic. Po roce 1945, kdy byly budovány nadřazené sítě 220 kV a 400 kV byla původní 110 kV síť zahušťována a ztratila svůj páteřní charakter.
Po roce 1945 dochází masivní výstavě výstavba venkovního vedení na podřazené úrovni 22 kV a zejména sítě NN. Elektrifikace celého Československa probíhala ještě mnoho let a prvního celkového pokrytí se republice dostalo až v 60. letech, včetně propojení soustavy se zahraničím.
Energetika byla v komunistickém Československu budována v součinnosti s obcemi na jejich katastrálním území. Což v praxi znamenalo, že obce byly nedílnou součástí státní energetické soustavy.
Privatizace energetiky
V 90. letech minulého století probíhá privatizace lokálních distribučních společností. Česká distribuční soustava je liberalizovaná a je na jednotlivých územích spravována vždy jedním regionálním distributorem elektrické energie (ČEZ Distribuce, EG.D dříve E.ON Distribuce a PREdistribuce). ČEZ Distribuce působí na území bývalého Severočeského, Západočeského, Východočeského, Středočeského a Severomoravského kraje, EG.D působí na území bývalého Jihočeského a Jihomoravského kraje a PREdistribuce působí na území Hlavního města Prahy a města Roztoky u Prahy.
Na počátku privatizace byly obce součástí distribučních společností a vlastnily akcie.
Nicméně obce byly z vlastnické struktury vytlačeni hlavními akcionáři. Jejich akcie byly v mnoha případech vyvlastněny nebo byly donuceny k prodeji akcií. Obce chtějí od energetiků doplatit 60 milionů za akcie - Aktuálně.cz (aktualne.cz)
Současnost
V současné jsou distribuční společnosti provozovány v tržním ekonomickém modelu, který je regulován státem. Ceny distribuce jsou stanoveny cenovým rozhodnutím ERU. Cenové rozhodnutí je stanovené na základě uznatelných nákladů s výhledem na roční období.
Jelikož je výnos regulován snaží se distribuční společnosti o co nejvyšší uznatelné náklady. V praxi to znamení, že nešetří a „vymýšlí“ si i náklady, které nejsou nutné. Prioritou je zisk, i když regulovaný.
Současně distribuční společnosti omezují investice do distribučního zařízení.
Vybrané prostředky na obnovu distribuční sítě nejsou investovány do potřebných rekonstrukcí. Zisky končí u akcionářů. V případě státu ve státním rozpočtu. V případě Eg.d u matky v Německu.
Stav distribučního soustavy
Stav distribuční soustavy je v katastrofálním stavu. Jsou provozována zařízení nejen za hranicí ekonomické životnosti, ale i životnosti technické. Na malých obcích se často setkáváme s zařízením starším více než 50 let. Výjimkou nejsou ani zařízení z doby první republiky blížící se stáří více než 100 let.
V roce 2024 jsou odhadovány nutné investice do přenosové a distribuční soustavy na 400 až 500 miliard Kč
S inflací a odkladem nutných investic tyto náklady nadále rostou!
Jak dále?
Bohužel se ukazuje, že v minulých letech došlo k nenapravitelným škodám při privatizaci energetiky. Pro akcionáře je hlavním kritériem výše dividendy.
Proto je nutné zpřísnit dohled státních organizací. Posílit roli ERU a zpřísnit kontroly distributorů.
Dále je nutné posílit roli obcí a vrátil jejich roli, jakou měly před privatizací energetiky.
Jaká by ta role měla být je nutné diskutovat. Nicméně v kontextu transformace energetiky je tato role nezastupitelná.
